Lžičky (2016)

Přidal: Premek |

Září 8, 2024

Dora Čechova. O památečních věcech a potřebě domova. Pro rozhlas připravil Jan Sulovský. Režie Tomáš Soldán.

Účinkuje Tereza Lexová.

Nastudovala Olomouc v roce 2016. Repríza 12. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:31 h.); 8. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 26 min).

Lit.: Sulovský, Jan – Aubrechtová Mirakjan, Alina: Dora Čechova: Lžičky. In web ČRo 3 Vltava, 12. červen 2020 (článek). – Cit.: O našich životech často rozhodují nenápadné náhody, třeba taková návštěva vetešnictví. Tereza Lexová čte povídku současné české autorky s ruskými kořeny Dory Čechovy o památečních věcech a potřebě domova. (…)

Zuzana z povídky Lžičky pracuje u filmu, je obklopena intenzivními, avšak plytkými a nestálými vztahy a před opětovným zklamáním se snaží utéct odjezdem na třídní sraz. Čekají ji ale jen další momenty, které utvrzují její vyčleněnost z povrchního světa. Zuzana hledá skutečnou, hlubokou vazbu. Ve vetešnictví najde prostřednictvím lžiček a jídelního stolu vzpomínky na svou babičku, se kterou nejspíš tuto silnou vzájemnost prožívala. Ke konci povídky to vypadá, že by přeci jen mohla opravdové lidské pouto mít. Pro jaký život se rozhodne? (….)

Lit.: Mačas, Dominik: Nové povídky Petra Šmída, Petra Mana, Daniely Fischerové a dalších současných českých autorů. In web ČRo 3 Vltava, 7. září 2024 (článek). – Cit.: Dějiny rozbité kladivem na padrť, svéráz jihočeského rybolovu nebo povídky na pomezí logické hádanky, anekdoty i aforismu. Příběhy neobyčejné i všední, magické i ironické, překvapivé a silné. V pravidelném čtvrtletním cyklu zaměřeném na současné české povídky vám ale vedle tří premiér nabídneme i starší texty Romana Szpuka, Dory Čechové a písničkáře Oldřicha Janoty. (…)

Příběhy vykreslují osudy obyčejných lidí napříč českými a československými dějinami, které různě ohýbaly jejich životy i chování. Autorka citlivě zachycuje pokusy jedinců existovat po svém navzdory očekávání druhých, vést naplněný život, vypořádat se se svou minulostí i sám se sebou.

Zuzana, která pracuje u filmu, je obklopena intenzivními, avšak plytkými a nestálými vztahy. Snaží se utéct opětovnému zklamání odjezdem na třídní sraz, ale čekají ji jen další momenty, které utvrzují její vyčleněnost z povrchního světa. Ona ale hledá skutečnou, hlubokou vazbu.

Ve vetešnictví (kde se mimochodem střetává i s dalšími postavami z knihy), najde prostřednictvím lžiček a jídelního stolu vzpomínky na svou babičku, se kterou nejspíš tuto silnou vzájemnost prožívala. Ke konci povídky to vypadá, že by Zuzana přece jen mohla opravdové lidské pouto mít. Pro jaký život se rozhodne?

Povídky