Páteční večer – Já měl štěstí, že jsem se vždycky potkal s dobrými lidmi… (2015)

Přidal: Premek |

Listopad 1, 2015

Připravila Jarmila Konrádová. Portrét spisovatele, překladatele a rozhlasového redaktora Václava Cibuly. Měl jsem vždycky rád pohádky a pověsti – Václav Černý byl velice vzácný člověk – Když jsem prvně slyšel Čapkův hlas – Vzpomínky kolegy Rudolfa Matyse – Jak se hledá v rozhlasovém archivu.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2015. Premiéra 6. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 h) k nedožitým devadesátým narozeninám tohoto spisovatele, překladatele a rozhlasového redaktora.

Lit.: Konrádová, Jarmila: Já měl štěstí, že jsem se vždycky potkal s dobrými lidmi… In web ČRo 3 Vltava, listopad 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jméno Václava Cibuly znají stejně dobře čtenáři jako rozhlasoví posluchači. Jeho dvě sbírky pražských pověstí patří už řadu let k nejčtenějším a nejoblíbenějším knížkám a známá jsou i jeho převyprávění španělských a francouzských pohádek nebo středověkých rytířských legend.

V rozhlase působil Václav Cibula od roku 1964, kdy přišel do redakce třetího programu, která tehdy začínala připravovat vysílání oproštěné od tradičních rozhlasových klišé a zavedených modelů. Cibula se tu podílel např. na řadách „Sám doma s hudbou, kterou má rád“ nebo „Plná moc pro…“, založil a redigoval cyklus „Antická knihovna“, a zajímavé hosty zval k rozhlasovému vyplnění Proustova dotazníku.

Další léta po rozprášení tohoto týmu pokračoval Cibula v literární redakci, kde připravoval četby na pokračování, rozhlasové úpravy povídek, literární pásma. A psal také rozhlasové hry. V jednom rozhovoru kdysi vysvětloval, co ho na rozhlasovém médiu přitahuje: „Rozhlas mě zaujal už dávno, z toho prostého důvodu, že jsem měl pocit, že třeba definitivní tvar rozhlasové hry vzniká vlastně až v hlavě člověka, který poslouchá. Protože to v něm probouzí představivost, fantazii. A já mám dojem, že představivosti mezi lidmi ubývá, a právě rozhlas by ji měl zachovávat a podněcovat.“ (…)

Radiodokument