Výročí týdne – Josef Kemr (2014)

Přidal: Premek |

Leden 12, 2015

Josef Kemr (20. 6. 1922 – 15. 1. 1995). Portrét významného divadelního, filmového i rozhlasového herce připravily Klára Novotná a Renata Venclová.

V pořadu dále hovoří Hana Kofránková.

Natočeno 2014. Premiéra 10. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h.; 14 min).

Lit.: Novotná, Klára: Výročí týdne – Josef Kemr (20. 6. 1922-15. 1. 1995). In Týdeník Rozhlas 2/2015, s. 23 (článek). – Cit.: „Hele, hele, najdi si jakékoliv zaměstnání, ale do nejistoty ke komediantům tě nepustím!“ oznámil rezolutně otec dospívajícímu Josefu Kemrovi, který po prvních zkušenostech ve Vinohradském divadle a ve filmech Lízin let do nebe a Lízino štěstí propadl kouzlu herecké profese. Na otcův zákaz reagoval tehdy Josef útěkem z domova k herecké společnosti Anny Budínské-Červíčkové, kam jej přivedl celoživotní přítel a kolega Rudolf Hrušínský. Setrval tu do konce protektorátu a roky každodenního, někdy až úmorného účinkování se pro něj staly nejlepší dramatickou školou.

Po válce vystřídal Josef Kemr několik angažmá: mimo jiné v kladenském divadle, v Divadle S. K. Neumanna a konečně od roku 1950 v nově ustavených Městských divadlech pražských. Do paměti diváků se tu zapsal jako Zevakin v Gogolově Ženitbě, Jonáš v Nashově Obchodníku s deštěm nebo v titulní roli bajkáře Ezopa v Lišce a hroznech Giulherma Figueireda. Roku 1965 vstoupil do Národního divadla a na jeho prknech odehrál za třicet let více než osmdesát rolí. Ještě jako host tu nastudoval roli chameleonsky proměnlivého vesnického holiče Smrtáka v Topolově básnickém dramatu Konec masopustu. Následovala dlouhá řada postav, které obdařil celou šíří svého talentu i řemeslné virtuozity – muzikálností, tvárností v gestu i mimice, přesně mířenou energií i smyslem pro humor. Nastudoval úlohy veskrze komediální (Pandolfo v Zeyerově Staré historii nebo Kavalír v Goldoniho Náměstíčku), vdechnul přirozenost a prostotu lidovým figurám (Habršperk z Našich furiantů či vychytralý Krištof z Roku na vsi) a se vší citlivostí a hloubkou prožitku nechával ožít postavy tragické – k jeho vrcholným výkonům patřil Doktor Galén v Macháčkově inscenaci Čapkovy Bílé nemoci. Svou pracovitost, hereckou vnímavost, ale i výraznou tvář a ojedinělý hlasový projev uplatnil výborně také ve filmu, kde ztvárnil na dvě stě padesát rolí.

Nad múzičností, všestranným talentem i absolutní profesionalitou Josefa Kemra se však klene ještě další rozměr. Byl hluboce věřícím člověkem – pokora před Bohem a laskavost k bližním provázely každou práci, kterou se zabýval, a dávaly jí jasný, nezkalený smysl.

Radiodokument