Překročit hranice (2016)

Přidal: Premek |

Duben 21, 2016

Tereza Reková. Dokument. Uprchlickou krizi se snažila neřešit. Nechtěla přicházet do krvavých konfliktůse svými blízkými. Nevěděla, co si o dané problematice myslet. Tak dlouho se vyhýbala článkům na internetu, až se rozhodla jet na hraniční přechod Bapska /Berkasovo, a poznat pravdu zblízka. Hudba a zvukový design Tereza Reková. Dramaturg Dan Moravec. Režie Radim Nejedlý.

Natočeno 2016. Premiéra 24. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 39 min.). Repríza 28. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h).

Nominace na Prix Bohemia Radio 2017.

Lit.: Moravec, Dan: Teguše Reková je obrovský talent… In web Facebook, 25. 4. 2016 (názor). – Teguše Reková je obrovský talent = cítí žánr dokumentu, umí si jít za tématem, prozkoumá jej do hloubky a zažije. Velmi si cením této její práce, protože je po všech stránkách dospělá.

Lit.: Reková, Tereza: Překročit hranice. Autentický uprchlický dokument přímo z chorvatsko-srbské hranice. In web ČRo 2 Praha, duben 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Toto je zápis z října 2015. Dnes už je hraniční přechod Bapska/Berkasovo zavřený. Stejně jako celá balkánská trasa. I přesto ale do Evropy proudí stále noví a noví lidé. Stejně jako tehdy. A já (stejně jako tehdy) pořád nevím, co si o uprchlické krizi myslet. Jistě vím jenom to, co se v říjnu stalo v Bapske.

Je pátek na začátku října 2015, zhruba devět večer. S kamarádkou Šárkou dobalujeme poslední nezbytnosti do kufru auta. Spacák, pití, svačina na několikahodinovou cestu. Jedeme za dobrodružstvím. Ale trochu jiným než obvykle.

Naším cílem je hraniční přechod mezi Chorvatskem a Srbskem Bapska/Berkasovo. Denně tudy projdou tisíce uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu, Íránu a dalších zemí. Nezůstávají zde. Nestaví si stany. V ideálním případě po dvou hodinách pokračují dál. Bohužel právě jen v ideálním případě.

Nevíme. Ale pomáháme

Vlastně ani nevím, co si o uprchlické krizi myslet. Kde je pravda? Jdou nás obsadit, zbourat všechny kostely a nastolit krutovládu Islámského státu? Nebo opravdu utíkají před válkou, chtějí se vzdělávat a žít plnohodnotný život, což (jak slyšeli v rádiu a televizi) jde nejlépe v Evropě a ideálně v Německu?

Cestou párkrát zabloudíme. Najedeme si zhruba stovku kilometrů navíc. Nakonec na přechod v Bapske dorazíme zhruba v sedm ráno. Hned si nasazujeme reflexní vesty, přidáváme dva svetry a pláštěnku a zapojujeme se do akce dobrovolníků.

Pořád noví a noví

A pak si najednou uvědomíme, že už je deset večer, a nám pod rukama prošly tisícovky uprchlíků. Někteří na boso. Někteří v žabkách. Matky nesoucí novorozeňata zabalená do igelitu. Dvouleté děti dělající hysterické scény, protože to na tom dešti a v té příšerné zimě už prostě nezvládají.

Nejen oni, ale i my jsme mokří jako psi. Tábor Opatovatz, kam uprchlíky z Bapske vozí chorvatské autobusy, se odpoledne přeplní, takže autobusy přestanou odjíždět. I přesto však Srbové přivážejí nové a nové autobusy.

Trpělivost dochází. Hodiny utíkají

Na malém prostoru, kde uprchlíci čekají na odvoz, se hromadí obrovská masa promrzlých a zoufalých lidí. Dochází trpělivost. Hodiny utíkají. Ženy omdlévají. Masa lidí se nepohnula už několik hodin. Jen se pořád zvětšuje. Koordinátor Zdeněk zoufale křičí. Situace je nejhorší za posledních 14 dní.

Večer to já se Šárkou už nezvládáme. Jsme strašně mokré a promrzlé. Jdeme si lehnout do auta. Můžu ale říct, že jsem na Čechy nikdy nebyla tak pyšná. Opravdu. Jen díky Čechům uprchlíci neběhají v houfech přes hranice. Jen díky nim to má nějaký řád. Jen díky nim se ještě nestala nějaká katastrofa.

