Tiká tiká politika (2006)

Přidal: rickie |

Říjen 2, 2006

Jiří Adámek. Radiofonické vokální extempore pro čtyři herce s mikrofony. Hlas, rytmus, slovo, slabika, zvuk. Rozhlasová verze vznikla na základě stejnojmenného scénického projektu, který byl poprvé předveden v divadle Alfred ve dvoře v roce 2006. Režie Jiří Adámek. Spolupráce na rozhlasové verzi Michal Rataj.

Účinkují Zita Morávková, Pavol Smolárik, Anna Synková, Daniel Šváb.

Natočeno v Českém rozhlase v roce 2006. Premiéra 30. 9. 2006 v pořadu Radioateliér – PremEdice. Repríza 8. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 19 min) v cyklu Radioateliér; 22. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 19 min) v cyklu Radioateliér.

Pozn.: Rozhlasová verze vznikla na základě stejnojmenného scénického projektu, který vznikl v divadle Alfred ve dvoře.
O skrytých mechanismech politiky, platných všude na světě a za všech okolností. Zvuková kompozice na pomezí hudby a konkrétní poezie. Voicebandy, slovní hříčky, útržky slov, zvuky, ugh …

Politický kolotoč přemílá realitu a proměňuje ji v cáry a cucky beze smyslu. Mechanismus, který proměňuje Člověka v Politika, nelze příliš korigovat, natož ovládnout. Ne, že bychom my, obyčejní smrtelníci, na tom byli bůhvíjak lépe. I s námi se cuká a pohazuje, a z Člověka se stává Klient, stroj na používání zeměkoule.

Jiří Adámek : K této kompozici mě dovedl marasmus městského kolotání, četba sociologických knih, inspirace mluvenou poezií rakouského básníka Ernsta Jandla a osobní setkání s francouzským skladatelem Jeanem-Christophem Feldhandlerem.

Lit.: anonym: ŘEKNI NĚCO / Jiří Adámek a Boca Loca Lab. In web Alfred ve dvoře, b. d. (anotace). – Cit.: {Divadelní} Inscenace Tiká tiká politika získala Cenu za originální divadelní tvar (festival Kontakt v Toruni, 2009) a Cenu mezinárodní soutěže Music theatre now (hudební sekce německé ITI, Berlín, 2008). Projekt Evropané získal Cenu pro nejlepšího mladého režiséra na festivalu MESS Sarajevo (2012). Jiří Adámek získal mimo jiné Poctu festivalu …next wave/příští vlna… v kategorii Osobnost roku (2007) za realizaci několika hudebně-scénických kompozic a experimentálních projektů vokální performance i za teoretickou reflexi nových forem znělosti. (…) V roce 2007 byla uvedena scénická skica o popravě Saddama Husajna Klikněte na video, původně vytvořená pro Český rozhlas. Pro rozhlas vznikla i verze Tiká tiká politika (vysíláno též v Německu, Rakousku a Francii), Manželské minutky či studiová verze IMPRO koncertu Věnováno vaně.

Lit.: Adámek, Jiří: Jiří Adámek: Tiká tiká politika. In web ČRo 3 Vltava, září 2006 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Politický kolotoč přemílá realitu a proměňuje ji v cáry a cucky beze smyslu. Mechanismus, který proměňuje Člověka v Politika, nelze příliš korigovat, natož ovládnout. Ne, že bychom my, obyčejní smrtelníci, na tom byli bůhvíjak lépe. I s námi se cuká a pohazuje, a z Člověka se stává Klient, stroj na používání zeměkoule.

K této kompozici mě dovedl marasmus městského kolotání, četba sociologických knih, inspirace mluvenou poezií rakouského básníka Ernsta Jandla a osobní setkání s francouzským skladatelem Jeanem-Christophem Feldhandlerem.

Rozhlasová verze vznikla na základě stejnojmenného scénického projektu, který vznikl v divadle Alfred ve dvoře.

Lit.: Jiřička, Lukáš: Událost v divadle. Jak se dělá politik. In Respekt Respekt č.24/2006 (recenze). – Cit.: Česká divadelní scéna se v poslední době začala viditelně probouzet ve své angažovanosti k politickým problémům. Na scéně se objevily hry dramatičky Ivy Klestilové, v nichž jsou protagonisty naši zastupitelé, ať už Jiří Paroubek nebo Stanislav Gross, pod vedením režiséra Miroslava Bambuška vznikl projekt Perzekuce vybudovaný na oživování palčivých otázek české minulosti nebo alternativní předvolební inscenace nazvaná Politoly.

