Pro a proti – Antisemitismus jako ideologie evropské levice (2016)

Přidal: Premek |

Květen 11, 2016

Posilují v Evropě antisemitské tendence, nebo jde jen o kritiku politiky státu Izrael? Hosty byli bývalý předseda Valného shromáždění OSN a exministr zahraničí Jan Kavan a ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Moderuje Lucie Vopálenská.

Natočeno 2016. Premiéra 11. 4. 2016 (ČRo Plus, 9:35 h.; 25 min.).

Lit.: Čihák, Ondřej – Vopálenská, Lucie: Kavan vs. Pavlát: Je antiizraelismus novým antisemitismem? In web ČRo Plus, duben 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V zemích západní Evropy se množí antisemitské útoky vůči židům, včetně těch na základních a středních školách. Dochází už i k fyzickému násilí a vraždám. Odborníci očekávají, že se situace bude ještě zhoršovat.

Vina se přičítá hlavně arabským imigrantům, ale na obecných protiizraelských postojích se podle některých hlasů podílí také levicový antisemitismus, resp. antiizraelismus politických a intelektuálních elit.

Izrael je dlouhodobě kritizován jednak zeměmi Evropské unie, ale především Organizací spojených národů, která jen loni přijala 22 protiizraelských rezolucí.

„Musím odmítnout, že antisemitismus v západní Evropě posiluje, v tomto smyslu tam žádný antisemitismus není,“ uvedl v pořadu Pro a proti bývalý předseda Valného shromáždění OSN a exministr zahraničí Jan Kavan.

Co ale můžeme vidět, je antiizraelismus, dodal bývalý politik.

„Kritika politiky státu Izrael je společná jak politice EU, tak OSN, a tyto tendence jsou stoupající. Není ale možné je směšovat s antisemitismem,“ upozornil Kavan.

Podle něj rozhodně nejde ani o zpochybňování práva státu Izrael na jeho existenci.

Kavan: „Nevylučuji, že kritika Izraele může hraničit s antisemitismem… Ostře ale odmítám, že by politika EU a OSN mohla být motivována antisemitismem. Tato politika je motivována odmítáním okupace a budování ilegálních osad.“

Ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát je přesvědčen, že extrémnější křídlo evropské levice jednoznačně sleduje linii, kterou vytyčily komunistické státy svým antisionismem.

Pavlát: „Kritika Izraele je legitimní jako každá jiná, antisemitismem není, ale může jím být. Já hovořím o těch případech, kdy jím může být, ale pan Kavan automaticky vyloučil, že by kritika Izraele antisemitská být mohla.“

„Jsou to ona známá tři D: dvojí standard, delegitimizace Izraele a démonizace Izraele,“ připomněl ředitel. „A tyto projevy můžete nalézt u řady představitelů evropských zemí,“ dodal.

To, že Jan Kavan nepřipouští souvislost mezi anitiizraelismem a antisemitismem je podivuhodné, podivil se ředitel.

„Jeremy Corbyn z britské Labour party čelí problémům, protože dva členové byli vyloučení pro antisemitské výroky a podobně,“ doložil přítomnost protižidovských tendence v současné evropské levici Leo Pavlát.

Lit.: -spa-: Jan Kavan se vrátil z Českého rozhlasu pořádně naštvaný. Posuďte sami, zda měl důvod. In web Parlamentní listy, 12. 4. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ve včerejším pořadu Českého rozhlasu Plus „Pro a proti“ vystoupil bývalý ministr zahraničních věcí Jan Kavan a ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Tématem diskuze bylo, zda je současná stále hlasitější kritika Izraele zároveň i antisemitismem. Kavan byl však v menšině, jelikož moderátorka Lucie Vopálenská byla podle jeho slov proti němu.

Za zvyšující se antisemitismus v evropské i mezinárodní politice může údajně kritika izraelské politiky ze strany levicových antisemitů, některých politických elit, a dokonce i OSN a celé Evropské unie. S touto premisou vstupovali do diskuze o moderním antisemitismu Jan Kavan a Leo Pavlát. Celá debata se však zvrtla v bitvu o výklad několika málo pojmů.

Kavan rozhodně kritiku izraelské politiky nepovažuje za antisemitismus, možná za antiizraelismus. Pavlát se pokoušel svými opakovanými rozklady Kavanových tvrzení vyvrátit. Došlo i na hádku o to, zda Izrael okupuje Palestinu.

„Antiizraelismus to je; to znamená ostrá kritika vlády Izraele. Není to ani zpochybňování práva Izraele na existenci, dneska nikdo právo na existenci Izraeli neupírá,“ řekl Kavan s tím, že Izrael není ani démonizován, načež jej Vopálenská upozornila, aby neodbíhal od tématu, a tak jen zmínil, že i někteří mladí Židé kritizují politiku Izraele, tudíž se nemůže jednat o antisemitismus.

