Dobrá vůle – Svoboda je jinde (2015)

Přidal: Premek |

Únor 25, 2015

Rozhlasový dokument Maria Hammerich-Maier o tom, jak si několik členů třetího odboje jedenáctého září roku 1951 dobylo cestu ke svobodě únosem vlaku na pravidelné trase z Chebu do Aše a také o osudech jejich spolucestujících, kteří nebyli do jejich plánů zasvěceni. Příspěvek k únorovým událostem. Průvodní slovo Alena Zemančíková. Mistr zvuku Roman Špála. Dramaturgie a režie pořadu Lenka Svobodová.

Ze vzpomínek jednoho z aktérů únosu výpravčího Karla Truksy čte Lukáš Hlavica.

Natočeno 2015. Premiéra 28. 2. 2015 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 29 min). Repríza 16. 1. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 3. 3. 2016 (Rádio Retro, 20:37 h) v rámci cyklu Rádio Retro – Rozdělený svět; 10. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

K poslechu zde.

Pořad získal IV. místo na 24. ročníku rozhlasové přehlídky Report v kategorii Dokument.

Pozn.: Rozhlasový dokument v předvečer 65. výročí únosu vlaku na pravidelné lince z Chebu do Aše. Tři aktivní odbojáři, strojvedoucí Jaroslav Konvalinka, výpravčí Karel Truksa a dobrý známý obou mužů MUDr. Jaroslav Švec z Aše, kterým byla v patách Státní bezpečnost, se rozhodli i s rodinami pro ilegální přejezd pravidelné linky do bavorského Selbu, a to bez vědomí nic netušících cestujících. Z celkového počtu osob ve Vlaku svobody se nakonec vrátilo 77 do vlasti a 35 zůstalo na Západě. Okolnosti i následky tohoto prvního hromadného útěku vlakem a následné soudní procesy i s příbuznými řadových cestujících podávají otřesné svědectví o nelidských poměrech stalinské doby. Archivy Československého rozhlasu a Rádia Svobodná Evropa pak svědčí o ideologické propagandě na obou stranách železné opony. (anotace)

Lit.: Hammerich-Maier, Maria: Svoboda je jinde. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (článek). – Cit.: V září 1951 vyjel z Chebu jako obvykle osobní vlak. Na palubě tentokrát měl československé uprchlíky i nic netušící, unesené pasažéry… V dokumentu zazní vzpomínky přímý i nepřímých účastníků spolu s úryvky autentického rozhlasového vysílání z podzimu roku 1951. Otřesné svědectví o nelidských poměrech stalinské doby.

Osobní vlak číslo 3717 mířil 11. září 1951 odpoledne jako obvykle z Chebu do Aše. Parní lokomotivu řídil Jaroslav Konvalinka, těsně před odjezdem se k němu přidal jeho dobrý známý, výpravčí Karel Truksa. Oba muži středního věku pracovali na nádraží v Chebu.

Obyčejný osobák

Truksa měl ten den volno, a to, že se přesto objevil v práci, mělo mimořádně závažný důvod. V Házlově pak přistoupil další dobrý známý obou mužů, MUDr. Jaroslav Švec z Aše, který působil také jako sportovní a vězeňský lékař. Stejně jako Konvalinka a Truksa měl i on s sebou manželku a děti. A ani to nebylo náhodou.

„Denně vidíme kolem sebe tolik násilí, že jsme se rozhodli některým nešťastníkům pomoci a přepravit je přes hranice. (výpravčí Karel Truksa)“

Útěk byl nevyhnutelný

Všichni tři muži byli totiž činní ve třetím odboji. Truksa jako železničář měl k tomu jedinečnou příležitost. Přes západní hranice u Aše jezdily pravidelně nákladní vlaky, které do válkou poničeného Německa dopravovaly uhlí a dřevo. Truksa s Konvalinkou se kvůli odbojové činnosti ocitli už jednou ve vězení a ven jim tehdy pomohl právě lékař Jaroslav Švec.

V září 1951 byla odpůrcům režimu Státní bezpečnost opět v patách, útěk se stal nevyhnutelným i pro ně samotné. Zbývalo jen velmi málo času. Domluvili se, že unesou osobní vlak přes hranice u Aše do Selbu.

V čem svoboda konkrétně spočívá? Jakou cenu jsme ochotni za ni zaplatit? Co musíme udělat pro to, abychom si ji zachovali? To závisí v neposlední řadě na politických poměrech, ve kterých žijeme. V tomto smyslu je pořad o Vlaku svobody vysílaný k výročí komunistického puče také pořadem o demokracii a aktivní účasti v ní.

Unesení cestující

Toho odpoledne jako každý pracovní den seděla ve vlaku také mladá učitelka Gerta Fröhlichová. Podobně jako stovka ostatních cestujících o plánovaném únosu netušila. O Gertiných zkušenostech ve Vlaku svobody vypráví v pořadu její pozdější manžel, ašský učitel a novinář Pavel Jetleb.

Do vlaku nastoupila už v Chebu také 16letá studentka Věra se spolužáky. Dojížděli denně vlakem z Aše do chebského gymnázia. Také Věra, nyní paní Biedroňová, podává v pořadu svědectví. Po nechtěné účasti v útěku se rozhodla pro návrat do Československa.

Americká vojenská správa v táboře Grafenwöhr, která převzala odpovědnost nad Vlakem svobody v tehdejší americké okupační zóně Německa, jí návrat bez problémů umožnila. Zcela jinak dopadli kluci z gymnázia, kteří nakonec zůstali na Západě a z Bavorska odešli do Spojených států.

„Z celkového počtu osob ve Vlaku svobody se nakonec vrátilo 77 do vlasti a 35 zůstalo na Západě.“

Agentský kousek?

Nevrátili se organizátoři útěku a jejich rodiny, železničáři Truksa a Konvalinka a ašský lékař Švec, jakož i další odpůrci režimu zasvěcení do únosu. Osudy rodiny Jaroslava Švece jsou dobře zdokumentovány díky vzpomínkám příbuzných.

V pořadu podávají svědectví dva z nich: Jiří Liška z Aše, synovec uprchlých manželů Švecových, nyní již bohužel po smrti, a jeho dcera Vlasta Lišková. Vyprávějí také o následcích v podobě dlouholetého žaláře, které měl útěk rodiny pro jejich blízké.

Orgány státní moci si totiž vyložily celou záležitost účelově podle svých mocenských zájmů. Z lékaře Jaroslava Švece, který střežil ruční brzdu ve vagonu při přejezdu hranic s nefunkční pistolí v rukou, a z dalších uprchlíků ve vlaku udělala komunistická propaganda „teroristy zásobené zbraněmi americkým agentem“.

Po kolejích do Bavorska

Svobodný přístup k informacím, volný pohyb, svoboda žít, kde chceme, a utvářet si život tak, jak chceme. Každý metr, který pamětihodný vlak 11. září 1951 ujel, je prostoupený myšlenkou svobody.

Vlaková trať mezi Aší a Selbem spí mezitím stále spánkem šípkové Růženky. Princ je ale již na cestě, aby ji polibkem probudil. Tato mezera starého vlakového spojení mezi Čechy a Bavorskem má být ještě v tomto roce uzavřena a vlaková doprava na něm obnovena… (…)

Radiodokument