(…) Lenka Kabrhelová si jako moderátorskou posilu nového podcastu k mikrofonu přizvala šéfeditorku Seznam Zpráv Veroniku Lehovcovou Suchou a společně se pustily do debaty o nenávistných projevech se svými dvěma hostkami.
Slovenská moderátorka a autorka podcastů deníku SME Zuzana Kovačič Hanzelová, zavzpomínala v MDŽ na své zážitky z doby, kdy jako redaktorka slovenského veřejnoprávního rozhlasu chodila do parlamentu a na rozhovory s poslanci. Jeden z nich jí na místo podání ruky nabídl své přirození. „Bylo to dost odporné. Dneska už bych mu na to něco odpověděla, tehdy jsem jen odešla, tak mě to šokovalo,“ vzpomíná novinářka. (…)
MDŽ – zkratka, pod kterou si většina z nás představí hlavně Mezinárodní den žen, od teď ale i nový podcast Seznam Zpráv, kterým provází moderátorka a autorka Lenka Kabrhelová, spolu s šéfeditorkou Seznam Zpráv Veronikou Lehovcovou Suchou. V jejich podání je MDŽ mnohem variabilnější: Máme dost žen? Moc dobré ženy! Moc drží ženy, Mezi dobrými ženami. V podcastu MDŽ se totiž ke slovu dostávají hlavně ženy a probírají témata, která hýbou celou společností. Nebo možná nehýbou, ale měla by.
V prostoru, kterému verbálně a často i vizuálně dominují muži, kteří mluví a rozhodují o tématech, jež se týkají všech, si i ženy zaslouží, aby je společnost měla možnost slyšet, třeba v podcastu MDŽ.
MDŽ vychází v rámci podcastu 5:59.
Lit.: Kubík, Jiří: Pohled šéfredaktora: Muži toho ženám nejen v médiích hodně dluží. In web Seznam Zprávy, 29. 4. 2024 (článek). – Cit.: Nic pro mě víc nevyjadřuje změnu přístupu i myšlení ve vztahu k rovnosti mužů a žen jako pradávný zážitek, který se odehrál na začátku mé novinářské kariéry.
Na jaře 1991 se nás vydalo snad čtyřicet studentů a studentek prvního „polistopadového“ ročníku žurnalistiky na Univerzitě Karlově na inzerát do redakce Lidových novin. Tehdy to bylo „trendy“ médium reprezentované řadou lidí, kteří se ke své novinářské profesi mohli vrátit po více než dvacetileté pauze vynucené po roce 1968 komunistickými zákazy.
Lidové noviny hledaly „nové talenty“, elévy, jak se i v novinařině říká začátečníkům. Měly v plánu vzít tři. A asi aby si výběr z mnoha zájemců pánové z vedení Lidových novin usnadnili, zazněla z úst šéfkomentátora Jiřího Hanáka hned v úvodu památná věta: „Holky můžou jít domů, ty jsou v novinařině k ničemu.“
Jak pravil, tak se následně stalo. Lidové noviny si jako elévy vybraly tři kluky a já měl štěstí – byl jsem jeden z nich. Dost zásadně to ovlivnilo mou další novinářskou kariéru: začátek v československém parlamentu, postupné zapojení do investigativní reportérské práce, po pár letech možnost zaměstnání ve větších novinách, časem i nabídka na řízení domácího zpravodajství, pak přestup do vedení redakce… Na začátku byl onen inzerát. A informace, že „holky můžou jít domů“. (…)
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku