Respekt podcast – Hovory s mámou 1/7 (2024)

Přidal: Premek |

Květen 4, 2024

Dokumentaristka Helena Třeštíková v rozhovoru s dcerou Hanou vypráví o svém životě a dokumentaristické tvorbě. Připravili Štěpán Sedláček a Hana Třeštíková.

Hovoří Helena a Hana Třeštíkovy.

Natočeno 2024. Webová premiéra 1. dílu 12. 4. 2024 (Respekt.cz, 58 min.), 2. dílu 19. 4. 2024 (Respekt, 48 min.); 3. dílu 26. 4. 2024 (Respekt.cz, 49 min.), 4. dílu 3. 5. 2024 (Respekt, 55 min.).

Lit.: Sedláček, Štěpán: Chtěla jsem být režisérka, ale tehdy to znělo jako letět s Gagarinem do vesmíru. In web Respekt.cz, 12. 4. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Kdo bydlí na Václaváku, ten se nevyhne dějinám. Tam se pod okny pořád něco děje a nejde si toho nevšimnout. Já jsem třeba milovala první máje. To je takový můj základní vjem z dětství,“ vzpomíná Helena Třeštíková na život v padesátých letech minulého století v centru Prahy v rozhovoru s dcerou Hanou Třeštíkovou. „Do kina jsem začala hodně chodit v období české nové vlny. Když jsem byla ještě malá, tak jsem vždycky měla takový pocit, že film je něco jiného než skutečný život. A pak jsem viděla filmy od Chytilové a Formana. Najednou to nebyli herci přednášející umělé repliky, ale lidé kteří mluvili stejně jako my. To mně tak nadchlo. A byla to tak zásadní věc, že, když jsem viděla film O něčem jiném, tak jsem si napsala do deníku, že chci být filmová režisérka jako Věra Chytilová. Ale to bylo v té době stejné, asi jako kdybych napsala, že chci letět s Gagarinem do vesmíru,“ vybavuje si jeden ze zásadních momentů, který ji nasměroval na dráhu filmařky. Jak Helena Třeštíková vzpomíná na své dětství a rodinu? Jak se dostala na FAMU a jak prožívala období Pražského jara? Nejen o tom uslyšíte v prvním díle podcastové série Hovory s mámou týdeníku Respekt.

Lit.: Sedláček, Štěpán: Máme tady jednu šílenou ženu, která by do toho šla. Ze dna Želivky k Manželským etudám. In web Respekt.cz, 19. 4. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) dokumentaristka Helena Třeštíková v rozhovoru s dcerou Hanou vypráví o svém studiu na FAMU, setkání s budoucím manželem a prvních časosběrných snímcích. (…)

„Italský neorealista Cesare Zavattini jednou řekl, že by chtěl natočit film o člověku, kterému se nic nestane. To se ve mně uhnízdilo. Přijde mi zajímavé zachytit nějaký všední život, nejen vrcholy a pády, ale i všednost,“ vzpomíná Helena Třeštíkové na myšlenky a přístupy z doby studia dokumentaristiky na FAMU, které ovlivnily její tvorbu. Svůj první časosběrný dokument natočila podle svých slov neuvědoměle, když se štábem zachytila zánik jedné z vesnic v údolí řeky Želivky, jež zanikly při budování vodní nádrže Švihov. Jak časosběrný přístup rozvíjela v dalších filmech? A za jakých okolností se během natáčení o životě alkoholiků v jedné pražské hospodě poznala svého budoucího manžela, architekta Michaela Třeštíka? Nejen o tom uslyšíte v dalším díle rozhovoru Hany Třeštíkové s Helenou Třeštíkovou.

Lit.: Sedláček, Štěpán: Manželství v osmdesátkách: Svatba kvůli dítěti a bydlení s rodiči jako recept na krizi. In web Respekt.cz, 26. 4. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Dokumentaristka Helena Třeštíková v rozhovoru s dcerou Hanou vypráví o úskalích při natáčení časosběrného cyklu Manželskě etudy a životě v osmdesátých letech.

„Manželské etudy ukázaly bydlení jako jeden z velkých problémů té doby. Mladí lidé neměli byty – a když bydleli s rodiči, tak to nefungovalo. To byla jedna odpověď na otázku, proč se mladá manželství tak brzy rozváděla,“ popisuje situaci řady párů v Československu 80. let Helena Třeštíková a vzpomíná na první z nich, který se v jejím časosběrném snímku rozešel: „Marcela a Jiří se rozvedli asi po dvou letech. Ale na konci se pak zase nějak dali dohromady. Dalším častým jevem bylo, že se lidé brali, protože spolu čekali dítě. „Dítě se často narodilo do půl roku po svatbě. Tenhle příběh se často opakoval. To je také do jisté míry obraz doby. Dnes už asi děti nejsou důvodem k tomu, aby se lidé brali a obecně přicházejí na svět později,“ dodává Třeštíková. Jak zvládala pokračovat v natáčení dokumentů a vychovávat s manželem dvě malé děti? Jaké životní a rodinné zvraty prožila ona v osmdesátých letech? Co chtěli cenzorovat v Manželských etudách? Jak a proč pokračovala v časosběrné metodě? A co pro ní znamenaly události z listopadu 1989? Nejen o tom mluví dokumentaristka Helena Třeštíková v rozhovoru s dcerou Hanou Třeštíkovou.

Lit.: Sedláček, Štěpán: S nástupem Novy se zhroutila iluze, že teď je svoboda a stačí mít dobrý nápad. In web Respekt.cz, 3. 5. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (..) Dokumentaristka Helena Třeštíková v rozhovoru s dcerou Hanou vypráví o euforii devadesátých let, postupném vystřízlivění i nejstrašnějším natáčení.

„Byla to doba plná euforie,“ popisuje dokumentaristka Helena Třeštíková své pocity z doby po listopadu 1989, kdy mohli filmaři svobodně volit, o jakých tématech chtějí točit. Zároveň se ovšem také měnilo financování filmové tvorby. Symbolickým mezníkem v tomto ohledu bylo spuštění první soukromé televize před třiceti lety: „Před revolucí jsme jako dokumentaristé měli pocit, že jsme ovlivnění ideologii a máme omezené působení. Pak vedle veřejnoprávní televize začaly vznikat soukromé televize, které měly ohromný vliv. A to, co nastoupilo, bylo na hony vzdálené tomu, co my jsme chtěli dělat. Do jisté míry se zhroutila iluze, že teď je svoboda a stačí mít dobrý nápad. Přišel tržní kapitalismus a bylo jasné, že je třeba sehnat i nějaké finance a není to tak jednoduché,“ popisuje dokumentaristka. Co se dělo kolem vzniku televize Nova? Jak autorka v porevolučních podmínkách dokázala pokračovat v časosběrných snímcích? Jak se stalo, že jí protagonista jejího filmu (René) vykradl byt? A jak vzpomíná na natáčení s Lídou Baarovou nebo Rivou Krieglovou a zprácování témat z historie 20. století? Nejen o tom mluví dokumentaristka Helena Třeštíková v rozhovoru s dcerou Hanou Třeštíkovou.

Podcast