Pohřební průvodci 1/?? (2024)

Přidal: Premek |

Říjen 9, 2024

Je to fascinace smrtí, kdy si neustále každý rok připomínáme staré rány? Podcast. Moderují Oleg Vojtíšek a Adriana Kábová.

Hovoří Tomáš Kotrlý (1), Adam Vokáč (2), Klára Svobodová (3), Filip Ditrich (4), Kateřina Svobodová (5), Zdenka Volavá (6), Alena Peremská (7), Petra Ponocná (8).

Natočeno 2024. Webová premiéra 8. dílu 8. 10. 2024 (Spotify, 57 min.). K poslechu zde.

Obsah: Obsah: 1. Kotrlý je otrlý: Jak se nechovat k zesnulému. Webová premiéra 29. 2. 2024. – 2. Adam Vokáč: Mladý hrobník obrací list v pohřebnictví – zpátky k přírodě s Poslední stopou. Webová premiéra 29. 2. 2024 – 3. Klára Svobodová: Trojnásobná máma, jejíž první miminko zemřelo před narozením. Webová premiéra 29. 2. 2024 – 4. Filip Ditrich: Jak změnit hřbitovy, abychom se na nich cítili dobře? Webová premiéra 1. 6. 2024 – 5. Kateřina Svobodová je průvodkyní po pražských hřbitovech. Webová premiéra 9. 5. 2024 – 6. Zdenka Volavá, ředitelka Dlouhé cesty: Co se změní v partnerském vztahu po smrti dítěte? Webová premiéra 26. 6. 2024 – 7. Péče o rodiče po smrti dítěte: Alena Peremská. Webová premiéra 12. 8. 2024 – 8. Mexické Día de Muertos jsme přetvořili do českého Obřadu vzpomínání – s Petrou Ponocnou. Webová premiéra 8. 10. 2024.

Pozn.: Provedeme vás vším, co se týká smrti a pohřbu. Společně s pozůstalými řešíme, jak projít rozloučením lépe, než je běžná praxe. Vnímáme pohřeb také jako oslavu života – smysluplnou, ekologickou a často i radostnou. Rádi se věnujeme hlubokým tématům a nebojíme se náročných diskusí. Diskutujeme s odborníky. (anotace)

Lit.: anonym: Mexické Día de Muertos jsme přetvořili do českého Obřadu vzpomínání – s Petrou Ponocnou. In web Pohřební průvodci, 8. 10. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Že v Mexiku na Día de Muertos oslavují smrt? Je to fascinace smrtí, kdy si neustále každý rok připomínáme staré rány?

Ale vůbec ne. Naopak: u nás nejsme schopni o smrti kamaráda pořádně mluvit ani po roce. Zastrčíme fotky do alb, uzamkneme vzpomínky, vyházíme oblečení. A nedejbože, aby nás jejich duchové někdy přišly strašit.

V Mexiku naopak pro zesnulé přichystají oltář. Na hrob jim přinesou jejich oblíbené věci a pochutiny. Cukrovými lebkami je lákají zpět k sobě, aby s nimi slavili, aby viděli, že na ně nezapomněli. (…)

Lit.: anonym: Péče o rodiče po smrti dítěte: Alena Peremská. In web Spotify, 12. 8. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Jak funguje péče o rodiče po smrti dítěte? Tento podcast s Alenou Peremskou začíná tím, co se za posledních 10 let změnilo. A změnilo se naštěstí všechno. Bylo normální, že o tématu úmrtí miminek se nemluví, je to tabu, děti se neukazují rodičům, nepojmenovávají se, nepohřbívají se. Má se na „to“ rychle zapomenout. Tak jak se to má dělat správně? Pojďme popořádku. Jak oznamovat v nemocnici špatné zprávy? Není lepší mlčet? Protože když nic neřeknu, tak přece nic nezkazím. Není. Když nevíte jak, choďte do toho osobně, lidsky, za sebe. Není chyba ani plakat, naopak, pokud budete plakat, je to vlastně možná to největší, co té rodině můžete dát. Jak zachovat, nebo dokonce vytvořit vzpomínku na dítě? Udělejte si společnou fotku (vážně, máme s tím nejlepší zkušenosti). Řekněte si o memorybox. V něm udělejte otisky nožiček, plyšáka… Víme z praxe, že rodinu to netraumatizuje. Jak se rozloučit? Nejdříve v nemocnici: Nemocnice vám má umožnit se s tělíčkem v soukromí rozloučit. Můžete jen obléci, zaopatřit…ale můžete to udělat i později v pohřební službě. A potom udělat pohřeb, obřad. Vypustit dítě, rozloučit se. Pomůže to velmi naší psychice, ale i duši dítěte. A pokud nám to pomůže, můžeme dítě i pokřtít – myslíme, že není důležité, zda ten křest platí, ale pokud nám to pomůže, Pán to chápe. Co pak dělat s dítětem? Kam jej uložit? Rodiče často volí kremaci, a pak si urnu nechají doma, aby bylo dítě stále s nimi. To je v pořádku (jen ji nenechávejte v ložnici). Po čase je však dobré urnu uložit někam dál, na definitivní místo. Můžete udělat „sekundární pohřeb“ – uložit popel dítěte na hřbitově, na zahradě, rozptýlit jej třeba na louce, nebo do moře. Podcast končí velmi osobně – až dojímavě – takže se opravdu vyplatí poslouchat až do konce.

