Ukázka: Josef Suchý – Setkání s Jakubem Demlem (2014)

Přidal: Premek |

Duben 25, 2014

Připravila Alena Blažejovská. Čtení z výboru z tvorby Josefa Suchého Slzy věcí, který vyšel v brněnském nakladatelství Barrister & Principal.

Ukázku čte Ladislav Kolář.

Připravilo Brno v roce 2014. Premiéra 26. 4. 2014 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Ukázka: Josef Suchý – Setkání s Jakubem Demlem. In web ČRo Brno, duben 2014 (anotace + úryvek textu). – Cit.: V úvodu Zelného rynku otevřeme výbor z tvorby Josefa Suchého Slzy věcí, který vyšel v brněnském nakladatelství Barrister & Principal v edičním uspořádání Jaroslava Meda. Obsahuje i úryvek prózy Eliášovo světlo, která byla poprvé publikována v roce 1971.

Josef Suchý, pocházející z Lesního Jakubova u Náměště nad Oslavou, vystudoval v letech 1945-49 češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium zakončil diplomovou prací Krajina v díle Jakuba Demla.

V roce 1947 se přiřadil ke skupině katolicky orientovaných básníků, která se seskupila kolem Velikonočního almanachu. Velký vliv na něj mělo právě přátelství s Jakubem Demlem a Janem Zahradníčkem. A o setkání s Jakubem Demlem vypráví i úryvek z Eliášova světla, který vám v našem magazínu přečte Ladislav Kolář.

Bylo to při pohřbu mého strýce z matčiny strany. Otec a básník Jakub Deml stanuli při obřadech na hřbitově vedle sebe. Znali se už od dřívějška. Pod květnovým sluncem přepásaným velkopáteční černí jsem byl představen a pozván. Přijel jsem k němu na kole po maturitě. Nevím, byla-li to výhoda či nevýhoda, že vstoupil do mého života před svými knihami. Kloním se spíš k prvnímu. Vítala mě tehdy u zahradní branky pod stříbrným smrkem útlá a křehká „hradní panna ze století třináctého“, Marie Rosa Junová, oděná jakoby obláčkem, za ní jsem cítil druhou éterickou postavu, cosi se odtud kladlo na vlasy jako pohlazení, cosi vyzařovalo úsměv, voněly řecké fialy, a potom promluvil zeširoka rozkročeným, rozšafným hlasem on a zval mě do domu. Můj ostych tál kupodivu rychleji, než by se dalo očekávat. Přispíval k tomu básníkův třaskavý humor, který tě vzal do kola jako při muzice, až se ti zatočila hlava. Nepoznal jsem snad dodnes srdečnějšího člověka, než byl on. V té době jsem ovšem neměl tušení, nad jakými propastmi se tento smích vznáší a co vyvažuje.

Povídky