Noční Čajovna Pavla Sladkého – Schmitke (2015)

Přidal: Premek |

Září 7, 2015

Připravil Pavel Sladký. Se Štěpánem Altrichterem o filmu Schmitke, podivuhodných příbězích ze Sudet, natáčení v češtině a němčině a nových inspiracích v českém filmu. První díl cyklu sobotních Čajoven o nových nadějích českého filmu.

Natočeno 2015. Premiéra 5. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:15 h.; 45 min).

Lit.: PaS (= Sladký, Pavel): Štěpán Altrichter: Schmitke je film, který nesmí fungovat jen intelektuálně. In web ČRo 3 Vltava, září 2015 (článek). – Cit.: Začínáme cyklus sobotních Čajoven o nových jménech a nadějích českého filmu. Rozhovor se Štěpánem Altrichterem vedeme o snímku Schmitke, filmu vystavěném z atmosféry krušnohorských Sudet a práce se zvukem. A o Šostakovičovi a jeho souvislostech s vyhořelým německým inženýrem.

Schmitkeho příběh se odehrává v současném Německu a pohraniční – v malém městečku uprostřed lesů na mlžných hřebenech Krušných hor. S lehkým komediálním nadhledem se Altrichter dívá na stárnoucího, vyhořelého inženýra Schmitkeho, který přichází opravit větrnou turbínu. Začínají se mu ale dít prapodivné věci…

O zdrojích poetiky filmu: Příběh by se nemohl odehrát nikde jinde, než v Krušných horách, říká Štěpán Altrichter. „Jsou jako láska na druhý pohled,“ dodává. „K místu jsme měli víc krušnohorských příběhů, možná až moc a až postava Schmitkeho pak určila, co se do filmu vejde a co už ne.“ Zvuk je podle Altrichtera skutečných 50 % filmu. „Strašně často je zvuk v evropském filmu podceňovaný. My jsme měli některé zvukové pasáže přichystané dlouho před střihem, některé už před konečnou verzí scénáře. Chtěli jsme vyprávět obrazem a zvukem.“ Celá surreálná část filmu, sledující to, co se odehrává ve Schmitkeho hlavě, je soustředěná do zvukové roviny filmu.

Cyklus Čajoven s mladými filmaři věnujeme hledání nových cest, kterými by se mohl český film vydat. Ve vysílání i webu by tak měla vzniknout kolekce profilů debutantů nebo stávajících filmových studentů, kteří nabízejí nový pohled a jsou spojitelní s nadějemi na oživení české kinematografie. Jejich filmy možná nejsou dokonalé, ale rozhodně se vymykají průměru.

O debutantských chybách: „Chtěli jsme využít absolventského filmu k experimentování. Mohli jsme dodržet kriminální linii, ale stejně jako Schmitke musí přestat vše řešit racionálně a nechat život, aby ho zasáhl v srdci, chtěli jsme i aby se film rozvolnil,“ říká režisér. „Dnes už bych udělal hodně věcí jinak. Možná je příběh debutantsky překombinovaný a je pravda, že prostřední část bývá častý problém debutů.“

O hudební a světonázorové inspiraci: „Jsem z rodiny dirigenta. Je mi blízká 15. Šostakovičova symfonie. Můj pocit z ní je pocit odcizení ze světa, kde se hodně věcí opakuje a to je blízké Schmitkemu. Ten řeší technické problémy, ale ne mezilidské vztahy. Cítím z toho smutek, ale ta symfonie nekončí negativně.“ Krušné hory, práce s příběhem částečně upozaděná ve prospěch obrazového vyprávění, důležitost zvuku a hudební komponování celku jsou věci, kterými se Schmitke v českém filmu vymyká.

Radiodokument