Král padělatelů (2016)

Přidal: Premek |

Duben 11, 2016

Patnáctý díl cyklu Historie českého zločinu. „Tak perfektní padělky jsem ještě neviděl“ prohlásil odborník na falešné bankovky. Nelze se tedy divit, že padělané peníze přijali obchodníci a bankéři bez zaváhání. Do toho se začaly ve 20. a 30. letech v Československu šířit i falešné poštovní známky, které byly od pravých téměř k nerozeznání. Odhalí detektivové pražské kriminálky, kdo za těmito padělky stojí? Scénář napsala Bronislava Janečková a Radek Galaš z Muzea Policie České republiky. Scénář Bronislava Janečková a Radek Galaš. Zvuk Petr Šplíchal. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkují René Přibil, Matyáš Procházka, Jarmil Škvrna, Petr Halíček, Jiří Knot, Marcela Nohýnková.

Natočeno 2016. Premiéra 13. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 1. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 15:30 h.); 5. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 2. 8. 2020 (ČRo Plus, 9:33 h.). K poslechu zde.

Lit.: Galaš, Radek – Janečková, Bronislava: Král padělatelů. In web ČRo 2 Praha, 4. 7. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Bankovky, známky i pornografie. To byly zbraně umělce a dodnes záhadného zločince.

Vojtěch Hrdina byl typickým padělatelem meziválečného období. Až na to, že on svoje díla miloval. Nedokázal se jich vzdát a padělal jen to, co pro něj bylo výzvou. Co dělal za první republiky, je pořád obestřeno otazníky. Připisuje se mu třeba padělání rakousko-uherských dvacetikorun.

Podivné přátelství

Se synem Jaroslavem měl totiž grafický závod právě i s technologiemi pro výrobu padělků. Jaroslav Hrdina ale nikdy v padělání nedosáhl kvalit svého otce Vojtěcha. Ten měl až do roku 1936 čistý trestní rejstřík. A to mu v té době bylo už 59 let.

Možná k tomu přispělo kamarádství s Aloisem Křížkem, který od roku 1922 pracoval jako okresní inspektor v Ústředně pro padělání platidel. Od roku 1931 se pravidelně scházeli v Praze 5 v restauraci Na Růžku. Kryl Křížek hrdinu? Nezdá se. Ale Hrdina později toho přátelství zneužil…

Výdělečný podnik: známky

Vojtěch Hrdina nefalšoval jenom peníze, ale i poštovní známky. Jeho nejslavnější prací tohoto druhu je aršík známek „Kde domov můj?“ vydaných v roce 1934 (padělky byly ale hotové už v době, kdy se Hrdina scházel s Aloisem Křížkem). Archy byly skoro k nerozeznání od pravých.

Svému výrobci daly asi slušně vydělat. Známky totiž tehdy byly nedostatkové zboží: 50 sérií se v inzerátu nabízelo za 16 000 korun. Policie (a pravděpodobně ani inspektor Křížek) neměla o Hrdinově přivýdělcích ani tušení. O to zajímavější je způsob, jak byl nakonec odhalen:

Kryla Hrdinu policie?

Hrdina starší vůbec nezapíral a na otázky detektivů odpovídal překvapivě velmi ochotně. Přiznal výrobu 2500 sérií tzv. střihaných Hradčan (v hodnotě 10, 20 a 50 haléřů), stovek aršíků „Kde domov můj?“ i falešných librovek. Hrdina junior se přiznal, že vyrobil štoček k přetisku známek „Böhmen und Mähren“.

Hrdina starší tvrdil, že falešné librovky dal do oběhu inspektor Křížek. Nebyla to jediná lež. Nejenže chtěl do svých aktivit zatáhnout zesnulého Křížka, ale nakonec ho ještě obvinil, že ho sám na myšlenku padělat protektorátní bankovky přivedl. Jenomže mluvit začali ostatní zadržení.

Nekonečný proces

Když neuspěl s první verzí, vymyslel si překupníka Steina, který ho měl podvést, padělky ukrást a dát je do oběhu. Až do konce války ale na rozdíl od syna odsouzen nebyl. Proces jenom prodlužoval, jak to šlo. Dokonce předstíral duševní chorobu. Ani psychiatři se nemohli shodnout, jestli simuluje.

Z vazby se dostal v květnu 1945. Ne nadlouho. Brzy stál zase před soudem. Za zfalšování minimálně 650 kusů jednolibrových bankovek, 400 kusů československých desetikorun a množství známek dostal 6 let těžkého žaláře. Po odvolání státního zástupce nakonec vyšší soud rozsudek změnil na 15 let.

Radiodokument