Děs prázdna (2007?)

Přidal: Přemek |

Březen 22, 2007

Vladimír Houdek Verše pozapomenutého českého dekadentního básníka. Připravil Vratislav Färber. Účinkují Jana Franková a Miroslav Etzler. Režie Aleš Vrzák.

Premiéra (?) 31. 3. 2007 (Vltava, 23:00 – 23:15 h.; 13 min.).

Lit.: Färber, Vratislav: Dekadentův děs z prázdna. In Týdeník Rozhlas, 13/2007 (anotace).

Cit.: „Z Kateřinek černý tah, / smutný tah se vleče…,“ parafrázoval báseň z Nerudova Hřbitovního kvítí – v dopise odeslaném z pražského ústavu choromyslných – český dekadentní básník Vladimír Houdek.
Narodil se roku 1869 v Praze, kde vystudoval gymnázium a čtyři semestry filozofie, poté se z existenčních důvodů stal důstojníkem. Ve třiceti letech z armády odešel a nedlouho předtím, než u něho propukla duševní nemoc, působil jako poštovní úředník v Lovosicích. Zhruba šest let tiskl verše v dobových literárních časopisech; na samém konci století vydal kritikou kladně přijatý debut Vykvetly blíny, který F. V. Krejčí přivítal jako květy zla českého plenéru obohacující naši dekadentní lyriku. Druhá Houdkova sbírka V pavučinách nervů vyšla roku 1901, krátce před básníkovou hospitalizací. Zemřel roku 1908 – některými z přátel pokládán již léta za mrtvého.

Prokletou a vášnivou erotiku obsahující opojení i hnus, jedno z dominujících témat dekadence, Houdek propojil s macharovským citem pro drsnou všednost a věcnost; od Machara převzal rovněž formu sonetu. Zejména v básních své první knížky – z ní také pocházejí naše vybrané ukázky – psaných s „obnaženými nervy“, podal intenzivní prožitek pomíjejícnosti, mlčící kosmické prázdnoty i děsu z ní. Bezohledně v nich vylíčil rozpad krásného ženského těla – posmrtnou „existenci“ zobrazil bez iluzí jako groteskní škleb lebky a záhadnou „pouť atomů“ prázdnem nicoty. Vladimír Houdek spatřil tajemného, krutého hybatele hrůzy, jenž člověka pronásleduje; vhlédl tak i do jícnu děsivé noci, do níž se občas zaživa noříme a ze které se on již nevrátil zpět.

Poezie