Osudy – Věna Hrdličková 1/5 (2014)

Přidal: Premek |

Květen 6, 2014

Rozhlasové vzpomínání přední české sinoložky a japanoložky. Připravila Milena M. Marešová. Technická spolupráce Petr Janečka.

Natočeno 2014. Premiéra 5. – 9. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x 30 min). Repríza 12. – 16. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x 30 min).

Lit.: Marešová, Milena M.: Osudy Věny Hrdličkové. Do Číny kolem světa. In web ČRo 3 Vltava, květen 2014 (článek). – Cit.: Věna Hrdličková je sinoložka a japanoložka, čínštinu učila na pražské Filozofické fakultě, překládala, psala odborné články. Je spoluzakladatelkou Bonsai klubu, čestnou členkou Univerzitní bonsajové společnosti v Budapešti. (…) Spolu s manželem, Zdeňkem Hrdličkou, napsali knihu o japonských zahradách.

Byla dlouholetou předsedkyní Česko-čínské společnosti a členkou řady mezinárodních učených společností. Roku 1994 jí byla udělena zlatá plaketa Františka Palackého AV ČR za zásluhy ve společenských vědách a 1995 zlatá medaile Masarykovy akademie umění, v roce 2006 obdržela Řád vycházejícího slunce od japonského císaře.

Věna Hrdličková se narodila v září roku 1924 v Praze a od útlého dětství žije v rodinném domě v původní, tzv. staré části čtvrti Spořilov. Tam začala chodit do základní školy, odtud docházela do gymnázia. Maturovala v roce 1943, v době, kdy vysoké školy byly zavřené a naopak, mladým lidem jejího ročníku narození hrozilo totální nasazení na práci v říši.

Ale válečná léta přece pominula a bylo třeba přemýšlet – v té době se Věna, dívčím příjmením Stunová, seznámila se svým budoucím manželem, Zdeňkem Hrdličkou – který z možných studijních oborů na znovuotevřených vysokých školách zvolit. „Toužili jsme po vzdělání, učili jsme se jazyky, četli knihy, mezi nimi i Mathesiovy Zpěvy staré Číny,“ vypráví Věna Hrdličková.

„Ty nás přivedly k tomu, že jsme začali studovat čínštinu v jazykových kurzech, které vedl Jaroslav Průšek. Ve studiu čínštiny jsme pak pokračovali po válce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.“

Protože v tehdejším Československu ještě nebylo studium sinologie plně zavedeno a obecně působila čínština spíš jako exotický soubor podivných znaků, přišla Věně Hrdličkové vhod příležitost k stipendijnímu pobytu na Harvardově univerzitě ve Spojených státech amerických. Společně se Zdeňkem Hrdličkou tam odjeli v roce 1947, navštěvovali kurzy čínštiny a japonštiny, učili šerm, cestovali, a také vstoupili do svazku manželského.

Přes varování přátel se manželé Hrdličkovi vrátili v roce 1948 domů, dostudovali a v roce 1951 se vypravili na další dlouhou cestu, do Číny. Do Japonska se vydali o šest let později.

V roce 1964 se Zdeněk Hrdlička stal československým velvyslancem v Japonsku. Cestovatelské možnosti, ale i mnohem podstatnější komplikace rodině přinesl rok 1968. Zdeněk Hrdlička byl za své názory propuštěn z ministerstva zahraničí a Věna Hrdličková zůstala jako odborná asistentka v oboru sinologie na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK bez šance na profesní postup.

Věna Hrdličková za svůj život v podstatě podnikla cestu kolem světa. Lodí na západ, do Ameriky, vlakem a letadlem do Číny a Japonska. Přesto se vždy ráda vracela domů, do spořilovské vilky, ke svým milovaným knihám. O svých cestách a cizích kulturách ráda vypráví, přes svůj ročník narození, plná energie, radosti, optimismu a zájmu o své okolí, rodinu, přátele i obecné dění.

Radiodokument