Příběhy 20. století – Judista. Příběh Vladimíra Lorenze (2014)

Přidal: Premek |

Listopad 13, 2014

Vladimír Lorenz se jako skaut zapojil do odboje. V dubnu 1943 byl však prozrazen a zatčen. Po krutém vyšetřování na gestapu Lorenze převezli do Malé pevnosti v Terezíně, kde čekal na soud. Rozsudek padl počátkem roku 1945 v Norimberku – trest smrti oběšením a stětím za přípravu velezrady a přechovávání zbraní. O tom, jak unikl popravě a o jeho dalších osudech vypráví další díl cyklu Příběhy 20. století. Pořad připravil Adam Drda.

Natočeno 2014. Premiéra 9. 11. 2014 (ČRo Plus, 20:10 h.; 50 min).

Lit.: -adr- (= Drda, Adam): Judista. Příběh Vladimíra Lorenze. In web ČRo Plus, listopad 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Těžko si můžete představit tehdejší německou policejní důkladnost. Například ,baštonáda‘. Obrátili židli nohama vzhůru, musel jste si lehnout na břicho, chodidla vám přivázali k nohám židle a pak vám vysázeli baštonádu na chodidla… My jsme se ale naučili omdlívat. V tom jsme byli cvičení. Když omdlíte, nic necítíte. Tzv. se napumpujete a přijde šok. To je jediná ochrana, jak nic nevyzradit. Ve stavu bezvědomí nemůžete nic vykládat. Proto se snažili mít nás neustále při vědomí. Používali různé oživovací manévry, včetně elektřiny.“

I takto popisuje Vladimír Lorenz, předívaný Kazik, poválečná legenda českého Juda, výslechy na gestapu v roce 1943.

Lorenz se narodil v srpnu 1925, jako ani ne 18letý dobrovolník se v roce 1938 zúčastnil mobilizace a po okupaci Československa se zapojil do odboje. Nejprve působil ve skupině Modrá fronta, později v Bechyni na zámku v organizaci knížete Alfonse Paara. Pak ho sebralo gestapo, a mě vyzradit jména svých spolupracovníků.

Vladimír Lorenz říká, že výslechy vydržel, nikoho neprozradil. Dostal se do terezínské Malé pevnosti – a souzen byl až na počátku roku 1945 v Norimberku. Dostal trest smrti. Po rozsudku mohl požádat o milosti, a tím, mimo jiné, získal čas: „Dali vám 100 dní před vykonáním exekuce. Každý den ráno při snídani člověku hlásili, kolik dní mu do exekuce uběhlo. Nejhorší bylo, že člověk měl želízka na rukou a byl na samotce, aby si to vychutnal.

Aby člověk nezešílel, jediná možnost byla se zaměstnat. Z chleba jsme si dělali hlavičky nebo figurky, cokoliv. Člověk musel čas toho čekání nějak využít v činnosti, aby neustále nemyslel na to, že vám za 100 dní useknou hlavu.“

Nakonec mu přálo štěstí, 23 dní před popravou z vězení utekl. Ani to ale nebyl konec jeho dobrodružství, po roce 1948 se totiž Vladimír Lorenz znovu dostal na vyšetřovny politické policie, tentokrát komunistické. Zemřel v březnu 2010.

Radiodokument