Vondrovi. Taková normalizační rodnika (2015)

Přidal: Premek |

Prosinec 27, 2015

Před více než čtyřiceti lety, o Vánocích roku 1975, začal Československý rozhlas vysílat nekonečný seriál Jak se máte, Vondrovi? Připravil David Hertl.

Natočeno 2015. Premiéra 25. 12. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.) v cyklu Archiv Plus. Repríza 4. 11. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.); 1. 7. 2022 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Lit.: Hertl, David: Vondrovi. Taková normalizační rodinka. In web ČRo Plus, prosinec 2015 (článek). – Cit.: Sedm set třicet dílů, vysílaných týden co týden celých čtrnáct let. Takoví byli Vondrovi. Od vysílání prvního dílu „nekonečného“ seriálu uplyne čtyřicet let.

Jak se vymýšlí seriál

V kalendáři byl čtvrtek 25. prosince 1975. O den dříve vyšlo Rudé právo s palcovým titulkem Žijeme lépe, žijeme spokojeněji. Psalo se v něm o nových bytech pro obyvatele Prahy, o výhodách socialistického zdravotnictví nebo odborářských rekreacích. Novináři čtenářům ukazovali, jak jsou všichni spokojení, protože žijí v socialismu. Tohle štěstí ale nestačilo ukazovat jen ve zpravodajství. Muselo prostupovat vším: knihami, filmem, televizí – a samozřejmě i rozhlasem.

A tak se zrodil rozhlasový seriál. V samotném rozhlasu se dodnes traduje, že to byla náhoda. Tehdejší ředitel Karel Hrabal si prý opakovaně stěžoval, že „oddělení rozhlasových her pracuje málo a liknavě“. A tak si zaměstnanci (nejčastěji se hovoří o vedoucím oddělení rozhlasových her Vladimíru Remešovi a dramaturgovi Vladimíru Gromovi) „vymysleli“ seriál. Ve skutečnosti to nejspíš až taková náhoda nebyla.

Tlak vedení rozhlasu na původní dramatickou tvorbu, zejména na nové rozhlasové hry, začal už koncem první poloviny sedmdesátých let. Opomíjí se i význam mimořádně talentované dramaturgyně Jaroslavy Strejčkové, která s pomocí osvědčených autorů Jiřího Marka a Jana Otčenáška dala dohromady seriálovou rodinou Vondrových a připravila první díly seriálu.

Kdo stál za mikrofonem

Vondrovi se měli posluchačům stát jakousi vzorovou rodinou – někým, kdo jim byl podobný, kdo měl alespoň přibližně podobné starosti, jaké měl „obyčejný“ rozhlasový posluchač v polovině sedmdesátých let. Představám o této normálnosti odpovídalo, že „hlavou“ rodiny byla žena, pracovnice sociálního odboru národního výboru jakéhosi pražského obvodu Milena Vondrová v podání Jiřiny Švorcové. Druhé místo patřilo v rodině vedoucímu topenářského družstva Karlu Vondrovi, kterého představoval Karel Urbánek.

Jako typická rodina měli seriáloví manželé dvě děti: Mirka (hlas mu propůjčil Marek Eben) a Janu (Slávka Hozová). Už samo zázemí interpretů by vydalo na studii: Jiřina Švorcová se celý život nevzdala ideálů komunismu a hájila je do posledních okamžiků života, kdy už musela být seznámena s tím, jaké utrpení tyto ideály přinesly milionům lidí na celé planetě. Karel Urbánek měl být členem KSČ od roku 1945, stranické prověrky po sovětské okupaci pro něj ale roku 1970 znamenaly konec členství a tím i určité problémy s uplatněním. Marek Eben pro změnu pochází z rodiny hluboce věřícího hudebního skladatele Petra Ebena.

Ideologie ano, ale ne primitivní

Vondrovi byli z pohledu rozhlasu – minimálně v první letech – trefou do černého. V dobách největší slávy sledovalo prý každý díl na tři miliony posluchačů. Je ale také důležité si uvědomit, do jaké doby seriál přichází. V televizi tou dobou začínají legendární Chalupáři, natáčejí se a průběžně vysílají první epizody z Třiceti případů majora Zemana. Po nich přijde Nemocnice na kraji města a další.

Seriál, televizní i rozhlasový, se stane vítaným osvěžením fádního vysílání, což si uvědomí i komunističtí propagandisté, kteří začnou vyžadovat větší ideologickou angažovanost. Ta ostatně proniká i do Vondrových: rozhlasová rodinka se u večeře baví o materiálech ke sjezdu komunistické strany, lidé se až křečovitě oslovují soudruhu nebo soudružko i v situacích, kdy se tak běžně nestávalo, a členové rodiny s nadšením chodí na brigády i do prvomájového průvodu.

