Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (2012)

Přidal: Přemek |

Leden 17, 2012

Olga Tokarczuková. Úryvek z knihy. Připravila Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2012. Premiéra 21. 1. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Ukázka: Olga Tokarczuková – Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. In web ČRo Brno, leden 2012 (anotace + ukázka z textu). – Cit.: V úvodu Zelného rynku přinášíme ukázku z románu polské spisovatelky Olgy Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, který vyšel v brněnském nakladatelství Host. Při příležitosti vydání českého překladu se autorka představila veřejnosti také v Brně a Uherském Hradišti.

Nový román jedné z nejčtenějších a nejoceňovanějších současných polských spisovatelek Olgy Tokarczukové (nar. 1962) by bylo možno označit jako zvláštní detektivku anebo „morální thriller“. Hlavní hrdinkou příběhu je Jana Dušejková, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citátem z jeho básně). Knihu přeložil Petr Vidlák, ilustroval Jaromír 99 a vydalo ji brněnské nakladatelství Host.

V kostýmu mi bylo horko a nepohodlně; ocas jsem táhla po zemi a musela jsem dávat pozor, aby mi na něj někdo nešlápl. Samurajem jsem přijela k Mátohovu domu, čekala na něj a obdivovala jeho pivoňky. Za okamžik se objevil ve dveřích. Oněměla jsem úžasem. Měl černé boty, bílé punčochy a krásnou květovanou sukni se zástěrkou. Na hlavě mu trůnil červený čepeček, pod bradou svázaný mašličkami. Byl naštvaný. Posadil se vedle mě a až k požární zbrojnici neřekl ani slovo. „Jak vidíš, nemám vůbec žádný smysl pro humor,“ konstatoval. Všichni přijeli přímo ze mše konané za houbaře a právě začínaly přípitky. Nejraději je pronášel Předseda, který si byl tak jistý svou dokonalostí, že přišel jen v obleku, čímž si oblékl masku sebe samého. Většina účastníků se teprve teď převlékala na záchodech; určitě nesměli přijít v kostýmech do kostela. Ale byl tady i farář Šelest s nezdravě vypadající pokožkou a ve své černé sutaně také vypadal, jako by byl za kněze jen převlečený. Pozvané Sdružení venkovských hospodyň zazpívalo několik lidových písní a pak začala hrát kapela. Byla složená jen z jednoho muže, který dokázal na klávesách imitovat různé nástroje, takže byl schopen zahrát všechny populární písničky. Hudba byla hlasitá a protivná. Nedalo se při ní mluvit, takže se všichni vrhli na saláty, bigos a uzeniny. V háčkovaných košíčcích představujících jednotlivé druhy hub stály lahve s vodkou. Po jídle a několika přípitcích vstal farář Šelest a rozloučil se. Teprve pak se lidé začali opravdu bavit, jako by jim to přítomnost kněze předtím neumožňovala.
úryvek

Povídky