38 hodin strachu (2016)

Přidal: Premek |

Březen 14, 2016

Jedenáctý díl z cyklu Historie českého zločinu připravila Bronislava Janečková. Odborná spolupráce Jiří Ignác Laňka. Zvuk Petr Šplíchal a Radek Veselý. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Václav Knop, Jaroslav Plesl, Ivan Řezáč, Kamil Halbich, Anna Theimerová, Kryštof Nohýnek, Dimitrij Dudík, Libor Vacek, Jiří Knot a Antonie Talacková.

Natočeno 2016. Premiéra 16. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 22 min) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 11. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 22 min) v cyklu Historie českého zločinu.

Pozn.: Byl srpen 1984 a na silnici u jihomoravských Čejkovic stopař přepadl řidiče. Bodl ho nožem, svázal ho, odcizil mu peněženku a s jeho autem ujel. To byl však jen začátek dramatického příběhu, který onen stopař, před několika dny propuštěný z výkonu trestu, plánoval několik měsíců. V následující tři dny jsou ve hře osudy dvou mladých lidí. O jejich osvobození se pokusí dvanáctičlenný tým Útvaru zvláštního určení, který je na místo činu dopraven vrtulníkem až z Prahy. Začíná se odpočítávat 38 hodin strachu. Příběh, který se zapsal do historie české kriminalistiky. Cyklus kriminálních příběhů „Historie českého zločinu“ je připravován ve spolupráci s Muzeem Policie České republiky. (anotace)

Lit.: Janečková, Bronislava - Laňka, Jiří Ignác - Taud, Rostislav: 38 hodin strachu. In web ČRo 2 Praha, březen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: První velký zásah specializované jednotky Útvaru zvláštního určení (pozdější URNA). V roce 1984 byla z Prahy vrtůlníkem (sic!) povolána na Slovensko.

Byl srpen 1984 a na silnici u jihomoravských Čejkovic stopař přepadl řidiče. Bodl ho nožem, svázal ho, ukradl mu peněženku a s jeho autem ujel. Pak svému známému ukradl v domě mysliveckou brokovnici se 170 náboji a zamířil na Slovensko, k Trnavě, do chatové oblasti Trstín.

Tam si vyhlédl dvojici, která v chatě rodičů trávila víkend. Ivetu s Igorem. Pod namířenou zbraní oba zahnal do chaty, svázal je a držel je jako rukojmí. Dal vědět policii. Měl totiž plán. Začalo se odpočítávat 38 hodin strachu…

Útvar zvláštního určení

Případ v Trstíně se stal prvním větším zásahem specializované jednotky Útvaru zvláštního určení, která byla vrtulníkem okamžitě povolána z Prahy. Byla složená z bojovníků, psychologa, psovoda se služebním psem, pyrotechniků a odstřelovačů. Jejím velitelem byl nadporučík Karel Daněk.

Jednotliví členové týmu byli povoláváni podle potřeby. Situaci komplikovalo několik funkcionářů, kteří trvali na co nejrychlejším postupu a zneklidňovali tým. Naopak zásahový tým nechtěl nic podcenit, a tak se pokusili vyjednávat.

Všehoschopný recidivista

Oním stopařem byl 26letý Vladimír Tomek, několikrát trestaný za násilné trestné činy, zrovna před dvěma týdny propuštěný z výkonu trestu. Policistům bylo jasné, že se asi nebude moc rozmýšlet, když se rozhodne střílet.

Byl přivolán majitel chaty, který udělal plánek, jak to uvnitř vypadá, vyšetřovatel, který Tomka osobně znal, a lékař, který ho léčil v psychiatrické léčebně a který potvrdil, že může jednat zkratovitě a nepředvídatelně.

Pachatelovy požadavky

Tomek ale hlavně chtěl, aby policisté přivedli jeho (bývalou) ženu. Bylo pravděpodobné, že ji chce zlikvidovat za to, že se s ním nechala rozvést, když byl ještě ve vězení. Pachatel nakonec souhlasil s možností s ní mluvit výměnou za propuštění rukojmí Ivety.

Nebylo samozřejmě možné přistoupit na jeho požadavek, ať jde žena dovnitř, a to i za cenu nebezpečí pro druhého rukojmí. K zavřeným okenicím chaty byly mezitím upevněny výbušniny a byl připravený plán násilného vniknutí do objektu.

Nedobytný hrad

Policie s pachatelem komunikovala přes maličké okýnko v přízemí. Tomek ale používal soustavu zrcadel, aby on sám viděl ven, ale policie ho neměla na mušce. Navíc ostatní dveře i okna chaty byla opatřena ocelovými okenicemi, které se bez použití výbušnin nedaly otevřít.

Okýnkem měl být dovnitř vpuštěn nejdřív rozdrážděný policejní pes Arko a za ním se měl do objektu dostat i psovod. Arkovi ale na dlaždicích uvnitř uklouzl, upadl a Tomek ho na místě zastřelil. Psovoda, který teď byl na ráně, ostatní okamžitě vytáhli ven. Muselo se improvizovat.

Policisté výbušninou odstřelili vstupní dveře a vrazili dovnitř. Jenže Tomkovi se zatím podařilo utéct do prvního patra, kam vedl pouze vstupní otvor ve stropě. Na ten naházel matrace a další předměty. Zabarikádoval se i se svým rukojmím a přestal komunikovat. Přišel večer a s ním klid.

Fyzická likvidace pachatele – schváleno

Ve tři hodiny ráno rozhodl krajský zástupce o „radikálním řešení“: schválil fyzickou likvidaci pachatele. Provedením akce byli pověřeni odstřelovači, a to v době při rozednění. V roce 1984 útvar ještě neměl k dispozici přístroje pro noční vidění. K dispozici měli odstřelovací pušky sovětské výroby Dragunov SVD – 1 v ráži 7,62x54R.

Odstřelovači se rozmístili nedaleko od sebe ve vzdálenosti asi 100 až 150 metrů od chaty, v jediném možném místě, odkud byl v zarostlém terénu výhled na objekt, přesněji na okno, vedoucí do podkroví, kde se pachatel s rukojmím ukrýval.

Zazněl první výstřel a po něm další. V objektu je ticho. Odstřelovači ale zastřelení pachatele nemůžou potvrdit, protože se v okamžiku výstřelu sehnul. Každopádně po první ráně rozhodil ruce a padal… Jednotka vbíhá do objektu. Pachatel se nemůže hýbat, ale přežil. První velká akce Útvaru zvláštního určení skončila úspěšně.

Radiodokument