Lit.: anonym: Zdenka Volavá: Co se změní v partnerském vztahu po smrti dítěte? Co dělá Dlouhá cesta? In web Spotify, 15. 7. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Je jen málo věcí tak strašných a srdcervoucích, jako smrt dítěte. Svět se najednou smrskne a točí se jen kolem toho jednoho človíčka. Co se ale děje těm, kteří si tím musí projít a dál “normálně” žít spolu? Jsou skutečně muži z Marsu a ženy z Venuše? A co stejnopohlavní páry? Když se míjíte v prožívání zármutku, je jediným řešením od sebe odejít? Je lepší medikace, bylinky, nebo terapie a existuje vůbec správná odpověď? Na to všechno a mnohem více nám odpověděla Zdenka Volavá, zástupkyně spolku Dlouhá cesta, která si sama prošla smrtí svého 21letého syna. „Kdyby mi to někdo pustil deset let předtím nebo pět let předtím, tak bych řekla: to vůbec nejsem já, takhle se nikdy chovat nebudu, takhle jsem se nikdy nechovala. Ale po té ztrátě jsem se tak chovala a vlastně jsem sama sebe nepoznala. Takže mám pocit, že třeba můj muž si musel na moje nový já zvykat daleko víc než já na jeho.“

Lit.: anonym: Kateřina Svobodová je průvodkyní po pražských hřbitovech. In web Spotify, 16. 6. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Kateřina studovala dějiny umění a hřbitovy jsou plné umění. Umění v jeho originálním umístění, v přirozeném prostoru, ne v galerii podle kurátorského záměru. V krásném prostoru, v přírodě, v tichu, v souladu s přírodou i městem kolem. Ale dnes už se funerální plastiky téměř nedělají. Co dělat, aby se vrátily? A může příprava sochy na hrob pomoci zprocesovat smrt blízkého? Měli jsme přece několik klientů, kteří sami vyráběli rakev, a jim to pomohlo. Vyráběli jsme s dětmi urny z LEGO. A když už jsme u dětí, tak vidíme jako velký problém, že nikdy nebyly na pohřbu, ani neviděly nikoho mrtvého – a tam někde začíná celospolečenské vytěsnění smrti. Tak co kdybychom jim pomáhali seznámit se se smrtí tím, že je budeme brát na hřbitov? Třeba v hodině dějepisu: Ať vidí Boženu Němcovou a Nerudu a Čapky a Dvořáka se Smetanou na Vyšehradském hřbitově. A s nimi i vše další. Zní to přirozeně a dokonce i levně. Takže jsme při natáčení podcastu vymysleli projekt „Děti na hřbitov“. Každopádně, přijďte na prohlídku hřbitova s Kateřinou, termíny najdete v její Facebookové skupině „Všem tafofilům“, nebo na stránkách Hrbitovy.cz.

Lit.: anonym: Filip Ditrich: Jak změnit hřbitovy, abychom se na nich cítili dobře? In web Spotify, 1. 6. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Já už nemám slov, pojďte na hřbitov! A dejte nám vědět, co vám na něm vadí? …říká Filip Ditrich, bývalý architekt Pražských hřbitovů a dlouholetý znalec a milovník funerálií. Nebo, co by tam mělo být, abyste se se tam cítili dobře? Abyste tam začali chodit? …dodává naše kolegyně Eva Valešová. V Praze je odhadem 90% pohřbů bez obřadu. Všechny tradice byly přerušeny komunistickými obřadními síněmi. Jak je obnovit? Nebo jak vytvořit nové tradice, novou pietu? Musíme pietě umožnit, aby vůbec vznikla. Ale jak? Změnit hřbitov? Pro lidi, kteří už tam chodí, to může být bolestivé překvapení. Nabídnout přidanou hodnotu? Třeba kavárnu? Živou hudbu? Grilovací místo? Dětské hřiště? Třeba tady za rohem, v Mnichově, je školka včleněná přímo do hřbitova. Ale to proti vám budou stát nejen senioři, ale třeba všichni „správní lidé“, kteří nás chrání před budoucností. Možná bychom tím ale dostali na hřbitov ty, kteří tam nikdy nechodí. Důležité upozornění: Tento podcast jsme točili v době, kdy byl Filip Ditrich architektem pražských hřbitovů a Martin Červený ředitelem Hřbitovů a pohřebních služeb hlavního města Prahy. Dnes už tam ani jeden z nich nepůsobí.

Lit.: anonym: Klára Svobodová: Trojnásobná máma, jejíž první miminko zemřelo před narozením. In web Spotify, 29. 2. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Klára Svobodová je renesanční osobnost a trojnásobná máma, ale: její první dcera Žofka zemřela před narozením. Jaké to bylo v porodnici? Jak reagovalo její okolí? Jaký to mělo vliv na Klářin partnerský život? Jak prožívala další porody? Jak mluví o Žofce se svými dalšími dětmi? A pomohlo jí, že to tom napsala knihu Těhotnej Buddha?

Lit.: anonym: Adam Vokáč: Mladý hrobník obrací list v pohřebnictví – zpátky k přírodě s Poslední stopou. In web Spotify, 29. 2. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Jak překlenout propast mezi tradičním krematoriem a návratem zesnulých do náruče přírody? Adam a jeho spolek Poslední stopa usilují o změnu zákona, aby se otevřela cesta pro šetrnější metody pohřbívání. Mohou být lidské ostatky výborným hnojivem? Pohnojili byste si jimi zahrádku?

Lit.: anonym: Kotrlý je otrlý: Jak se nechovat k zesnulému. In web Spotify, 29. 2. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Otevřeně o tématech, o kterých jiní ve společnosti ani nešeptají. Pohřební šéf a vizionář mluví o úctě k zesnulým, srovnává je se spícími, kteří ‚jen nejsou při vědomí’. Jeho provokativní otázky vyzývají k zamyšlení nad běžnými pohřebními praktikami. Jsme připraveni změnit náš přístup?

Podcast