{Plzeňské pivo} (1938)

Přidal: Premek |

Září 17, 2014

František Plášil. Ředitel Měšťanského pivovaru v Plzni objasňuje historii vaření zlatavého moku v naší pivní metropoli se zvláštním zaměřením na úspěchy Plzeňského Prazdroje. Propagační snímek.

Natočeno 1938.

Lit.: Bělohlávek, Tomáš: Život s rozhlasem – Plzeňské pivo v archivu Českého rozhlasu. In web ČRo, únor 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pivo patří společně s křišťálem, bižuterií a porcelánem k tradičním českým exportním výrobkům. Historie vaření tohoto ušlechtilého moku má v českých zemích tisíciletou tradici, vždyť nejstarší pivovar na našem území byl založen již za vlády knížete Boleslava II. v Břevnovském klášteře na konci 10. století.

V archivu Českého rozhlasu se do dnešních dnů dochovala mimořádně kvalitní propagační zvuková ukázka z roku 1938, kterou napsal František Plášil, tehdejší ředitel Měšťanského pivovaru v Plzni, v níž objasňuje historii vaření zlatavého moku v naší pivní metropoli se zvláštním zaměřením na úspěchy Plzeňského Prazdroje.

Počátky plzeňského pivovarnictví

Tradice vaření piva v Plzni sahá do konce 13. století, kdy český král Václav II. obdaroval nově založené město a jeho měšťany mílovým a várečným právem, čímž přispěl k počátkům tamního pivovarnictví. Pivovarská živnost byla tehdy povolena 260 měšťanům, kteří vyráběli slad, vařili pivo a prodávali jej ve svých domech. Již ve 14. století, kdy dochází k rozvoji pivovarského řemesla, se vytváří odborná terminologie a vznikají také pivovarské cechy. Podle dochovaných pramenů byl založen první plzeňský pivovar v roce 1307. Písemné prameny také uvádějí, že již v 16. století bylo plzeňské pivo prodáváno daleko za hranicemi města.

Proměny vaření piva do 19. století

Do tradičního po staletí výnosného obchodu s pivem se snažila proniknout na přelomu 15. a 16. století také šlechta, která začala na svých dvorech hojně zakládat pivovary. Konflikt o privilegium vařit pivo gradoval v průběhu 16. věku. Ze 16. století pochází také první vědecké pojednání o metodách přípravy piva z pera renesančního učence a osobního lékaře Rudolfa II. Tadeáše Hájka z Hájku „O pivě, jeho výrobě, povaze, silách a vlastnostech“.
Po třicetileté válce trpěla piva mnohými nešvary své doby. Především nedostatek kvalitních surovin, nedodržování technologických postupů a nejrůznější příměsi přidávané do piva v podobě koření a bylin častokrát způsobily, že se musely nejednou celé várky vylévat. Tento stav trval fakticky až do 19. století a nevyhnul se ani Plzni. Ještě v roce 1838 tu bylo demonstrativně vylito do kanálu 36 sudů s pivem nevalné chuti. Až do 1. poloviny 19. století se u nás vyrábělo většinou husté pivo z pšeničného sladu principem svrchního kvašení.

Vznik a věhlas světlého plzeňského ležáku

Nová sláva plzeňského pivovarnictví se začala psát v 19. století založením Měšťanského pivovaru. Dne 5. října 1842 uvařil bavorský sládek Josef Groll první várku piva z ječmenného sladu metodou spodního kvašení. Vzniklo tak proslulé lahodné pivo plzeňského typu s charakteristickým jemně hořkým řízem a zlatavou barvou, která je korunována navršenými kopečky smetanově husté bílé pěny. Kvalitní měkká voda, světlý ječmenný slad a žatecký chmel se skloubily do ušlechtilého nápoje, který se díky své nenapodobitelné chuti a vynikajícím vlastnostem záhy proslavil po celém světě.
První sudy s plzeňským pivem rozváželi formani na svých povozech nejprve na Plzeňsku, ale již v roce 1843 si na něm pochutnávali i Pražané v hostinci U Pinkasů. Nechyběly mezi nimi ani slavné osobnosti například Josef Dobrovský či František Palacký. Věhlas světlého plzeňského ležáku se postupně šířil do celého světa. Již v roce 1856 se čepoval ve Vídni, v roce 1862 v Paříži a od roku 1873 se prodává jemně prokvašený zlatavý mok z Plzně také v Severní Americe. V sedmdesátých letech se stal Měšťanský pivovar výhradním dodavatelem vídeňského císařského dvora. Od roku 1898 si nechal pivovar zaregistrovat ochrannou známku Pilsner Urquell, pod jejíž značkou vyrábí tradiční metodou svůj světově proslulý dvanáctistupňový ležák až do dnešních dnů.

Radiodokument