O lese (2014)

Přidal: Premek |

Červenec 4, 2014

Jiří Kratochvil. Pohádka. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Připravil ČRo Brno v roce 2014. Premiéra 21. 6. 2014 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Pohádka: Jiří Kratochvil – O lese. In web ČRo Brno, 19. 6. 2014 (článek). – Cit.: Prozaik, esejista, dramatik, fejetonista. Narodil se 4. ledna 1940 v Brně, s kterým je stále (přestože dnes bydlí v Moravském Krumlově) spojen pupeční šňůrou: všechny jeho romány se odehrávají v Brně.

Absolvoval filozofickou fakultu, ale taky řadu dělnických profesí. První povídku publikoval ve čtyřiadvaceti, ale první knížka mu směla vyjít až v jednapadesáti (v roce 1991), pak rychle následovalo dalších dvanáct knih, osm vysílaných rozhlasových her a jedna inscenovaná divadelní.

Posbíral několik literárních cen (Toma Stopparda, Egona Hostovského, Karla Čapka, Českých knihkupců, Jaroslava Seiferta) a umístil své knížky i v zahraničí (Francie, Německo, Švýcarsko, Španělsko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko), ale v českých knihkupectvích je budete velice obtížně shánět.

V 90. letech publikoval v nakladatelství Atlantis, od roku 1999 vydávalo jeho knihy nakladatelství Petrov. Tam také v roce 2001 vyšla fejetonistická kniha Brno nostalgické i ironické (rozhlasový cyklus byl natočen roku 2000), na podzim 2002 novelistický román Lehni, bestie! Následovala kniha Lady Carneval (2004) a druhé vydání Nesmrtelného příběhu (2005).

V roce 2006 publikoval v nakladatelství Druhé město román Herec, následovaly Brněnské povídky a román Slib. Roku 2010 přibyla kniha Femme fatale a roku 2011 sbírka povídek Kruhová leč. V dalších letech pak Dobrou noc, sladké sny a Alfa Centauri.

V lese je tolik veverek, kolik je koleček v hodinách. Kolečka tikají tik-tak a veverky skáčou z větve na větev, a málokdy je tomu naopak. Hodiny se natahují ozubeným kolečkem anebo klíčkem anebo smrkovou šiškou, takovým závažím, co se podobá smrkové šišce. Les se natahovat nemusí, les kuká sám od sebe. Kukačky si s veverkami moc dobře rozumí, i když kukačky chodí po dvou a veverky jenom po čtyřech. Jsou ovšem také veverky, co chodí jenom po dvou a nosí na hlavě další veverky, a ty další veverky mají na hlavě modré čepečky a na těch čepečcích dřevěné stolečky a na těch stolečcích malé židličky a na těch židličkách plechové stojánky a na těch stojáncích budíky. A ty budíky zvoní, zvoní a veverkám z toho hlavy brní, to jsou zase cirkusové veverky. Umí chodit po dvou, ale nemohou skákat z větve na větev, a kromě toho – mají zkažené všechny zoubky. Od karamelových bonbonů a od čokoládových oříšků, co jim tam lidé hází do manéže. Ale možná, že to ani nejsou veverky. Třeba jsou to převlečení trpaslíci, trpaslíci převlečení za veverky.
(úryvek)

Povídky