Osud (2014)

Přidal: Premek |

Prosinec 10, 2014

Ludvík Aškenazy. Povídka českého lyrického humoristy. Připravila Eva Willigová. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Miroslav Táborský.

Natočeno 2014. Premiéra 2. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 14 min) v cyklu Kabinet. Repríza 9. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 14 min) v cyklu Kabinet; 24. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba ke 100. výročí narození L. Aškenazyho.

Lit.: anonym: Ludvík Aškenazy: Osud. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (článek). – Cit.: Povídková sbírka Ludvíka Aškenazyho Vajíčko vyšla v roce 1963 a svým duchem už předznamenává nejlepší léta české prózy.
Prvních dvanáct povídek je zasazeno do doby nacistické okupace a 2. světové války a často se v nich objevují motivy příznačné pro židovský úděl té doby. Z nich jsme vybrali povídky Busta, Osud a Romeo.

Poslední povídka, Vino et olio, je lehce ironickým záznamem ze společné cesty spisovatelů do Itálie a jemnou poctou Františku Hrubínovi. Povídky mají v sobě zvláštní paradox – ačkoliv nejsou veselé, mají humor, jímž je ostatně prostoupeno celé Aškenazyho dílo.

Vajíčko je poslední z povídkových souborů, který Ludvík Aškenazy napsal v českém jazyce. Po odchodu do emigrace psal – z větší části pro dětské čtenáře – především v němčině.

Ludvík Aškenazy byl řadu let zaměstnán v Československém rozhlase a patří mezi klasiky rozhlasové hry. Připomeňme si jeho životopis: pocházel z česko-židovské rodiny v Českém Těšíně. Maturitu složil roku 1939 v polské Stanislavi, tehdy právě zabrané SSSR. Pak studoval v polském Lvově slovanskou filologii. Za druhé světové války působil v 1. československém armádním sboru v SSSR vedeném Ludvíkem Svobodou, bojoval i u Sokolova. S vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu, v květnu 1945, se seznámil a poté oženil s Leonií, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Narodili se jim synové Heinrich a Ludwig Mann. Roku 1968 emigroval s rodinou do západního Německa, dál byl spisovatelem na volné noze, po nějaké době začal psát německy. Až do roku 1976 žil v Mnichově. Pak se odstěhoval do Itálie, kde roku 1986 ve věku 65 let v Bolzanu zemřel.

Povídky