Svéráznou úlohu sehrává v seriálu děda Vondra, zedník v důchodu, představovaný Josefem Patočkou. Coby „starý člen strany“ nabízí v téměř každé situaci, ve které se ocitne, ten politicky „správný“ výklad. Zjednodušující ideologické interpretaci odpovídá i to, že negativní seriáloví hrdinové samozřejmě členy KSČ většinou nejsou – zato ale nabízejí nebo přijímají úplatky, nestydí se využívat známostí k vlastnímu prospěchu, mají zboží z tuzexu nebo se rovnou podílejí na nezákonné činnosti.

Opatřit ale seriál Jak se máte, Vondrovi? nálepkou primitivní komunistické propagandy by nebylo na místě. Tu získal spíše až zpětně kvůli účasti Jiřiny Švorcové. Autoři se nejčastěji snažili psát jednotlivé díly seriálu jako svěží půlhodinové rozhlasové hry, ve kterých je sice ideologická linka přítomna, nikoli ale v prvním plánu.

Psali Hvížďala i Landovský

Od prosince 1975 do prosince 1989, kdy seriál skončil (odvysílalo se na 730 dílů), se na jeho tvorbě podílelo na sto padesát autorů. Někteří pravidelně, jiní výjimečně. Stačí pro zajímavost některá jména: Viktorie Hradská, Oldřich Knitl, Alex Koenigsmark, Jiří Marek, Josef Nesvadba, Jan Otčenášek, Roman Ráž, Karel Steigerwald, Nataša Tanská nebo Jan Vedral. Jména autorů některých dílů seriálu vyšla najevo až po roce 1989.

Pod příslušným „krytím“ psali scénáře třeba Karel Hvížďala nebo Pavel Landovský. Ten se později dokonce pochlubil, že s přestávkami mu práce na Vondrových vydržela tři roky: „Švorcová otvírala pusu, jak jsem si hvízdnul. Psal jsem to tři roky a bavilo mě to,“ měl Landovský prohlásit.

Jednostranný pohled na „komunistickou fanatičku“ Jiřinu Švorcovou poněkud mění skutečnost, o které se dodnes vypráví na rozhlasových chodbách – že totiž Jiřina Švorcová o tom, že Landovský pod cizím jménem scénáře píše, věděla; nikdy to ale neměla potřebu ventilovat mezi lidmi, kterým by se taková informace hodila pro nějaký zákrok proti Pavlu Landovskému. Sami dramaturgové seriálu měli s jednotlivými autory velmi rozdílné zkušenosti – někteří psali často, s jinými se rozhlas rozešel po jediném scénáři.

Od Vondrových k Dundrovým

I když měl seriál Jak se máte, Vondrovi? širokou posluchačskou základnu, zejména ve druhé polovině osmdesátých let začínal zájem o jeho poslech poněkud klesat. Měnilo se rozhlasové publikum a způsob rozhlasové práce, který v polovině 70. let posluchače oslovil a zaujal, už o deset let později nemusel být tak atraktivní.

Ze samotné myšlenky „nekonečného“ seriálu, jak byli Vondrovi prezentováni na začátku, si navíc koncem 80. let už dělali otevřenou legraci Jiří Lábus a Oldřich Kaiser, když na jedné ze svých gramodesek předvedli parodii formou jednoho dílu ze seriálu Co je s vámi, Dundrovi? A reakcí na rodinu Vondrových byl i od roku 1991 „nekonečný“ rozhlasový seriál Rodinka, který se později vysílal pod jménem Tlučhořovi.

Vondrovi v průběhu let několikrát změnili čas vysílání premiéry každého dílu, ta se z víkendu přesunula do pracovního týdne. Zkrácena také byla optimistická, místy až rozverná znělka, která občas nekorespondovala s vážným námětem seriálu. Ten se během let rozrostl do několika řad – kromě samotných Vondrových mohli posluchači sledovat také osudy jejich blízkých a nakonec vznikaly i samostatné seriály, do nichž Vondrovi zasahovali jen pomyslnou „ozvěnou“.

V dalším pořadu z cyklu Archiv Plus se můžete těšit na řadu ukázek z tohoto dlouholetého rozhlasového seriálu. Český rozhlas Plus ho odvysílá přesně čtyřicet let po premiéře prvního dílu, v pátek 25. prosince ve 20:10 hodin.

Radiodokument