Osudy – Vlasta Winkelhöferová 1/5 (2016)

Přidal: Premek |

Březen 14, 2016

Rozhlasové vzpomínky české japanistky, překladatelky, autorky. Připravila Ivana Myšková a Vladimíra Bezdíčková. Technická spolupráce Petr Janečka. Použitá hudba Tamezo Narita (japonská „Píseň mořského pobřeží“).

Natočeno 2016. Premiéra 14. – 18. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x 29 min). Repríza 7. – 11. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: Myšková, Ivana: Osudy Vlasty Winkelhöferové. In web ČRo 3 Vltava, březen 2016 (článek). – Cit.: Rozhlasové vzpomínky vůbec první překladatelky výrazného moderního japonského spisovatele Kóbó Abeho a řady dalších japonských autorů, nositelky Řádu vycházejícího slunce Vlasty Winkelhöferové, rozené Vojáčkové.

Dětství prožité za války ji přinutilo nedobrovolně dospět. I malá křehká dívka s tak drobnýma ručkama, že na klaviatuře „neobsáhla septimu, natož oktávu“, byla postavena před situace, v nichž se musela zachovat jako zralá žena. Mezi ty nejtraumatičtější patřilo zatčení tatínka gestapem. Oporu nacházela nejen v pevně semknuté rodině, ale i ve svém vlídném učiteli a odvážném odbojáři Janu Zelenkovi-Hajském, a nepochybně i ve skautingu. „Myslím, že morální a etické zásady, které hlásal, se mi staly plnohodnotnou náhradou za jakékoli náboženství a poctivě jsem se snažila v jejich duchu dostát ideálu čestného člověka.“

Vlasta Winkelhöferová objevovala největší poklady v bratrově i otcově knihovně, zejména cestopisy a dobrodružné romány. Zvlášť ji fascinovaly časopisy Travel in Japan. Ukázalo se, že rozhodnutí studovat vzdálený jazyk a kulturu je volba osudová. Jedním ze tří studentů teprve tři roky existujícího oboru byl totiž i budoucí manžel Jan Winkelhöfer, po listopadu 1989 velvyslanec v Japonsku a na Filipínách. Dnešní studenti, rozmazlení internetem a dalšími technickými pomocníky, by si asi ztěží dovedli představit studium v padesátých letech bez kvalitních slovníků, možnosti vycestovat i mluvit s rodilými mluvčími.

Přestože Vlasta Winkelhöferová nakonec do Japonska vycestovala třikrát a, jak píše v úvodu knihy Mingei, lidové umění a řemeslo v Japonsku, za mimořádnou přízeň osudu považuje to, že mohla Japonsko zastihnout v době, kdy staré zvyky, tradice a lidová řemesla byly ještě samozřejmou součástí japonského života, její napínavé vyprávění se stále stáčí k domovu, do Československa poničeného nacismem i komunismem a její značné profesní úspěchy ustupují do pozadí.

Radiodokument