Audiodějiny jazzu 1/10 (2014-2015)

Přidal: Premek |

Únor 12, 2015

Připravil Luboš „Bob“ Zajíček. Historie jazzové hudby v prvních čtyřech desetiletích své existence.

Natočeno 2014-2015. Premiéra 1. dílu 5. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.). Repríza srpen 2019 (ČRo 3 Vltava).

Obsah: 1. Začalo to docela nenápadně. Premiéra 5. 9. 2014. – 2. První jazzové orchestry. Premiéra 4. 10. 2014. – 3. Nahrávky z trychtýře a z mikrofonu – 4. Expanze jazzu do velkých center Spojených států – Chicago. Premiéra 7. 11. 2014. – 5. New York – první big bandy a šíření swingu. Premiéra 5. 12. 2014. - 6. Navzdory krizi a úpadku vkusu. Premiéra 2. 1. 2015. – 7. Nekompromisní nástup swingu. Premiéra 6. 2. 2015. – 8. Komorní jazz – malé jazzové formace – 9. Revival jazzu od konce 30. let – 10. Rozmělnění jazzu.

Lit.: Vraný, Václav: První audiodějiny klasického jazzu. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (článek). – Cit.: Sledujte žebříčky Top 10, fakta, zajímavosti, životní osudy a spoustu hudby, která v první polovině 20. století cloumala světem. V průběhu deseti měsíců popíše významný znalec klasického jazzu Luboš „Bob“ Zajíček vznik a první čtyři desetiletí existence jazzu.

V rámci dopolední řady Jazzofon přinášíme vždy první pátek v měsíci historický přehled vývoje jazzu a žebříčky nejprodávanějších fonografických válečků potažmo gramofonových desek jsou pro vás připraveny každý druhý pátek v měsíci. Vydejte se s námi na cestu jazzu od prvních nesmělých synkop na počátku 20. století až po vyzrálý swing čtyřicátých let…

Lit.: Zajíček, Luboš: Audiodějiny jazzu: Začalo to docela nenápadně (1/10). In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na počátku dvacátého století se zdánlivě v populární hudbě mnoho nového nedělo. A přece – americké přístavní město New Orleans se dost lišilo od ostatních konglomerací. Bylo zde neobyčejně pestré prostředí po mnoha stránkách: jazykové (a tudíž národnostní), společenské i kulturní.

Všechny uvedené vlivy se spontánně prolínaly, což (pokud se hudby týče) vedlo postupně ke vzniku nových hudebních projevů, pro které byla společná výrazná synkopace a velký podíl improvizace (často dokonce kolektivní). Ať už to byl pianový či orchestrální ragtime, vaudevillové písničky, funkční i zábavná dechová hudba, blues (v celé řadě různých forem) nebo spirituály. To vše obsahovalo ve větší či menší míře prvky evropských hudebních stylů (především anglosaských, francouzských a španělských, ale přispěli také Italové, Židé a další). Důležité na celé věci je, že tato směsice navíc obsahovala silný vliv africké hudebnosti – především rytmy a intonace kreolů (privilegovaných afroamerických míšenců s přijíždějícími Evropany). Nenásilné propojení výše zmíněného vyústilo koncem desátých let ve zcela svébytnou hudbu, kterou už můžeme označit jako jazz.

První, tedy úvodní, pořad nabídne vzácné snímky uvedených hudebních útvarů, které se na vzniku jazzu podílely. Ano, už tehdy existovaly gramofonové desky, Edisonovy válečky nebo mechanická piana. Pro milovníky jazzu to bude spíše úsměvné nostalgické poslouchání, ale jsem přesvědčen, že k pochopení celé – už více jak stoleté – historie populární hudby je dost důležité znát i základy, ze kterých vše vyšlo.

Významné osobnosti a kapely: Scott Joplin (ragtime), Arthur Prior (ragtime), Polk Miller & Old South Quartet (spirituály), Fisk Jubilee Singers (spirituály), Billy Murray & American Quaertet (vaudeville), William C. Handy (blues), Earl Fuller (jazz), Original Dixieland Jazz Band (jazz).

Lit.: Zajíček, Luboš: Audiodějiny jazzu: První jazzové orchestry. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je zřejmé, že jazz se nezrodil „ze dne na den“ na přelomu roků 1916-1917, jak by mohly naznačovat dochované nahrávky, kterých se v tomto období najednou vyrojilo velké množství.

Podobné orchestry, jako byl slavný Original Dixieland Jazz Band, hrály v deltě Mississippi zcela jistě už i dříve, ale producenti gramofonových společností neměli dost odvahy tu novou, trochu bláznivou, muziku nabídnout publiku na deskách. Nevěřili, že by to mohlo přinést finanční úspěch.