Lit.: Slováková, Andrea: Andrea Slováková, autorka připravované knihy *Co je nového ve filmové vědě*, přidává krátký komentář přímo z dění na Prix Bohemia Radio. In Facebook Nová beseda, 24. 3. 2017 (zpráva). – Cit.: ,,Hlavní cenu si odnesla mladá autorka Tereza Reková, kterou porota ocenila za její z velké blízkosti, ale bez zbytečných emocí, intuitivně, ale i asertivně natočený dokument o výjimečném autistickém chlapci, rovněž ale ocenila její dokumentaristické nadání i ve druhém jejím soutěžním dokumentu Překročit hranice, v němž se vydala na hraniční přechod uprchlíků na balkánské cestě a zkoumala tamní situaci. Tématu uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí byla tematicky věnována největší část přihlášených 33 dokumentů. Dokumenty však byly i stylisticky rozrůzněné a například dokument Velký plán (2. cena) je částečně inscenované situační dílo zabývající se sexuálním životem a osamělostí seniorů, které autorka Brit Jenses uchopila s nesmírným nadhledem a citlivým humorem.“

Lit.: Slováková, Andrea: Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicích. In web DokRevue, 30. 3. 2017 (článek). – Cit.: Dramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.
Rozhlasový dokument je celosvětově etablovaný žánr, v České republice se však v produkci místních rádií rozvíjí až v posledních přibližně šesti letech a ze všech stanic jej produkují prakticky jen kanály Českého rozhlasu. Vedle dramatické tvorby a reportáže se radiodokument stal samostatnou kategorií i pro festival Prix Bohemia Radio. S kolegy z dokumentární poroty jsme měli nejdříve, pro typické festivalové poroty nekonvenční, kurátorskou roli, kdy jsme ze 33 přihlášených děl vybrali těch 8, která byla na festivalu prezentována publiku a posuzována také zahraniční částí naší poroty (všechny pořady byly při projekcích tlumočeny do sluchátek). Upřímně mě potěšilo, jak tematicky i stylisticky různorodé přihlášené (a pak záměrně i námi vybrané) dokumenty byly.

V porotě jsme hodně diskutovali o pozici autora a vypravěče. Různé tendence výstižně pojmenovala Agnieszka Czyżewska Jacquemet, významná polská autorka rozhlasových dokumentů, ve vztahu k odlišným tradicím rozhlasového dokumentu: Německý přístup vševědoucího průvodce, anglosaský způsob participujícího (často i režírujícího či inscenujícího) subjektivního narátora a východoevropský vypravěč-pozorovatel ze (zdánlivě) nezaujaté pozice. V českém rozhlasovém dokumentu převládá také pozorovatel, avšak mě osobně nejvíc zaujala právě ta díla, kde byl autor aktivním subjektem vevnitř zaznamenávaného dění.

Stylistická variabilita prezentovaných děl zahrnovala i nekonvenční kompoziční postupy a také různou míru inscenace ze strany režisérky či režiséra. Ve výběru byl i dokument Alexe Švamberka Akce K hraničící s radioartem, který silné výpovědi pamětníků o korejském válečném konfliktu komponoval do zvukově-hudebních koláží a vytvářel intuitivní mapu nezapomenutých otřesných zážitků. Do ticha pak vstupovala pouze matka autora, vzpomínající na manžela odcházejícího do této oblasti, ale také na politické okolnosti jeho odchodu ukazující na postoj tehdejší totalitní československé společnosti k zapojení do korejské války. Melodický obraz dějin otevřel i naléhavou otázku vyrovnání se se starými angažmá vojáků v době komunistického režimu (za zmíněnou účast v Koreji mnozí nebyli ani oceněni jakožto veteráni). Autor připravil dokument, který vycházel z multimediální živé performance, avšak i v této zkrácené podobě podává objevnou výpověď takovými prostředky, které neútočí pouze na emoce posluchače, ale pracuje s vyjadřovacími prostředky tak, aby posílil vrstevnatost auditivního zážitku.

Odvaha autorů zakomponovat i nekonvenční postupy je pro rozvoj žánru zásadní. Na jedné straně je zde, jelikož rozhlasový dokument jako systematicky pěstovaný žánr má v Českém rozhlase tradici krátkou, snaha vůbec dostát standardům kvalitní rozhlasové dokumentaristiky, naplnit technické a formální požadavky a také dramaturgické, tematické a vypravěčské postupy žánru. (…)

Rychlost zevrubné a analytické reakce na zásadní aktuální témata je velkou předností rozhlasového dokumentu. V přihlášených dílech i ve finálním výběru bylo několik opravdu silných (příběhy a postavami) a obsahem (a zvolenými perspektivami) významných dokumentů o uprchlické krizi. Zvláště bych vyzvedla práci talentované autorky Terezy Rekové, která se například ve svém díle Překročit hranice, kdy se vydala na hraniční přechod balkánské uprchlické cesty, kde působili i další čeští dobrovolníci, sama stává postavou vyprávění, se svými vnitřními konflikty, váháním a nejasnostmi, a i po absolvování hraniční zkušenosti pro ni stále zůstávají mnohé otázky nezodpovězené.

Tereza Reková získala i hlavní cenu za svůj dokument Matěj, který porota ocenila jako z velké blízkosti, ale bez zbytečných emocí, intuitivně, ale i asertivně natočené dílo o vnitřním světě autistického chlapce i o jeho setkávání s tím vnějším. (…)

Radiodokument