Komenský v Polsku aneb Co připomíná v Lešně české bratry (2015)

Reportáž z města, kde řadu let žil a tvořil biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský. Připravil a dobovou hudbou doplnil Petr Veber.  Spolupracovali Michala Benešová, Martina Kolajová a Josef Zedník. Zamyšlení Rudolfa Říčana o Komenském pochází z knihy „Od úsvitu reformace k dnešku“. Zvuk Helena Bielanová. Použitá hudba Heinrich Schütz, písně Jednoty bratrské v podání vokálního sexteta rodiny Čančíkovy, Pražských madrigalistů, chlapeckého sboru Regensburger Domspatzen, souboru Weser-Renaissance Bremen a Oxford Camerata, Harmonie českých filharmoniků Václava Moravce a soubor studentů Semináře církevní hudby Evangelické akademie.

V pořadu hovoří Kamila Schimanská, Helena Kovářová a Radek Tomeček.

Natočeno 2015. Premiéra 6. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:50 – 11:30 h.; 100 min.) v cyklu Hrdina.cz .

Lit.: Veber, Petr: Komenský v Polsku aneb Co připomíná v Lešně české bratry. In web ČRo 3 Vltava, 1. 4. 2015 (článek). – Cit.:
Západopolské Lešno bylo v 17. století jedním z hlavních cílů evangelických emigrantů z Čech a Moravy, jejich významným útočištěm a centrem, a Komenskému, poslednímu českému biskupovi Jednoty bratrské, se od roku 1628 stalo domovem s přestávkami na tři desetiletí.

Reportážní pořad, k němuž byl materiál natočen v Uherském Brodě a v Přerově, ale především v Lešně, soustřeďuje v rozhovorech s historiky informace o Janu Amosu Komenském a o jeho působení v pobělohorském exilu. Ví se, kde přesně v Lešně působil, kde bydlel, psal knihy, kde kázal? Zůstaly na české bratry ve městě nějaké viditelné památky? Některé odpovědi z pořadu Akademie (vysílaného v mimořádném dopoledním termínu na Velikonoční pondělí) určitě vyplynou…

Sedmdesátitisícové město ležící asi dvě stě kilometrů severně od Orlických hor má historické náměstí s krásnou radnicí a v okolních ulicích kromě bývalé synagogy také tři velké kostely. Dnes římskokatolické, dříve protestantské. Svatý Mikuláš patřil evangelíkům sto let, od poloviny šestnáctého do poloviny sedmnáctého století. Kostel, který býval a víc než tři staletí už zase je katolický, byl pak značně přestavěn. Těžko tu hledat něco autentického, co by mohlo Komenského pamatovat. Nedaleko je kostel sv. Kříže. Ten se také výrazněji proměnil, i když až v novější době. Po válce totiž padl do rukou Rudé armádě, která jej zdevastovala.  

Ani tady s Komenským teď nic přímo nesouvisí; ostatně, kostel byl postaven jako luteránský. Zato kostel sv. Jana Křtitele, stojící o několik ulic dál, nabízí hodně. I když jen pár let po jeho dostavění Lešno v polovině 17. století více méně shořelo, zůstal uchován. Od konce války se i tady scházejí katolíci, takže přibyl kříž a oltář, ale dispozice s emporami je původní, na Jednotu a na kalvínisty upomínají i nástropní malby. Tady Komenský – duchovní, vzdělanec, motivovaný k teologickým, filozofickým i pedagogickým spisům svou vírou – kázal… A zvenčí? Červenohnědé cihly s tmavou patinou, ale římsy a ostění bílé omítnuté, vysoko v průčelí masivní věže latinský nápis zmiňující bratrské zakladatele a na boku nahoře původní sluneční hodiny z roku 1653. I když je to kostel z doby baroka, vykazuje silné známky pozdní gotiky. Záměrně. Bratří nechtěli, aby připomínal sloh nových chrámů, který se jim pojil s protireformací.

Domovů Jana Amose Komenského je řada. Po Uherském Brodě, Strážnici, Nivnici, Přerově a Fulneku se v prvním pobělohorském desetiletí nejprve roky ukrýval, ale nakonec i on, jako tisíce dalších, musel kvůli rekatolizaci země odejít do ciziny. V Lešně žil ve třech dlouhých obdobích, přerušovaných cestami po Evropě a delšími pobyty v Elblągu ve varmijsko-mazurském vojvodství, ve Švédsku, v Uhrách… Závěr života strávil v Amsterdamu.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

V pořadu hovoří Kamila Schimanská, Helena Kovářová a Radek Tomeček.
Spolupracovali Michala Benešová, martina Kolajová a Josef Zedník.
Zamyšlení Rudolfa Říčana o Komenském pochází z knihy „Od úsvitu reformace k dnešku“.
Zvuk Helena Bielanová.
Dobová hudba: Heinrich Schütz, písně Jednoty bratrské v podání vokálního sexteta rodiny Čančíkovy, Pražských madrigalistů, chlapeckého sboru Regensburger Domspatzen, souboru Weser-Renaissance Bremen a Oxford Camerata, Harmonie českých filharmoniků Václava Moravce a soubor studentů Semináře církevní hudby Evangelické akademie.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)