Dobrá vůle – Krize se nedá naplánovat (2014)

Přidal: Premek |

Květen 21, 2014

O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším. Co všechno se dá považovat za krizi a za kým jít, když si už nevíte rady? Petra Ďásková je ředitelkou Krizového centra v Ostravě a pomohla již nepřebernému množství lidí – včetně obětí katastrofy ve Frenštátě pod Radhoštěm, kdy jeden z obyvatel vyhodil do vzduchu bytový dům a zapříčinil tím smrt šesti lidí, z toho tří malých dětí. Připravila Tereza Reková. Mistr zvuku Jitka Kudrumová. Dramaturgie a režie pořadu Lenka Svobodová.

Hovoří starostka Frenštátu Zdeňka Leščišinová, autorla, Petra Ďásková, David Tichý, Věra Dostálová, Bára Ďásková.

Natočeno 23.5. (14:00 – 18.00 h.), 26. 5. (9:00 – 13:00 h.) a 27. 5. (9:00 – 13:00 h.) 2014. Premiéra 31. 5. 2014 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 29 min). Repríza 22. 8. 2015 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Lit.: Reková, Tereza: Krize se nedá naplánovat. In web ČRo 2 Praha, květen 2014 (článek). – Cit.: Co všechno se dá považovat za krizi a za kým jít, když si už nevíte rady? Petra Ďásková je ředitelkou Krizového centra v Ostravě a pomohla již nepřebernému množství lidí – včetně obětí katastrofy ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Petra Ďásková původně pracovala jako zdravotní sestra v psychiatrické léčebně. Jejíma rukama prošli i klienti drogově závislí. V roce 2005 založila Krizové centrum v Ostravě, které se širokým spektrem svých služeb stalo jediným svého druhu v celé České republice – centrum má jak ambulantní příjem, tak lůžkovou část, a když je potřeba, zaměstnanci vyjíždí ke katastrofám do terénu. V únoru 2013 vyhodil muž ve Frenštátě pod Radhoštěm do vzduchu bytový dům a zapříčinil tím smrt šesti lidí, z toho tří malých dětí. Petra se svým týmem případ řešili celý následující rok, a snažili se pomoci obětem zasaženým jak přímo, tak nepřímo.

Šedesátník Antonín Blažek tehdy dlouhodobě vyhrožoval svým sousedům zabitím. Bezdůvodně si na ně často stěžoval na policii, stejně tak jako si poté stěžoval na policii jako takovou. Obecně byl velmi problémový, nikdo ale jeho výhružkám nevěřil. Bohužel svá slova myslel vážně a v noci ze 16. na 17. 2. 2013 nechal explodovat bytový dům, ve kterém bydlel. Sám chtěl smrti uniknout, ale zdržel se tím, že zabarikádovával dveře ostatních bytů, aby sousedé nemohli uniknout. Na místě zemřel, stejně jako další tři malé děti a dva dospělí lidé.

Hned druhý den po tragédii se zaměstnanci Krizového centra vydali do Frenštátu. Společně s dalšími organizacemi pomáhali lidem zasaženým přímo i nepřímo – monitoring okolí ukázal, že v sousedních domech bydlí např. o samotě žijící důchodci, kteří se nyní bojí vyjít ven, nebo lidé, kterým se nedávno stala osobní katastrofa a ta v kombinaci s výbuchem způsobila jejich neschopnost začlenit se do normálního života.

Po celý rok byla Petra v kontaktu s lidmi postiženými frenštátskou katastrofou. Zorganizovala také bohoslužbu. Bezprostřední setkání se smrtí a pozůstalými je pro ni vždy těžké, svou práci ale miluje a ví, že ji lidé potřebují.

Petra má dvě děti, obě na vysokých školách v Brně. Její starší dcera Barča má již ve svých dvaadvaceti letech jasno v tom, že chce jít ve šlépějích své matky. Studuje psychologii a jako dobrovolník byla již několikrát v Indii.

V dokumentu můžeme slyšet také výpověď starostky Frenštátu, Mgr. Zdeňky Leščišinové. Ta katastrofu loňského roku nesla velmi těžce. Také proto, že Frenštát je malé město, a ona oběti tragédie osobně znala. Velkou pomoc obyvatelům Frenštátu poskytla také Věra Dostálová, referentka krizového řízení a obrany města.

Radiodokument