Osudy – Slyším mlýnský kámen, jak se otáčí 1/10 (2015)

Přidal: Premek |

Listopad 7, 2015

Josef Jakeš. Vzpomínky potomka slavného mlynářského rodu z Českého Krumlova, redaktora časopisu Jitro, katolického aktivisty a jednoho z organizátorů slavné pouti do Říma na svatořečení Anežky Přemyslovny v listopadu 1989. Pro knižní vydání v roce 2013 memoáry edičně upravila Renata Ferklová. Pro rozhlas připravila Jana Doležalová. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Igor Bareš.

Natočeno 2015. Premiéra 9. – 13. a 16. – 20. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 10 x 30 min.) v cyklu Hrdina.cz .

Lit.: Doležalová, Jana: Josef Jakeš: Slyším mlýnský kámen, jak se otáčí (1/10). In web ČRo 3 Vltava, listopad 2015 (článek). – Cit.: „Slyším mlýnský kámen, jak se otáčí“ – tak nazval své vzpomínky Josef Jakeš (1918-2011), pocházející ze slavného jihočeského mlynářského rodu, vysokoškolský student, katolický aktivista, redaktor časopisu Jitro, úředník i dělník. Své memoáry opatřil podtitulem: „vzpomínky na dny všední i sváteční v Českém Krumlově i jinde“.

V Českém Krumlově, odtud pochází jeho rod, se autor 16. července roku 1918 narodil a prožil dětství, zažil tragický rok 1938 a s celou rodinou byl nucen před nacisty uprchnout z rodného města. „Jinde,“ protože jako student jen o vlásek unikl osudům mnohých vysokoškoláků, kteří se stejně jako on účastnili 15. listopadu 1939 pohřbu Jana Opletala, po komunistickém převratu jako politicky nespolehlivý nemohl v Praze najít práci, jako jeden ze členů poutnického výboru se podílel na organizování účasti československých věřících na svatořečení Anežky Přemyslovny 12. listopadu 1989 v Římě.

Vzpomínky, ve kterých se prolínají malé i velké dějiny, Josef Jakeš začíná vyprávět od druhé poloviny devatenáctého století, kam spadají začátky rodové paměti slavných krumlovských mlynářů Jakešů a také počátky nesrovnalostí a národnostních třenic mezi Čechy a Němci, a dovádí je do rozpadu Československé republiky na konci roku 1992.

Jak v předmluvě říká editorka knihy Renata Ferklová: „Nemá-li být takové vyprávění jen prázdným a málo pochopitelným výčtem faktů, musí být podpořeno konkrétními příklady všedního života, živými, uvěřitelnými a ověřitelnými příběhy obyčejných lidí.“

Radiodokument