Všechna tato díla mají jasné ukotvení v konkrétních událostech či postavách. Inscenace podobného ražení v sobě mohou skrývat riziko příliš jasného ideologického rámce či jisté předpojatosti k sféře politiky. Tato omezení zaručují inscenacím krátkou životnost bez větších přesahů k jiným tématům.

Oproti tomu divadelní tvar s názvem Tiká tiká politika, který vybudoval režisér Jiří Adámek společně se čtveřicí mladých a universálně disponovaných herců, se dotýká politiků a politiky v prostoru obecnějším a nadčasovějším, jemuž ani odcházející aktuálnost voleb neubere nic na síle.

Jak odhalily dvě premiéry tohoto kusu, inscenace může při odhalování nepřesvědčivosti a mocichtivosti veřejných představitelů fungovat v jakémkoli prostoru. Jak syrové kulisy opuštěné zubařské kliniky, v němž se odehrával pražský festival 4+4+4 dny v pohybu, tak i kultivovaný sál divadla Alfréd ve dvoře podtrhly skutečnost, že čtveřice typických reprezentantů politické scény by mohla žít kdekoli na světě. Nejen, že toto dílo může ve své nenáročnosti scénografické překračovat zdi divadel: inscenace jako celek přesahuje hranice toho, co jsme elementárně schopni za divadlo považovat. Stejně jako jsou politici schopni fungovat v jakýchkoliv kontextech (tématických, lidských i prostorových), je toto představení aplikovatelné na jakékoli podmínky s tím, že se jim ve svém neortodoxním tvaru snadno přizpůsobí. Na scéně stojí čtyři herci v oblecích za pulty s texty, mikrofony a vodou pro případ občerstvení či úniku od tématu. Partnery jsou jim pouze světla a divadelní dým. Nic víc.

Na jevištividíme čtyři mladé ambiciózní elévy stranických soubojů, kteří se snaží dostat na vrchol partajní hierarchie a zaujmout voliče. Velmi přesní představitelé (Zita Morávková, Anna Synková, Pavol Smolárik a Daniel Šváb) se vyjadřují pouze omezeným slovním rejstříkem, jemuž vévodí slovo politika se všemi jeho možnými kombinačními či asociativními možnostmi jako např. policie, politbyro, tiká, atak, kápo až k oslovskému hýkání í-á. Dále slyšíme již jen nadávky, nonsensy a zpěv a vidíme jak se z hloupých a diktátorských nápadů rodí politický postoj a celý program. Herecký a vokální kvartet ukázněně nepředvádí postavy s jejich psychologickými pohnutkami a složitou osobní historií. A přesto nám herci dávají nahlédnout do duše ambiciózních adeptů věcí veřejných se všemi jejich obavami, intrikami, arogancí a ambicemi.

Režijní koncepce prosvítající skrze přísné typové herectví přináší odhalení věčného mechanismu moci s jasným nadhledem a ironickým odstupem. Adámek přináší do českého prostředí ojedinělý pohled na to, co může být divadlem. Herectví inscenace Tiká tiká politika se neopírá o klasický pohyb po jevišti, ani nereaguje na hudbu či vnější zvukové efekty. Je daleko více závislé na předepsané slovní partituře a k zdůraznění voicebandového charakteru mu pomáhají jenom mikrofony, kelímek s vodou a světla. Navenek skromné dílo přímo exploduje nápady a radostí z možností jazyka. Přitakává svobodné hře s představováním politiků jako šablonovitých osob, které se k okoukaným asertivním schématům chování utíkají jen proto, aby zakryly vlastní nejistoty a touhu po moci. A právě to činí z inscenace Tiká tiká politika tvar, který může zmíněný kvartet hrát až do konce věků, aniž by ztratil cokoliv ze své aktuálnosti: humor a odstup od přímých narážek na nám tolik známé představitele politické scény umožňuje tomuto dílu stálou platnost.

Autor je redaktorem časopisu HIS Voice

Radioacustica, Radioateliér