Drina – tažení plné omylů (2014)

Přidal: Premek |

Září 16, 2014

Připravil Dan Moravec. Rakousko-Uherské tažení do Srbska bylo jednou z prvních akcí 1. světové války. Očima českého žurnalisty Egona Ervína Kische prožijete první dny války, která změnila svět. Zvuk Miloš Kot. Režie Vlado Rusko.

Natočeno 2014. Premiéra 14. 9. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 40 min) v cyklu Bitvy.

Lit.: Moravec, Daniel: Drina – tažení plné omylů. In web ČRo, září 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rakousko-Uherské tažení do Srbska bylo jednou z prvních akcí 1. světové války. Nedopadlo dobře. Příčin bylo několik. Podceňování protivníka, špatné rozmístění armád a nevhodně zvolená taktika vrchního velitele rakouských sil Oskara Potiorka. Jedním z odvedených byl i český novinář Egon Ervín Kisch. V dokumentu Dana Moravce „Drina – tažení plné omylů“ prožijeme očima českého žurnalisty první dny války, která změnila svět.

Války, kterou vlastně nikdo nechtěl. A nejméně milióny prostých vojáků, odvedenců, jejichž první zkušenosti v zákopech, při nekonečných pochodech, s hladověním, nedostatkem pitné vody, s novými zbraněmi a špatnými rozkazy velitelů, vyústily v obrovské ztráty na životech. Celkové ztráty byly bezmála 38 miliónů lidí.

Mezi odvedenými byl i český novinář Egon Ervín Kisch. Naštěstí přežil a popsal v knize Vojákem pražského sboru barvitým jazykem zkušeného pozorovatele celé rakouské tažení do Srbska. Byl přímým účastníkem mnoha bojů, mnoha ztrát a mnoha selhání. Popisuje je otevřeně, věcně, ukazuje všechny možné aspekty hrůz války jako takové a nebojí se hledat souvislosti a nebojí se je pojmenovat. Logicky se stal hlavní postavou dokumentu Drina – tažení plné omylů.

Dokument Dana Moravce mapuje první zpackané tažení do Srbska, prakticky pouze první měsíc Kischova působení ve sboru, první přestřelky, první mrtvé. Také osudově chybná rozhodnutí vrchního velitele rakouských sil Oskara Potiorka, jehož taktika spoléhala na vítězství v jedné velké bitvě, a to se nekonalo, na koordinaci armád, které se nedomluvily, navíc měla jedna z nich být v regionu pouze dočasně, spoléhala na slabý odpor Srbů, který se nakonec ukázal mnohem houževnatější. Všechno to bylo špatně a ta 1. skutečně velká válka, kterou vlastně nikdo nechtěl, se teprve rozhořívala.

Lit.: Hanáčková, Andrea: Slavné bitvy ve zvuku a posluchačské imaginaci. In Týdeník Rozhlas 42/2014 (recenze). – Cit.: Celoroční rozhlasový projekt Před 100 lety – život za 1. světové nabral po letních měsících znovu dynamiku a hned v září nabídl zvukový obraz několika slavných bitev: na Sommě, na Marně, na Drině a u Zborova. První světová válka v sobě nesla ještě strategicko-taktická rezidua předchozího století, kdy se spory rozhodovaly v jednotlivých bitvách a po nich následovalo jednání o smíru a dělení kořisti pro vítěze. Dokumenty přesvědčivě ukazují, jak obrovský technologický pokrok v nových způsobech zabíjení proměnil způsob války a jak nesmírně krvavě za toto poznání lidé zaplatili.

Pohlédněme na dokument Daniela Moravce Drina: tažení plné omylů (premiéra 19. 9.). V nejlepší tradici velkých rozhlasových dokumentů s historickou tematikou devadesátých let nabízí autor mohutnou auditivní fresku velké bitvy, které byla spíše souhrou nezkušenosti a špatné vojenské taktiky. Přísně lineární vyprávění dodržuje chronologii událostí v intenzivním tempu, jež ani v padesátiminutové stopáži nikde nepoleví. Autor spojuje historickou rekonstrukci jedné z úvodních bitev první světové války s technickou a geografickou deskripcí ve vstupech dvou respondentů, vojenských historiků. Pohled na válku zezdola, zblízka, ze zákopů zprostředkují deníkové záznamy novináře Egona Erwina Kische. Obrazivým jazykem se smyslem pro děsivé detaily umožňuje čtenáři a posluchači téměř se dotýkat paralyzujícího strachu a pudové touhy přežít. Líčení samotné bitvy působí stejně hrozně jako následující popis polního lazaretu nebo epidemie úplavice ve vojenském ležení. Sám autor přitom do pořadu vstupuje úsporně, často stačí jediná věta pro upřesnění časové souslednosti nebo strohý popis terénu. Táže se po smyslu celé bitvy a ohromného lidského utrpení, aniž zazní jediná otázka.

Maximálního účinu dosahuje režie Vlada Ruska díky propracovanému sound designu dokumentu (Miloš Kot) a výborně zpracované hudební složce pořadu. Pestrý hudební mix funguje jako dobrá filmová nebo scénická hudba – emoce podporuje, ale nevyčnívá, stupňuje napětí, ale nestrhává na sebe pozornost. Zvukové atmosféry většinou podkreslují slovo, ale slouží i jako vstup do situace, případně ji gradují a pointují, nenápadně, ale velmi intenzivně dotvářejí působivost dokumentu: Shromaždiště rekrutů, jimž na rozloučenou hraje harmonika a ve vzduchu je ještě snad i radostné očekávání příštích dnů. Únavná dlouhá cesta na frontu dobytčákem, jíž dodává občasný akcent jen táhlý hvizd píšťaly. A pak náhle fatální blízkost střelných zbraní, ručních granátů, těžkých děl. Zběsilý útěk přeživších Rakušanů a také Čechů z frontové linie, dusot koní, rachot těžkých vozů. Zvuková stopa zprostředkuje posluchači imaginativní zážitek a je zcela komplementární s Kischovým sugestivním líčením i s hodnocením vojenských historiků, kteří jednoznačně pojmenovávají osudové chyby polních velitelů v této nesmírně drastické bitvě.

Tým, který připravuje rozhlasové pořady o první světové válce, je poměrně široký a po loňských oslavách 90. výročí založení rozhlasu pracuje ve vynikající kondici – stačí nahlédnout na speciální webovou stránku. V prezentaci projektu a schopnosti více prodat výtečnou práci jednotlivých autorů se však může Český rozhlas inspirovat třeba na stránkách britského The Guardian, který stejné výročí slaví multimediálně a ještě o poznání velkoryseji.

Radiodokument