Dobrá vůle – Hlava mi zůstala (2014)

Přidal: Premek |

Listopad 27, 2014

O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším. Vzpomínkový dokument na Janu Hrdou připravila Lenka Svobodová. Mistr zvuku Roman Špála.

Natočeno 2014. Premiéra 29. 11. 2014 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 29 min.). Repríza 1. 8. 2015 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) k prvnímu výročí úmrtí J. Hrdé; 23. 1. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 5. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 6. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 20. 10. 2018 (ČRo Plus, 21:05 h.); 14. 12. 2019 (ČRo Plus, 21:30 h.) v cyklu Dobrá vůle Plus.

Pozn.: 2. cena v rozhlasové sekci soutěže XXII. ročníku Ceny VVZPO za publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postižení.

Pozn.: Letos v srpnu zemřela jedna z nejvýznamnějších českých aktivistek za práva lidí s postižením Jana Hrdá. Sama po autonehodě ochrnutá na většinu těla dokázala zavést v Česku systém osobní asistence a zásadně tak zlepšit kvalitu života lidí s různým postižením. Druhého prosince by Jana Hrdá bývala oslavila dvaašedesáté narozeniny. (anotace)

Rozhlasový pořad přiblížil život Jany Hrdé, která zemřela 5. srpna v roce 2014. Jana Hrdá byla první nositelkou Ceny Výboru Dobré vůle Olgy Havlové a svůj život zaplnila pomocí druhým. Sama byla ochrnutá na celém těle, ale jak říkala, zůstala jí hlava. Zavedla systém osobní asistence, čímž se zásadně změnila kvalita života lidem se zdravotním postižením. Patřila k nejvýznamnějším aktivistkám za práva lidí s postižením. Rozhlasový pořad byl velmi citlivě zpracován.

Hlava mi zůstala aneb O ženě, která právem nosila své příjmení. Jana Hrdá, jedna z nejvýznamnějších českých aktivistek za práva lidí s postižením a první nositelka Ceny Výboru Dobré vůle Olgy Havlové, zemřela před více než 4 lety, v srpnu 2014. Sama po autonehodě ochrnutá na většinu těla dokázala zavést v Česku systém osobní asistence a zásadně tak zlepšit kvalitu života lidí s handicapem.

Lit.: Svobodová, Lenka: Hlava mi zůstala aneb O ženě, která právem nosila své příjmení. In web ČRo 2 Praha, leden 2016 (článek). – Cit.: V srpnu 2014 zemřela jedna z nejvýznamnějších českých aktivistek za práva lidí s postižením Jana Hrdá. Sama po autonehodě ochrnutá na většinu těla dokázala zavést v Česku systém osobní asistence a zásadně tak zlepšit kvalitu života lidí s handicapem. Vzpomínkový rozhlasový dokument.

„Ta nehoda mě potkala v červnu roku 1982. Vezla jsem přítelkyni po okreskách do Prahy do divadla. Jeli jsme do kopečka a zpoza kopce proti nám vyjel nějaký řidič a jel v protisměru,“ vzpomínala Jana Hrdá, první nositelka Ceny Výboru Dobré vůle Olgy Havlové.

„Náš trabant byl šedivý, takže za šera asi nebyl moc vidět. Autu naproti jsem se chtěla vyhnout, ale u silnice byl velký sráz. Sjely jsme ze silnice, skončily dole na louce a náš trabant dopadl na mě.“

Ve vteřině všechno jinak

Jana Hrdá přežila zlomený vaz, ale de facto ochrnula od ramen dolů. Veškerý čas trávila v pololeže a v této poloze se musela na speciálně upraveném vozíku také přesouvat.

„Bylo mi tehdy 30 let. Měla jsem dvě malé děti a do té doby i šťastné manželství a také krásný, nový domov, kam jsme se právě nastěhovali. Měla jsem pocit, že se mi v životě vše daří a nikdy mě nenapadlo, že by tak rychle mohlo být všechno jinak. Najednou jsem byla uzlíček kostí a kůže, který potřeboval pomoct i v těch nejjednodušších úkonech, které jsou pro život důležité.“

Nemůžu být ani hodinu sama

Když jsme ji pozvali na natáčení do rozhlasu, vždy jsme museli pečlivě vybírat studio, do kterého by její veliký vozík bez problémů vjel. A taky zajistit dostatečně soukromý prostor, kam by si případně mohla „odskočit“ na toaletu.

„Nemůžu být ani hodinu sama. Potřebuju polohovat, jinak začnu mít křeče a budu se dusit,“ říkávala. „Sama se nenapiju, neudržím hrneček, neumyju, neobléknu…“

O neděli nepracuji

Přesto vás každé setkání s ní dobíjelo energií. Na počítači dokázala soustavně pracovat včetně sobot až 16 hodin denně.

„Tak já trošinku hýbám pažemi, takhle, ale prsty mám, úplně… tady…vidíte… takové nehybné, takže mám takový nástavec s tyčkou a tím vlastně klepu do klávesnic. Ale v neděli nepracuji, protože tu nám dal Pán Bůh darem,“ žertovala.