Tady je potřeba si uvědomit, že jazz se mohl stát fenoménem doby jen proto, že společnost byla tehdy už dostatečně technicky vyspělá – šlo totiž zachytit zvuk. Rovněž rozvoj dopravy umožňoval hudebníkům výrazně rychlejší a pohodlnější cestování, než o pouhých dvacet let dříve. Průměrný Američan už byl i materiálně natolik vybaven, že si mohl dovolit vlastnit gramofon a koupit si občas nějakou desku. A nesmíme přitom zapomenout na vznik rozhlasu. To bylo médium, bez kterého by „Roaring Tventies“ nikdy nebyly tak bláznivé.

Zkrátka, jazz se zrodil v pravou chvíli a na pravém místě; mohl se volně šířit po Americe a nakonec i po Evropě a celém světě.
Trumpetista W. C. Handy se svým Memphis Orchestra – Foto: Soukromý archiv Luboše Zajíčka

Trumpetista W. C. Handy se svým Memphis OrchestraFoto: Soukromý archiv Luboše Zajíčka

Jazzofon přinese nahrávky prvních, už opravdových jazzových kapel, bělošských i černošských. Naštěstí se hudba rozvíjela bez ohledu na barvu kůže a je úžasné, jak široká a pestrá byla paleta jazzu koncem desátých a začátkem dvacátých let.

Důležité osobnosti a soubory:
Original Dixieland Jazz Band
W. C. Handy & Orchestra Of Memphis
All Star Trio
Earl Fuller
Kid Ory
King Oliver & Louis Armstrong

Lit.: Zajíček, Luboš: Audiodějiny jazzu: Nahrávky z trychtýře a z mikrofonu. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jazzophone bude jakýmsi doplňujícím seminářem k Jazzové audiohistorii. Ta je zcela neodmyslitelně spojena právě s nahrávkami a ty se pochopitelně v průběhu let měnily.

Změny byly někdy zásadní, jindy zdánlivě nenápadné, ale možná o to důležitější. Jedna taková proběhla v polovině dvacátých let a přispěl k ní rozvoj rozhlasového vysílání; byl totiž vyvinut mikrofon, mající konečně vyhovující nahrávací parametry. Ruku v ruce s mikrofonem šel i elektronkový zesilovač. Snímaný zvuk se sice i nadále ryl do voskové desky, ale elektrický záznam byl výrazně citlivější a věrnější, než do té doby běžný akustický záznam pomocí zvuk zachycujícího trychtýře.

Příští půlhodinka nabídne porovnání dvojic snímků téže skladby, pořízené stejným orchestrem. První nahrávka bude akustická, druhá pak o něco novější, snímaná už přes mikrofon. Srovnávací poslech jistě mnohým posluchačům otevře další vrátka k lepšímu vnímání klasického jazzu.

Lit.: Zajíček, Luboš: Audiodějiny jazzu: Chicago – expanze jazzu do center USA. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Další páteční Jazzofon nás zavede do Chicaga let 1923 až 1926. Tehdy zde totiž úspěšně působila řada hudebníků, kteří do města přišli z New Orleans na přelomu desátých a dvacátých let.

Byli to jednotlivci i celé orchestry, a to bez rozdílu barvy pleti. Joe King Oliver s mladým Louisem Armstrongem, New Orleans Rhythm Kings v čele s Paulem Maresem a Georgem Bruniesem, Preston Jackson, Jimmie Noone a Freddy Keppard, ti všichni našli v Chicagu nejen vděčné publikum, ale i spoustu mladých a talentovaných hudebníků, kteří pilně navštěvovali kluby, kde se jazz hrál a kteří se o podobnou muziku pokoušeli při jakékoliv příležitosti.

V této souvislosti zmiňme širší okruh hudebníků z pověstné Austin High School: bratři Jimmy a Dick McPartlandovi, Gene Krupa, Eddie Condon, Bud Freeman, Frank Teschemacher, Jim Lanigan, Joe Sullivan, Muggsy Spanier a konečně i Bix Beiderbecke nebo Benny Goodman.

Je také nutné jmenovat některé velmi zajímavé formace, jako Coon-Sanders Nighthawks, Jungle Kings, Dixieland Thumpers nebo Chicago Rhythm Kings. Ve všech případech šlo o velevýznamná jména, která promlouvala do vývoje hudby 20. století. Každému jménu zvlášť se Jazzofon již věnoval v dřívějších pořadech a do budoucna by měl tento směr dále prohlubovat.

