Stébla trávy (do 2007)

Přidal: Premek |

Leden 2, 2016

Walt Whitman. Překlad Pavel Eisner. Připravil Rudolf Matys. Režie Olga Valentová.

Účinkují Miroslav Doležal a Petr Haničinec.

Natočeno do roku 2007. Repríza 1. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Lit.: anonym: Walt Whitman: Stébla trávy. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2015 (článek). – Cit.: Walt Whitman (1819-1892), jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, se snažil dát kráse a pravdivosti zcela nový rozměr. Jak si jej tento zastánce civilismu představoval, ukázal ve své jediné básnické sbírce obsahující 396 básní, nazvané Stébla trávy.

„Až si ji přečtete, nebudete věřit, že ji psal někdo, kdo se narodil tak dávno, kdo ještě stihl bojovat proti otroctví, někdo, kdo dobrovolně ošetřoval zraněné za války Severu proti Jihu.

Z té knihy čiší současnost, vnímání života, který se vlastně nikdy nezměnil, který jde s námi nebo proti nám – podle toho, jak zrovna zafouká vítr. Na stéblech trávy…,“ píše se v jednom studentském referátu.

A John Updike v eseji o Waltu Whitmanovi uvádí: „Whitman je první jméno, které vám přijde na mysl, když se mluví o amerických básnících. Báseň pro něho byla ´představením, které opovrhuje trivialitou´. Ale dnes? Básníci vedou zpozdilou živnost přadláků oblak, spřádají ze slov vlákno po vláknu v době, kdy stačí stisknout spoušť aerosolového rozprašovače.“

Z básně Já, přirozený ze sbírky Stébla trávy:
Stráň bílá květy horského jeřábu,
Táž za pozdního podzimu, odstíny červené, žluti, hnědi, purpuru a světlé i temné zeleně,
Hustý povlak trávy, zvěř a ptáci, osamělý neupravený břeh, planá jablka, oblázky,
Krásné odkapávající úlomky, nedbalý seznam jedné věci
za druhou, jak jsem je k sobě náhodně přivolával nebo na ně myslil,
Skutečné obrazy (neboť co nazýváme básněmi, jsou pouze obrazy),
Básně noční osamělosti a lidí, jako jsem já,…