Páteční večer – Dopisy Agnieszce aneb Pán Bůh a čmeláci (2014)

Přidal: Premek |

Září 5, 2014

Příběh polského básníka meziválečné generace a jeho osudové lásky. V pořadu hovoří bývalý polský premiér Tadeusz Mazowiecki, literární teoretička Anna Marta Szczepan-Wojnarska a také řádová sestra Rut Wosiek. Ve Varšavě natáčeli a pořad připravili Miloš Doležal a Jaroslav Šubrt, který je také autorem překladů Liebertových dopisů, básní a rozhovorů. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují Jana Franková, Lenka Vlasáková, Jaroslav Vlach a Vojtěch Hájek.

Natočeno 2014. Premiéra 5. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 98 min) v cyklu Polský rok.

Lit.: anonym: Dopisy Agnieszce aneb Pán Bůh a čmeláci. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (článek). – Cit.: Příběh polského básníka meziválečné generace a jeho osudové lásky. V pořadu hovoří bývalý polský premiér Tadeusz Mazowiecki, literární teoretička Anna Marta Szczepan-Wojnarska a řádová sestra Rut Wosiek.

Ve Varšavě natáčeli a pořad připravili Miloš Doležal a Jaroslav Šubrt, který je také autorem překladů Liebertových dopisů, básní a rozhovorů.

V období mezi dvěma světovými válkami se v tradičně katolickém Polsku ve srovnání s mnohem liberálnějšími Čechami až na jednu jedinou výjimku neobjevil žádný vysloveně spirituálně orientovaný básník. Tou čestnou výjimkou byl mladý básník Jerzy Liebert. Narodil se v roce 1904 a ještě během středoškolských studií vydává svou první básnickou sbírku. Tehdejší Liebertovu tvorbu silně ovlivňovala poetika básnické skupiny Skamander.

Důležitým momentem v jeho životě ale bylo setkání s o dva roky starší dívkou Agnieszkou, která pocházela z bohaté židovské rodiny. Přátelství s Agnieszkou zásadně ovlivnilo další směr Liebertova uměleckého i lidského zrání. Společné intenzivní hledání je pak přivedlo k důležitým rozhodnutím. V komponovaném Pátečním večeru Jerzy Libert: Dopisy Agnieszce aneb Pán Bůh a čmeláci chtěli jeho autoři spíš než jeho básnické dílo představit Liebertovu korespondenci s jeho věrnou generační souputnicí a osudovou láskou.

Řada literárních historiků v Polsku je totiž považuje za jeden z vrcholných projevů moderní polské epistolární literatury.
V pořadu hovoří bývalý polský premiér Tadeusz Mazowiecki, jehož vzpomínky se autorům podařilo natočit několik týdnů před jeho smrtí, literární historička Anna Marta Szczepan-Wojnarska a také řádová sestra Rut Wosiek.

Lit.: Šubrt, Jaroslav: Dopisy Agnieszce aneb Pán Bůh a čmeláci. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 10 (článek). – Cit.: Bude to možná znít neuvěřitelně, ale je to tak: v období mezi dvěma světovými válkami se v tradičně katolickém Polsku ve srovnání s mnohem sekularizovanějšími a liberálnějšími Čechami až na jednu jedinou výjimku neobjevil žádný vysloveně spirituálně orientovaný básník, u nás svým významem srovnatelný například s Jakubem Demlem, Janem Zahradníčkem nebo Václavem Renčem. Tou čestnou výjimkou byl mladý básník Jerzy Liebert. Narodil se 24. července 1904 v Čenstochové jako první ze tří dětí v rodině strojního inženýra a ještě během středoškolských studií vydává svou první básnickou sbírku Druhý domov (Druga Ojczyzna, 1925). Tehdejší Liebertovu tvorbu silně ovlivňovala poetika básnické skupiny Skamander. Důležitým momentem v jeho životě ale bylo setkání s o dva roky starší dívkou Agnieszkou (Bronisławou Wajnogold), která pocházela z bohaté židovské rodiny (nar. 1902). V mládí navštěvovala kurzy pro novináře a kurzy malířských technik. Sama se také věnovala básnické tvorbě, své verše však nikdy nepublikovala.