Chicagský jazz se kolem poloviny dvacátých let stal pojmem, ba dokonce synonymem pro inteligentní, výrazově bohatou a nekompromisně swingující hudbu, která do značné míry dotvářela fenomén známý jako „Roaring Twenties“ – „Bouřlivá dvacátá“, rozuměj samozřejmě 20. léta. Definitivní přesun hlavního jazzového dění do New Yorku způsobila až všeobecná hospodářská krize v roce 1929, ale o tom až v dalších kapitolách „Audiohistorie“.

Lit.: Zajíček, Luboš: Audiodějiny jazzu: New York – první big bandy a šíření swingu. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V období let 1926 až 1929 se centrem jazzového dění stával postupně New York. Do New Yorku směřovali renomovaní sólisté i orchestry; navíc v New Yorku už existovala početná obec vynikajících hudebníků, jejichž hudební dráha byla s městem úzce spjata.

Za Newyorčany zmiňme jména: Miff Mole, Red Nichols, Teddy Bunn, Jimmy Lytell, Matty Malneck, Chauncey Morehouse, Benny Morton, Tricky Sam Nanton, Russell Procope, Adrian Rollini, Ben Selvin, Artie Shaw, Frank Signorelli, Fats Waller a mnoho dalších.

Mezi nejvýznamnějšími přistěhovalci byli např.: Duke Ellington, Jimmy Dorsey, Tommy Dorsey, Louis Armstrong, Jean Goldkette, Bix Biderbecke a Fletcher Henderson.

Jazz byl v těchto letech zajímavý po mnoha stránkách – nahrávalo se už vesměs „elektricky“, tj. pomocí mikrofonu, formoval se už velkokapelový (big bandový) swing a celé toto období ukončila všeobecná hospodářská krize, která výrazně poznamenala i jazz na řadu následujících let. Výběr z bohatého materiálu nabídne pohled na onu překotnou, byť vlastně jen krátkou epizodu v historii jazzu.

Lit.: Zajíček, Luboš: Audiodějiny jazzu: Na vzdory krizi a úpadku vkusu. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Období po vypuknutí velké hospodářské krize (počínaje úterým 29. 10. 1929) bylo výrazně, doslova ze dne na den, poznamenáno náhlým omezením prostředků, které plynuly do zábavního průmyslu.

Postihlo to nejen gramofonové společnosti, ale i hudebníky a orchestry. Hotely, kluby, divadla, zde všude docházelo k hromadnému propouštění muzikantů. Také vkus publika se změnil. Zájem o skutečný jazz a blues opadl a naopak profitovala muzika, kterou lze označil za téměř bezduchou.

Přesto se v této těžké době v Americe našla řada kvalitních orchestrů, které dokázaly přežít bez velkých šrámů na své pověsti, a které stojí za poslech i dnes po 85 letech. Proto se mohou posluchači těšit na nepříliš známé nahrávky (1929) Dukea Ellingtona, Coona & Sanderse, (1930) Louise Armstronga, orchestru Casa Loma, (1931) Annette Hanshaw, Venuti-Lang orchestru nebo (1932) Boswell Sisters či Fletchera Hendersona.

Lit.: Zajíček, Luboš: Audiodějiny jazzu: Nekompromisní nástup swingu. In web ČRo 3 Vltava, únor 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: I když hospodářská krize těžce poznamenala společenský život ve Spojených státech, a nejen tam, bylo zřejmé, že dominantním stylem zábavní hudby se měl stát pro příští léta swing.

Swing nabízel celou paletu možností: od unylé kavárenské taneční hudby až po dravou muziku vycházející z těch nejlepších tradic předchozích etap nedlouhé historie jazzu.

Bylo samozřejmostí, že vedoucí úlohu opět hráli zkušení hudebníci, většinou třicátníci, kteří dozrávali ve špičkových orchestrech nedávné minulosti. Platilo to pro bílé i černé muzikanty; jména jako Duke Ellington, bratři Dorseyové, Fletcher Henderson, Benny Goodman, brzy nato Count Basie, Artie Shaw, Earl Hines, Bob Crosby, „nezničitelný“ Louis Armastrong, Glenn Miller, Teddy Wilson, to byla generace nejen virtuózních sólistů, ale především přicházející vlna bandleaderů dokonale znalých věci, tedy jak po stránce umělecké, tak po té neméně důležité stránce obchodní.

Jazzofon přinese výběr typických nahrávek z let 1932 až 1935, kdy velkokapelový swing dozrál do své vrcholné podoby. A nebojte se, nebudou to jen „notoricky“ známé tituly.

Radiodokument