Fonogramy – Jak nám začal rok? (2014)

Přidal: Premek |

Leden 13, 2015

Návraty po stopách zvuku. Ohlédnutí za počátkem roku 1935 prostřednictvím zvukových dokumentů z archivu ČRo připravil a komentuje Jiří Hubička.

Natočeno 2014. Premiéra 18. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: Hubička, Jiří: Návrat do roku 1935. In web ČRo – Archiv rozhlasu, prosinec 2014 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Po soustředěných a urputných návratech do roku 1989 soustřeďme se v dalších vydáních webové stránky Archivních a programových fondů Českého rozhlasu na návraty další, nyní však v širším historickém záběru. Z perspektivy počátku roku 2015 vraťme se o 80 let zpět a podívejme se, jak vypadal náš svět ve chvíli, kdy začínal rok 1935.

Propagační autobus Radiojournalu

V roce 1935 vjel na pražské Výstaviště propagační autobus Radiojournalu, aby šířil větší povědomí o vysílání Československého rozhlasu. Jak vidíme z historických snímků, vyvolal mimořádný zájem obyvatelstva.

Balada z hadrů

Rok 1935 byl však především rokem stále přetrvávající hospodářské krize. Její obraz zachytili ve své nejnovější inscenaci Voskovec s Werichem. V jejich Baladě z hadrů zazněla i slavná píseň Hej, pane králi!

Ministerské projevy

Důsledky krize dopadaly jak na chudé obyvatelstvo, projevovaly se přetrvávající nezaměstnaností, dopadaly však také na vrstvy živnostnické. O tom pohovořil na sjezdu živnostníků Jihočeského kraje jeden z členů tehdejší Malypetrovy vlády, ministr průmyslu, obchodu a živností Josef Václav Najman.

Ve stejném regionu, tedy znovu v Jihočeském kraji, se na sjezdu Národohospodářského jihočeského sboru vyslovil s uznáním o vysoké úrovni regionalistických snah jihočeských podnikatelů další z ministrů – tentokrát ministr sociálních věcí Jaromír Nečas.

Ve znamení dekadence

Počátkem roku 1935 měli posluchači pražského Radiojournalu možnost vyslechnout vzpomínkovou stať k 10. výročí úmrtí českého básníka, kritika a překladatele Arnošta Leopolda Antonína Procházky. Zavzpomínal na něj jeho přítel slavný dekadentní básník Jiří Josef Antonín Karásek ze Lvovic.

Návštěva hudeního klauna

V lednu 1935 navštívil Prahu slavný hudební klaun Grock, švýcarský rodák, vlastním jménem Charles Adrien Wettach. Byl ve své době označován za největšího klauna Evropy. Hrál na nejrůznější kuriózní hudební nástroje – mimo jiné i na miniaturní housle.

Mrak antisemitismu

Nad většinou Evropy se už od roku 1933 vznášel temný mrak nazvaný nacismus, či fašismus. A ten s sebou nesl sílící vlnu antisemitismu. V rozhlasovém vysílání na toto nebezpečí upozornil ve své přenášce o českožidovském hnutí právník JUDr. Emil Lederer.

Lit.: Hubička, Jiří: Návraty po zvukových stopách – Tisk – veřejná služba státu a národu. In Týdeník Rozhlas 5/2015, 19. 1. 2015 (článek). – Cit.: Začátek roku 1935 nepřipomínal u nás ani jinde v Evropě v žádném ohledu idylu. Zvukové dokumenty z prvních měsíců onoho roku vypovídají o problémech, jež nadále vyvolávala hospodářská krize, především však o stále zesilujícím pocitu ohrožení, jež vyplývalo z vývoje v sousedním Německu. Rozhlasové projevy našich národohospodářů a politiků byly od počátku roku plné varování a výzev. Devatenáctého února 1935 vystoupil v pražském Radiojournalu tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš a pronesl přednášku, jejímž hlavním tématem bylo zdůraznění úkolů a velké zodpovědnosti, jež za vývoj společenské atmosféry nesou žurnalisté.

„Politické nesnáze, hospodářské obtíže a celá ta veliká sociální a mravní krize, kterou prochází dnešní svět, připomínají všem příslušníkům našeho národa a státu, že se nesmíme oddávat bezstarostné lhostejnosti nebo pasivní rezignaci. Žijeme uprostřed revolučního neklidu, ideového a mravního zmatku a četných politických nebezpečí. Žijeme ve stálém boji o zabezpečení dosažené národní svobody a politické a státní samostatnosti, o zajištění míru a zjednání hospodářských předpokladů pro existenci a zdravý politický, sociální a kulturní vývoj současných i příštích generací.“

V roce 1935 měl Edvard Beneš za sebou už sedmnáct let působení ve funkci ministra zahraničí (jmenován byl 28. října 1918). Po celou tu dobu byl zastáncem politiky evropské kolektivní bezpečnosti. V roce 1919 vedl úspěšná jednání na pařížské mírové konferenci a zajistil zde nové hranice Československa vůči Německu, Rakousku a Polsku. Zahraniční politiku našeho státu orientoval výrazně na Francii, s níž Československo v roce 1924 uzavřelo spojeneckou smlouvu. Projev, z něhož zde citujeme, pronesl Beneš krátce poté, kdy z evropských rozhlasů zazněla Hitlerova výzva německému lidu k boji za vítězství německé revoluce.

„Všechno toto úsilí o bezpečnost a mír a o lepší zítřek sociální a hospodářský je, jak je přirozeno v demokracii, kterou si žárlivě budeme chránit, věcí všech občanů republiky a všech vrstev našeho národa. Aniž bych se pouštěl do srovnávání a oceňování úlohy, kterou mají jednotlivé složky národa a státu a jednotlivé skupiny povolání pro celonárodní a celostátní dílo, chci vyzdvihnouti právem mimořádný význam tisku. Zdůrazňuji v té souvislosti především toto hledisko: funkce tisku musí býti chápána jako skutečná veřejná služba státu a národu. Proto nemají býti tiskem sledovány soustavně cíle osobní, výdělečné a jakékoli egoistické cíle partikulární. Všichni, kdož jsou jeho odpovědnými činiteli, mají mu vytyčovat vyšší ideální mety. Nesmějí zapomínat na souvislosti s mravními, kulturními i politickými cíli celostátními, popřípadě všelidskými.

Svoboda projevu nemůže být ani v nejsvobodnějším státě souznačná s libovůlí a anarchií. Svoboda znamená také odpovědnost, smysl pro zákonitost a úctu k mravním zásadám a řádům. Není svobody bez zodpovědnosti a kde je nedostatek smyslu pro zodpovědnost, vyvolává to nutně nakonec zrušení této svobody.“

Beneš byl v prosinci téhož roku, po abdikaci T. G. Masaryka, zvolen druhým prezidentem Československé republiky. Na svoji funkci rezignoval 5. října 1938, poté co byla podepsána mnichovská dohoda. Odešel do Londýna, kde se později stal předsedou československé exilové vlády.

Radiodokument