Láska (2015)

Přidal: Premek |

Únor 11, 2016

Maria Jotuni. Tři povídky finské spisovatelky a dramatičky. Překlad Viola Parente-Čapková. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkují Helena Dvořáková a Dana Černá.

Natočeno 2015. Premiéra 13. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:31 h.; 29 min). Repríza 25. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h); 6. 7. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka; 18. 4. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 13. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Maria Jotuni: Láska. In web ČRo 3 Vltava, únor 2016 (článek). – Cit.: Finská prozaička a dramatička Maria Jotuni (1880-1943) studovala po maturitě literaturu, historii a historii umění; plánované učitelské dráze se však nikdy nevěnovala. Pracovala jako redaktorka a později se se plně soustředila na psaní beletrie.

Už ve svých prvních dílech, sbírkách povídek Vztahy (Suhteita, 1905), Láska (Rakkautta, 1907) a Když máte city (Kun on tunteet, 1913), vyvíjí Jotuni velice originální lakonický styl, pro nějž je typický velký podíl dialogů. Některé povídky, obsahující pouze dialogy či monology, můžeme označit za jakási minidramata. Jotuni užívá mistrně ironii, jak je patrno už ze zmíněných názvů jejích raných děl: u mezilidských vztahů je zdůrazňována nerovnost a dynamika moci. „Láska“ a „city“ jsou prezentované jako absurdní iluze ve světě, kde je manželství obchodem, v němž si muž kupuje služebnou a žena přijatelný společenský statut a materiální zabezpečení.

Jak v povídkách, tak i v dramatech (která bývala často charakterizována jako komedie, ale spíše by se pro ně hodilo označení tragikomedie) se zabývá otázkou platnosti morálních zásad pro znevýhodněné společenské skupiny: příkladem mohou být divadelní hry Mužovo žebro (Miehen kylkiluu, 1914), Zlaté tele (Kultainen vasikka, 1918) a Manželka muže pod pantoflem (Tohvelisankarin rouva, 1924). Odlišné polohy tvorby této mnohostranné autorky představují její delší prozaická díla, poeticko-filosofický „román jednoho dne“ Všední život (Arkielämää, 1914) a ostrá analýza finského společenského a politického života 30. let 20. století, nazvaná Otřásající se dům (Huojuva talo, 1936, vydáno posmrtně 1963).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Maria Jotuni: Láska. In web ČRo 3 Vltava, 6. 7. 2019 (článek). – Cit.: Tři povídky, ve kterých jsou „láska“ a „city“ jen absurdními iluzemi. Finská spisovatelka v nich vykresluje svět, kde je manželství pouhým obchodem – muž si kupuje služebnou a žena přijatelný společenský statut a materiální zabezpečení. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Prozaička a dramatička Maria Jotuni (1880-1943) studovala po maturitě literaturu, historii a historii umění; plánované učitelské dráze se však nikdy nevěnovala. Pracovala jako redaktorka a později se se plně soustředila na psaní beletrie.

Už ve svých prvních dílech, sbírkách povídek Vztahy (Suhteita, 1905), Láska (Rakkautta, 1907) a Když máte city (Kun on tunteet, 1913), vyvíjí Jotuni velice originální lakonický styl, pro nějž je typický velký podíl dialogů. Některé povídky, obsahující pouze dialogy či monology, můžeme označit za jakási minidramata. Jotuni užívá mistrně ironii, jak je patrno už ze zmíněných názvů jejích raných děl: u mezilidských vztahů je zdůrazňována nerovnost a dynamika moci.

Dana Černá|foto: Elena Horálková

Jak v povídkách, tak i v dramatech (která bývala často charakterizována jako komedie, ale spíše by se pro ně hodilo označení tragikomedie) se zabývá otázkou platnosti morálních zásad pro znevýhodněné společenské skupiny: příkladem mohou být divadelní hry Mužovo žebro (Miehen kylkiluu, 1914), Zlaté tele (Kultainen vasikka, 1918) a Manželka muže pod pantoflem (Tohvelisankarin rouva, 1924). Odlišné polohy tvorby této mnohostranné autorky představují její delší prozaická díla, poeticko-filosofický „román jednoho dne“ Všední život (Arkielämää, 1914) a ostrá analýza finského společenského a politického života 30. let 20. století, nazvaná Otřásající se dům (Huojuva talo, 1936, vydáno posmrtně 1963).