S poznámkou, že by chtěl také svůj prostor, se přihlásil o slovo Pavlát. „Tak já zde odkáži teďka na nejnovější text bývalého vrchního rabína Británie Johnatana Sackse, nejnovějšího držitele Templetonovy ceny, který vyšel, teď, nyní, a ten hovoří, že antiizraelismus je antisemitismem současnosti,“ řekl Pavlát s tím, že existuje „řada příkladů“ a „řada jednoznačně už antisemitsky islamisticky vyhraněných kruhů“, přičemž zmínil labouristy Jeremyho Corbyna. To však Vopálenská za odklonění od tématu nepovažala.

„Kritika Izraele je legitimní jako každá jiná, kritika Izraele sama o sobě antisemitismem není, ale může jím být,“ uzavřel Pavlát s tím, že Kavan automaticky vyřadil možnost, že by mohla být kritika Izraele antisemitská. Na to zareagovala Vopálenská slovy „Ale pane Kavane, nemá pravdu pan Pavlát v tomhletom?“

Podle Kavana není správné termíny zaměňovat, přičemž podle něj je antiizraelská politika motivována nikoli antisemitismem, ale „odmítáním okupace, odmítáním budování ilegálních osad, ilegálních podle jasné rezoluce Rady bezpečnosti OSN“. „Odmítám jakékoliv náznaky, že by kritika izraelské vlády měla něco společného například se zpochybňováním holocaustu.“

Vopálenská pak zmínila jako příklad dvojího metru v přístupu k Izraeli směrnice EU o označování zboží z izraelských osad. Podle Kavana je existence dvojího metru spíš v přístupu k Izraeli s tím, že se mu různé věci tolerují. Vopálenská chtěla vědět, co tím Kavan myslí.

Kavan vysvětlil, že tyto osady EU ani OSN neuznává s tím, že podle Ženevských konvencí mají okupující mocnosti zákaz prezentovat zboží z okupovaných území za vlastní, a tudíž není nijak antisemitské, aby zboží z osad okupovaných Izraelem bylo označeno. Na to Vopálenská odpověděla, že tohle téma již není aktuální a posunula diskuzi o kus dál.

Pavlát se totiž po Kavanových slovech o Izraeli jako okupační mocnosti opět dožadoval svého prostoru. „Je to dvojí standard,“ shrnul celou debatu s tím, že Evropská unie dělá výjimky v případě Turecka či Maroka, ne však Izraele.

Vopálenská následně uvedla, že na půdě OSN je nejčastějším terčem rezolucí právě „židovský stát Izrael“. „Je to pro vás přijatelné, pane Kavane, není to divné? Není to také buď antiizraelské nebo dokonce antisemitské?“

Kavan konstatoval, že je to zkrátka názor většiny států OSN. Vysvětlil také, že přestože nesouhlasí s izraelskou okupací a politikou země, tak se snažil omezovat antiizraelská rozhodnutí.

„Já bych ještě jenom kvůli terminologii,“ spustil Pavlát, čímž se zcela bez okolků odvrátil od tématu diskuze, aniž by však byl napomenut moderátorkou. „A to může zmást hlavně jaksi neorientované posluchače a mladší posluchače. Pan Kavan zde hovoří neustále o okupaci. Čili z toho musí zde třeba pro někoho vzniknout paralela s nacistickou okupací,“ řekl Pavlát a začal vysvětlovat, že „Izrael není okupační mocnost v tomto smyslu, Izrael je tím, kdo tato území spravuje do vyřešení konfliktu“.

Poté začal kritizovat OSN a její rozhodovací procesy, podle kterých lze odhlasovat cokoliv antiizraelského. Proto údajně OSN odhlasovala, že Izrael je jediným státem, který porušuje práva žen. Kavan vysvětlil, že „hájí postoj OSN, který vychází z toho, že Izrael je skutečně okupační mocnost,“ a v tu chvíli se jej Vopálenská opět pokusila přerušit, Kavan se však nenechal.

„Ten termín okupace, který pan Pavlát zpochybnil, tak to je třeba vysvětlit, co se pod tím myslí,“ řekl Kavan. „Je to tisíce zbuldorizovaných palestinských domů, tisíce rodin bez střechy nad hlavou, političtí vězni, vytržené zapálené olivové stromy, kolonizující židovské osady,“ řekl Kavan, na což odmítavě reagovala Vopálenská slovy „Mhmhmh, z druhé strany lze také… asi nebudeme mluvit o vybuchujících autobusech,“ což kvitoval Pavlát „Nene, o tom také ne. Samozřejmě nebudeme mluvit o tom, jakým způsobem palestinská autonomie odpovídá za teroristický Hamas, který ostřeluje Izrael. Nebudeme mluvit o útocích noži, najíždění do civilistů v Izraeli,“ řekl Pavlát s tím, že jsou Kavanova slova čistou propagandou a nemá smysl dál diskutovat.

