Bílý jed (2016)

Přidal: Premek |

Únor 1, 2016

Sedmá část z cyklu Historie českého zločinu. Dokument připravila Bronislava Janečková a policejní historik Miloš Vaněček. Mistr zvuku Tomáš Gsöllhofer. Zvuk Petr Šplíchal. Režie Vít Vencl.

Účinkují Klára Sedláčková-Oltová, Marcela Nohýnková, Lada Jelínková, Hanuš Bor, Aleš Procházka, Jan Vlasák a Tomáš Kobr.

Natočeno 2016. Premiéra 17. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 18.30 h.) v rámci cyklu Historie českého zločinu. Repríza 20. 6. 2020 (ČRo Plus, 13:05 h.); 22. 8. 2020 (ČRo Plus, 13:05 h).

Pozn.: Neznámý muž vynesl ženu ke dveřím sanatoria a předal ji asistentovi. Pak rychle nasedl do vozu a odjel. Teprve pak asistent zjistil, že ta žena je mrtvá. Krásná dívka, jejíž život před několika okamžiky skončil, se jmenovala Alžběta a stala se první známou obětí předávkování narkotiky na našem území. Psal se rok 1937 a zákon byl ve vztahu ke kriminálním činům souvisejících s šířením a užíváním drog velmi nedokonalý. Už od začátku tohoto případu měl však inspektor Zdeněk Borkovec jediného podezřelého, ale prokázat mu vinu z účasti na smrti krásné dívky, byl úkol víc než nadlidský. Více už v sedmém dílu dokumentárně dramatického cyklu „Historie českého zločinu“. (anotace)

Lit.: Janečková, Bronislava – Vaněček, Miloš – Taud, Rostislav: Bílý jed. In web ČRo 2 Praha, únor 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Kdo nešňupe dneska hlínu, ten holduje kokaínu. Šňupe ho a vidí svět, samou lásku samý květ!“ zpíval ve 30. letech Hugo Haas na melodii Járy Pospíšila. Kokain byl múzou umělců. Kvůli němu (by) i zabíjeli.

Kokainový mor dorazil do Čech už ve 20. letech. Rok 1924 proslul podvodem s omamnými látkami (viz případ Prodavači snů). V roce 1937 vzrušil policejní kruhy příběh Alžběty „Elzy“ Langerové. Kokainu v té době holdovali umělci typu Hugo Hasse. Slečna Elza svou krásou umělce přitahovala. Podobně jako kokain.

Alžběta Langerová měla po hudebním skladateli Johnu Gollwellovi (psal hudbu i pro Járu Pospíšila) poměr se spisovatelem Václavem Petříkem. Gollwell–Langerová–Petřík jsou hlavní postavy případu, který vyšetřovalo IV. bezpečnostní oddělení pražské policie. Šéfoval mu Josef Vaňásek (předobraz rady Vacátka).

Před Borůvkovo sanatoriem byla 30. března 1937 nalezena mrtvá dívka. Podle všeho zemřela během převozu. Pitevní nález ukazuje na možnou otravu narkotickým jedem. Proto kriminalisté z těla vyjmuli žaludek i s obsahem a spolu s částmi dalších orgánů ho odeslali do laboratoře.

Výsledek? V útrobách i v moči byl objevený kokain. V kabelce mrtvé dívky byly zjištěny mikroskopické krystalky kokainhydrochloridu. Kriminalisté brzy identifikují i tělo. Krásná Alžběta Langerová se totiž v té době často objevovala na reklamních fotografiích. O případu se tak hodně psalo v novinách.

Tažení proti kokainistům v Praze

„Tragická smrt nešťastné 27leté Alžběty Langerové, poštovní úřednice z Prahy, která se stala obětí požívání kokainu, vyžaduje si nejpřísnějšího zakročení proti kokainistům ze strany policie. U bezpečnostního oddělení v Praze je zvláštní ústředna pro dozor nad nedovolenou manipulací s omamnými jedy. Je známo, že v nočních pražských místnostech se v poslední době prodával tzv. „koks“ téměř neskrytě. Prodavači už mají své zákazníky a chodí s kokainem najisto. Cena 1 gramu kokainu na předpis je prý 14 Kč, ale pokoutní prodavači žádají až 25 Kč.“
(Národní politika ze 2. 4. 1937)

A policie si skutečně začala vést evidenci fotografií „obchodníka“ spolu s jeho „zbožím“, případně i způsobem, jak látku pašuje a kde ji uchovává. Vyšetřování smrti Elzy Langerové ale detektivy z pražské „Čtyřky“ přivedlo do uměleckých kruhů.

Kokainová múza

Ukázalo se, že John Gollwell, bývalý milenec Elzy, ji kdysi kokainem ochotně zásoboval. Její poslední partie, spisovatel Václav Petřík, zase psal román o životě kokainistů v Praze. Kriminalisté předpokládali, že Petřík Elzu využíval jako „pokusného králíka“ a na základě jejích stavů psal svou knihu.

„Držela v ruce stříbrnou krabičku plnou sněhobílého prášku… Vdechla nosem velkou dávku. Když se Oskar vrátil domů, užasl, vida její zvrácené skleněné oči. Zuby jektaly a propouštěly nesrozumitelné zvuky. Byl rád, že nemusí již skrývati tajemství svých dobrých nálad a ihned pochopil, že nalezl společnici na cesty do umělých rájů.“
Václav Petřík: Karavana snů

Petřík byl o mnoho let starší než Elza, a navíc ženatý. Z výpovědi její matky vyplývá, že se Elza chtěla s Petříkem rozejít, „protože byl prudké povahy“. Bála se ale, „protože je Petřík mstivý“. Petřík jakékoli podezření popřel. A nepodařilo se mu ani dokázat jakoukoli spojitost s kokainem. Až na jeho román.

Vrah, nebo „zachránce“?

Byl to sice právě Petřík, kdo tělo Langerové tehdy přinesl před sanatorium a pak utekl (v obavě před policií?), další důkazy ale chyběly. Langerová navíc měla prokazatelně mezi kokainisty spoustu kontaktů. Václav Petřík byl zproštěn obžaloby. Na Prahu se dál snášel sníh a hrůza kokainového moru.

Radiodokument