Sarajevské Marlboro (2007)

Přidal: Premek |

Březen 19, 2024

Miljenko Jergovič. Povídka. Přeložil literární vědec Jiří Hrabal, který připravil výběr z knihy povídek, která vznikla v letech 1993-1994 za války v Sarajevu a Záhřebu.

Čte Zdeněk Junák.

Nastudovalo Brno v roce 2007. Premiéra 25. 1. 2007 (ČRo 3 Vltava, 16:00 – 16:30 h.) v cyklu Moderní povídka. Repríza

Lit.: anonym: Miljenko Jergović: Sarajevské Marlboro. In web ČRo 3 Vltava, 22. leden 2007 (článek) – Cit.: V cyklu Moderní povídka vysíláme pořad, který připravil olomoucký literární vědec Jiří Hrabal. Právě on totiž přeložil do češtiny povídky „Bosenský Ionac“ a „Hrob“ z knihy „Sarajevské Marlboro“. Texty jsou dílem bosensko-chorvatského prozaika, básníka, dramatika a novináře Miljenka Jergoviće, autora již téměř dvou desítek knih, které patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co v době po rozpadu Jugoslávie na západním Balkáně vzniklo. Pořad s úvodním slovem Jiřího Hrabala natočil v brněnského rozhlasovému studiu režisér Petr Dufek.

Povídky Bosenský lonac a Hrob přeložil z knihy Miljenka Jergoviće olomoucký literární vědec a překladatel Jiří Hrabal. V úvodu pořadu z cyklu Moderní povídka vysvětluje:

„Ačkoli bylo někdejší Československo velmocí ve vydávání literatur bývalé Jugoslávie, současný stav v tomto ohledu není příliš utěšený. Čeští vydavatelé chrlící každoročně závratné množství „západní“ literatury jako by na slovanský jih – snad s výjimkou literatury slovinské – poněkud pozapomněli. Příčina je zřejmě dvojí: jednak naše nakladatelské domy ještě stále dohánějí deficit ve vydávání „západní“ literatury způsobený mnohaletou komunistickou cenzurou a jednak státy západního Balkánu nejsou schopny finančně podporovat své literatury v zahraničí tak aktivně jako státy západoevropské.

Jen tak si umím vysvětlit, proč ještě žádný český nakladatel nezačal vydávat dílo bosensko-chorvatského prozaika, básníka, dramatika a novináře Miljenka Jergoviće, autora již téměř dvou desítek knih, které patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co v době po rozpadu Jugoslávie na západním Balkáně vzniklo. Zatímco u nás vyšlo dosud jen pár časopisecky publikovaných povídek, Jergovićovy knihy byly již přeloženy do více než dvou desítek jazyků, dočkaly se celé řady domácích i mezinárodních literárních ocenění, některé z nich dosáhly i několikera vydání.

Miljenko Jergović se narodil v Sarajevu roku 1966, kde žil až do roku 1993. Na tamní univerzitě vystudoval filosofii a sociologii, poté začal pracovat jako novinář. Po šestnácti měsících strávených v obléhaném Sarajevu rodné město opouští a přesidluje natrvalo do chorvatského Záhřebu, kde pracuje jako spisovatel a novinář.

Ještě v Sarajevu vydal Jergović tři básnické knihy, už za svou prvotinu z roku 1988 Observatoř Varšava obdržel dvě domácí literární ocenění, avšak přelomovou se z hlediska ohlasu jeho díla stává povídková sbírka Sarajevské Marlboro, vydaná v Záhřebu v roce 1994. Tato kniha byla dosud publikována v 19 jazycích, jedná se tedy o jednu z nejpřekládanějších bosenských, resp. chorvatských knih vůbec.

Sarajevské Marlboro je cyklus třiceti kratších, bravurně vypointovaných povídek, které jsou propojeny týmž dějištěm, časoprostorem, jímž je Bosna, resp. Sarajevo v době války. Jednotlivé povídky jsou obydleny postavami, které představují nejrůznější lidské typy, jsou odlišné národnosti, přesvědčení či věku, společný jim je však osud: ocitli se nečekaně a nechtěně uprostřed války a jsou vůči tomuto dění zcela bezmocní. Už v této své první prozaické knize Jergović prokazuje, že je schopen utvářet postavy, které jsou živoucí a nabité emocionalitou, a to i přesto, že jsou nutně – jakožto výsledek povídkové črty – „nedokreslené“.

Povídky jsou podány stylem a jazykem často dosti syrovým a neuhlazeným, jako by převzatým ze sarajevské každodenní mluvy, plným osobitého žargonu a kolokvialismů. Vyprávění má mnohdy blízko k reportáži – a právě tato syrovost a dokumentárnost podtrhuje přesvědčivost emocionální energie, jíž jsou jednotlivé postavy obdařeny. Emocionalita nás však nezavádí někam k hranici s patosem či kýčem, jak tomu někdy bývá u „válečných románů“, Jergović zvlášť vypjaté scény depatetizuje a často i nečekaně shazuje prostřednictvím melancholické a posmutnělé ironie s typicky bosenským přídechem, jíž je protknuta celá sbírka.

Autor sám o této knize řekl: „Jsou to povídky o lásce, životě a strachu v obléhaném městě. Nechtěl jsem napsat válečnou knihu ani knihu o válce a už vůbec ne knihu, která by poukazovala na nesmyslnost války. Všechny takovéto knihy už byly podle mě dávno napsány. Psal jsem povídky o svém městě – protože jsem se bál, že Sarajevo přestane navždycky existovat – a o každodenním životě obyčejných lidí, kteří však byli v situaci, která zrovna obyčejná a všední není.“

O Jergovićově povídkovém cyklu Sarajevské Marlboro bych se odvážil tvrdit, že je to jedna z nejlepších beletristických knih vypovídajících o válce v Bosně a zřejmě právě díky ní je dnes Jergović ve světě nepochybně nejznámějším současným bosensko-chorvatským autorem své generace.“

Lit.: Kočík, René: A dobří lidé se měnili v anděly. In Týdeník Rozhlas 51/2008 (9. 12. 2008), s. 18 (knižní recenze).