Přátelství s Agnieszkou zásadně ovlivnilo další směr Liebertova uměleckého i lidského zrání. Spolu se začetli do knihy kardinála Newmana Mluvnice souhlasu a myšlenky anglického konvertity jim posléze odhalily skutečnost mystéria církve a její nadpřirozený charakter. Společné intenzivní „hledání“ je pak přivedlo k důležitým rozhodnutím: Agnieszka se nechala pokřtít, Liebert se opět stal praktikujícím katolíkem. Oba v té době rovněž patřili k výrazným postavám tzv. „Kroužku“ katolického kněze Władysława Korniłowicze. Toto prostředí se vyznačovalo intelektuálně prohloubenou náboženskou
formací, opírající se o oživenou tomistickou tradici, ale i o nově objevovanou liturgickou spiritualitu. A existuje- li v Polsku místo srovnatelné svým významem například s naší Florianovou Starou Říší, Demlovým Tasovem nebo Reynkovým Petrkovem, pak to bylo právě tady. V meziválečném období sem přijížděli spisovatelé, básníci, hudební skladatelé (například Karol Szymanowski), lidé věřící i hledající. Živě se zde diskutovalo o vztahu spirituality a kultury, mystiky a poezie, četla se díla Maritainova, Claudelova a Brémondova. Agnieszka se však později rozhodla pro řeholní život – nejprve se o to neúspěšně pokoušela ve Francii, později svůj záměr uskutečnila v rodném Polsku, kde vstoupila do Kongregace sester františkánek služebnic kříže v Laskách u Varšavy (tam během německé okupace přijala jméno Maria Gołębiowska). Stala se zde jednou z nejvýraznějších postav a až do své smrti (1984) udržovala živé kontakty s mnoha varšavskými umělci, intelektuály a představiteli politické opozice.

V roce 1927 ale musel mladý básník přerušit studium, protože se u něj začala projevovat zákeřná choroba, postupně podlamující jeho zdraví. V roce 1930 vychází jeho druhá sbírka Kouzla (Gusła, 1930), v níž zcela jedinečným způsobem navazuje na ty nejlepší tradice polské duchovní lyriky (Sępa-Szarzyńského, Norwida…). Nejbolestnější zkouškou se ale pro mladého básníka po odchodu Agnieszky do kláštera stala nutnost formálního odchodu z církve kvůli milostnému vztahu s Marií Leszczyńskou, která žila v manželské rozluce. A jak později napsal jeden z jeho nejbližších přátel: „ani gestem nenaznačil, že by si chtěl svou situaci ulehčit nějakou vytáčkou, kompromisem…“

V lednu 1930 se potvrdila diagnóza lékařů: chronická tuberkulóza. O měsíc později odjíždí básník na léčení. Mezi karpatskými smrky vzniká jeho poslední sbírka nazvaná Jedlová ukolébavka (Kołysanka jodłowa, 1932). Nábožensky orientovaná lyrika, objevující se v jeho tvorbě mezi lety 1925 až 1927, která však v pozdějším období z jeho veršů téměř vymizela, se v této sbírce opět výrazně hlásí o slovo. V květnu 1931 se ale jeho zdravotní stav náhle zhoršuje, ačkoliv se už zdálo, že se nemoc vyléčila – 10. června ho převezli na lvovskou kliniku. Postupně ztrácí vědomí. Před smrtí ho ve Lvově ještě naposledy navštěvuje otec Korniłowicz. Krátký okamžik, kdy se Liebert probral z bezvědomí, stačí, aby ho mohl vyzpovídat a udělit mu svátost umírajících. Básník umírá 19. června 1931 ve Varšavě.

V komponovaném Pátečním večeru (vysílá se na Vltavě 5. 9.) Jerzy Liebert: Dopisy Agnieszce aneb Pán Bůh a čmeláci by jeho autoři (Miloš Doležal a autor těchto řádků), jak už sám název napovídá, spíš než jeho básnické dílo chtěli představit Liebertovu korespondenci s jeho věrnou generační souputnicí a osudovou láskou. Řada literárních historiků v Polsku je totiž považuje za jeden z vrcholných projevů moderní polské epistolární literatury. Poprvé kompletně vyšly v roce 2002 ve varšavském nakladatelství Więź. V pořadu hovoří bývalý polský premiér Tadeusz Mazowiecki, jehož vzpomínky se nám podařilo natočit několik týdnů před jeho smrtí, literární historička Anna Marta Szczepan-Wojnarska a také řádová sestra
Rut Wosiek. V režii Markéty Jahodové účinkují Jana Franková, Lenka Vlasáková, Jaroslav Vlach a Vojtěch Hájek.

Radiodokument