Dobrá vůle – Poslepu a tiše (2016)

Přidal: Premek |

Únor 29, 2016

Miloslav Koklar pochází z Vyššího Brodu a Jiří Schneider z Plzně. Miloslav rád sportuje, Jiří zase miluje šachy, ale oba spojuje to, že jsou hluchoslepí. S pomocí organizace LORM z.s. zápasí se svým handicapem a usilují o plnohodnotný život. Připravila Tereza Reková. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Radim Nejedlý.

Připravil ČRo Brno v roce 2016. Premiéra 5. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 29 min.).

Lit.: Reková, Tereza: Moji drazí… In Facebook, 7. 3. 2016 (anotace). – Cit.: Moji drazí, neuvěřitelné se stalo skutečností. Hluchoslepý člověk v rozhlase? Jakože cože? Ta Teguše se už fakt zbláznila, ne? Možná. Ale povedlo se jí to. Hluchoslepý Jiří Schneider vypráví (ha, ale jak?) o svém životě, o tom, jak se stal mistrem v šachu, o tom, jak nikdy nezaložil rodinu, protože by jeho nemoc byla dědičná. Poslechněte si můj nejnovější dokument, jednu z nejtěžších věcí, kterou jsem v životě vyprodukovala. A dejte mi vědět. Mluvte o tom. Kritizujte mě. Ale taky nezapomeňte myslet na to, že ten člověk nevidí a neslyší. A přesto žije. A má život rád. Já se před ním klaním. A už dost keců. (…)

Lit.: Reková, Tereza – Svobodová, Lenka – Nejedlý, Radim: Svět v dotyku. In web ČRo 2 Praha, březen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jiří Schneider se narodil neslyšící. V průběhu života pak oslepl. Nyní žije v naprostém tichu a tmě. Jeho svět tvoří pouze dotyky a čichové a chuťové vjemy. I přesto však pravidelně hraje šachy, zajímá se o dění ve světě, a květiny či stromy dokáže rozeznat pouze podle hmatu.

Jiří Schneider celé mládí viděl perfektně. V dospělosti se vyskytly jisté problémy s očima a v pětačtyřiceti podstoupil nepovedenou operaci očí. Ve dvaašedesáti oslepl úplně. Nyní žije v naprostém tichu a tmě. Jeho svět tvoří pouze dotyky a čichové a chuťové vjemy.

Komunikace srze dotek

Jiří se nikdy neoženil a neměl děti. Doktor mu totiž řekl, že zdravotní problémy by byly dědičné. Jiří proto raději zvolil život o samotě.
Jednou měsíčně za Jiřím dojíždí terénní sociální pracovnice organizace LORM z.s. Jana Kašparová. Ta s ním komunikuje zpravidla taktilním znakovým jazykem. Pro Jiřího je komunikace s Janou vlastně jediným zdrojem informací – co totiž Jana Jiřímu nepřetlumočí taktilním znakovým jazykem, to Jiří neví. A přitom se Jiří zajímá o dění ve společnosti jak v politické, tak i kulturní sféře – Jana mu pravidelně předčítá noviny.

Záliba v šachách a přírodě

Jiří miluje přírodu a rád se prochází. Kdysi pracoval jako lakýrník, pak však musel odejít do invalidního důchodu. Zimy trávil v klidu domova v Plzni, ale na jaře a v létě vypomáhal jednomu faráři na zahradě – staral se o úrodu, jedl spoustu ovoce, a užíval si propojení s přírodou. To mu vydrželo dodnes. I když Jiří nevidí, stačí, aby se dotkl kůry stromu, a bezpečně pozná, o jaký strom se jedná. Podle hmatu a čichu také rozezná i jednotlivé druhy květin.

I přes svůj handicap je Jiří prvotřídní šachista. Ještě v roce 1970 jezdil na celosvětové turnaje, pak mu to však komunistický režim znemožnil. Nyní se účastní alespoň pravidelných turnajů na Lormolympiádě, což je sportovní a dovednostní soutěž pořádaná organizací LORM z.s.. Jiří šachové turnaje s přehledem vyhrává.
I přes totální hluchoslepotu, kterou Jiří trpí (nevidí ani neslyší vůbec nic), nevlastní červenobílou hůl – bojí se, že kdyby s ní chodil po domově důchodců, nechtěně by mohl ostatním babičkám a dědečkům podrážet nohy.

Svět v dotyku je příběh člověka, který se i navzdory svému handicapu rozhodl svůj boj nevzdat.

Radiodokument