Jana Hrdá byla od roku 1995 vedoucí osobní asistence Pražské organizace vozíčkářů, dále předsedkyní a koordinátorkou krajské pobočky Národní rady osob se zdravotním postižením ČR a od roku 2006 až do své smrti místopředsedkyní této organizace na národní úrovni. V Legislativní radě vlády ČR připomínkovala legislativu z hlediska potřeb lidí se zdravotním postižením, především pak nový zákon o sociálních službách. Byla předsedkyní Asociace pro osobní asistenci. Přednášela na odborných konferencích, a to i v zahraničí. Byla inspektorkou kvality sociálních služeb a také se věnovala její metodice. Usilovala o pečlivé posuzování soběstačnosti zdravotně a tělesně postižených, bojovala proti porušování jejich práv. Napsala dvě knihy, řadu článků. Po konverzi ke křesťanství se významně angažovala také ve své církvi.

Všichni ji opustili

Jana Hrdá už tři roky po autonehodě zůstala sama. Opustili ji ti nejpodstatnější lidé, kteří se o ni a dvě malé děti do té doby starali. Maminka i prarodiče zemřeli a manžel nemohl dále unést obrovskou psychickou i fyzickou zátěž živitele rodiny, otce, manžela a zároveň pečovatele.

Hrozilo, že půjde i s dětmi do ústavu. Naštěstí maminka krátce před smrtí stihla napsat zoufalý dopis totalitnímu ministrovi zdravotnictví a sociálních věcí Prokopcovi.

Indipendent Living

Na jeho osobní příkaz pečovatelská služba pod záštitou Okresního ústavu sociálních služeb proplácela 8 hodin (z 24 potřebných) denně těm dobrovolníkům, které si Jana Hrdá sama sehnala přes inzeráty a vývěsky na kostelech či vysokých školách. Takto začala v České republice služba osobní asistence.

Podivuhodné je, že zásady, podle nichž se tato osobní asistence provozovala, byly totožné s těmi ve světě. A to i když Jana nevěděla nic o hnutí Independent Living.

Být mámou

„Ono to tehdy znělo hrozně divně, že já, která si sama nedokážu ani utřít zadek, že mám tu drzost, že se chci starat o dvě děti,“ vzpomíná na začátky.

Celý leden Dvojka vysílá výběr z pořadů Dobré vůle oceněných na rozhlasových přehlídkách a soutěžích v roce 2015.

„Jenomže já jsem pochopila, že bejt mámou neznamená dětem jenom namazat chleba, ale že jde o to poskytnout jim domov, bezpečí. A že je to především pouto a vztah. A to jsem nechtěla připravit ani děti, a koneckonců ani sebe, protože svoje děti nesmírně miluju.“

Lit.: Hošna, Jiří: Dokumenty Českého rozhlasu získaly ceny Vládního výboru pro zdravotně postižené. In web ČRo, 9. 12. 2015 (tisková zprava). – Cit.: Dokumenty Českého rozhlasu obsadily v pátek všechna tři vítězná místa při udělování Cen Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. V rozhlasové kategorii publicistických prací zaměřených na téma zdravotního postižení získala první cenu Jolana Nováková za dokument Poslepu, druhou a třetí cenu obdrželi Lenka Svobodová a Radim Nejedlý za pořady z cyklu Dobrá vůle.

„Ceny, které Český rozhlas získal, jsou dokladem toho, že naše vysílání dobře naplňuje své veřejnoprávní poslání. Pracujeme i s tématy a žánry, kterým se komerční média běžně nevěnují, podporujeme tvořivost a zaujetí a usilujeme o sociální soudržnost a začlenění všech skupin do společnosti. Všem oceněným autorům gratuluji k jejich úspěchu,“ uvedl náměstek pro program a vysílání René Zavoral.

Rozhlasový pořad Poslepu je dokumentem o putování redaktorky Jolany Novákové s nevidomým Iljou Kučerou po oblíbených místech jeho dětství a mládí. Po místech, která už nevidí. Je ale především dokumentem o tom, že i s handicapem je možno žít naplno a brát život s humorem a optimismem.

Dokument Hlava mi zůstala aneb O ženě, která právem nosila své příjmení autorky Lenky Svobodové vypráví o nejvýznamnější české aktivistce za práva lidí s postižením Janě Hrdé, které v roce 2014 zemřela. Pořad měl premiéru na vlnách Českého rozhlasu Dvojka letošního 1. srpna.

Třetí místo obsadil pořad Radima Nejedlého Dcerka aneb Sen nevidomých o rodičovství z června tohoto roku. Jde o unikátní časosběrný materiál na téma otázky života slepých rodičů a hlídaní zdravých, vidoucích dětí.

Dokument Poslepu vysílal Český rozhlas Dvojka 31. května 2015. Jeho repríza se chystá na 31. ledna 2016. Stejně tak budou v lednu reprízovány i další dva vítězné pořady v rámci cyklu Dobrá vůle.

Radiodokument