Vopálenská pak nadnesla další bod diskuze, zda Izrael vůbec ještě OSN může brát vážně. „Jestliže výbor pro lidská práva OSN zkritizoval Izrael prostě pětinásobně více než jakoukoliv jinou zemi a vůbec třeba nezmínil teď na konci března Čínu, Rusko, Saúdskou Arábii, vůbec nic, jak si to máme vysvětlit?“

Kavan vyjádřil lítost nad tím, že Evropa není vůči Saúdům kritičtější, připomněl však, že to ale nemá nic společného s tím, že Izrael stále neuznal existenci Palestiny jako státu, což vychází z rezoluce z listopadu 1947, o které Vopálenská zřejmě nevěděla.

„Pane Kavane, pro boha, ty státy dva by vznikly, kdyby ten arabský, který měl vzniknout, přeci uznal ten židovský, přeci vy dobře víte, že v květnu 48 byl vyhlášen izraelský stát v souladu s touto rezolucí, tentýž den byl napaden armádami pěti států a došlo k válce. To znamená, nic nebránilo tomu, aby tam ten arabský stát vznikl,“ kontroval Pavlát s tím, že arabský stát se rozhodl, že lepší je izraelský stát zničit.

Následně se diskutující pohádali o existenci Palestiny. Kavan tvrdil, že z rezoluce vychází, že Palestina měla již dávno existovat, na to mu Pavlát vysvětloval, že přece nemůže existovat, když chce Izrael zničit; a Vopálenská už ani nebránila oběma pánům mluvit jeden přes druhého.

Podle Pavláta zkrátka Palestinci odmítají s Izraelem jednat, že tam ani s kým jednat není. Kavan řekl, že palestinský prezident Abbás se domluvit s Izraelem chce. „Je to lež!“ skočil Kavanovi Pavlát do řeči, na což jej Kavan napomenul a dokončil myšlenku s tím, že Palestinci nemohou jednat s Izraelem o ukončení konfliktu, když Izrael rozšiřuje násilím své území. Pak opět debatu Vopálenská přerušila a dala slovo Pavlátovi, který opět začal kritizovat vládnoucí orgány Palestiny, jako je Hamás a prezident Abbás. Nejsou podle něj ani funkční ani spolehliví.

„Jestliže boj Palestinců proti okupaci je terorismem, jestliže nenásilný boj Palestinců je nazýván antisemitismem, tak mi řekněte, jakou formou oni mohou naplňovat rezoluci OSN, která jim dává právo volit nějaké formy boje proti okupaci?“ zeptal se Kavan a Vopálenská ukončila pořad.

Netrvalo dlouho a Jan Kavan napsal na Facebook vyjádření k jejímu jednání. „Přikládám záznam pořadu Pro a proti, který se mi hrubě nelíbil, neb moderátorka Lucie Vopálenská byla jednoznačně na straně mého oponenta,“ napsal s tím, že mu bylo doporučeno stěžovat si i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

Celé Kavanovo vyjádření:

Přikládám záznam pořadu Pro a proti, který se mi hrubě nelíbil neb moderátorka Lucie Vopálenková byla jednoznačně na straně mého oponenta. Už mám na to několik reakcí včetně doporučení poslat stížnost na Radu. To ještě zvážím.

Lit.: Kavan, Jan: Jan Kavan: Dva proti jednomu na vlnách Českého rozhlasu. In web Palestine, 21. 4. 2016 (článek). – Cit.: Během téměř půlhodinové debaty na téma antiizraelismus a antisemitismus v Evropě byl Jan Kavan podle svých slov moderátorkou přerušen celkem čtrnáctkrát, jeho oponent Leo Pavlát z pražského židovského muzea ani jednou. Bývalému předsedovi Valného shromáždění OSN Janu Kavanovi velmi vadí přístup, jaký byl vůči němu nedávno uplatněn v rozhlasové debatě. Moderátorka Lucie Vopálenská prý stranila druhému diskutérovi, kterého na rozdíl od Kavana ani jednou nepřerušila.

Pro a proti aneb Dva proti jednomu

Událost, která mne po několika letech znovu nepříjemně upozornila na ne zcela utěšenou situaci na české mediální scéně, odstartovala zcela nevinně. Zavolala mi redaktorka Českého rozhlasu Plus Dana Votýpková a zeptala se, zda bych byl ochotný se účastnit pořadu o důvodech, proč se v poslední době stále více Židů stěhuje ze západní Evropy do Izraele. Byl jsem v té době v OSN, kde jsme hovořili o rostoucích obavách francouzských Židů po sérii nedávných teroristických útoků zaměřených zvláště na Francii, a tak jsem souhlasil. Dozvěděl jsem se, že jde o pořad Pro a proti a proti mně tam bude pan Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze. Redaktorka Votýpková nedodala, že ve formátu pořadu půjde o střet dvou proti jednomu, protože moderátorka Lucie Vopálenská se zcela ztotožňuje s názory ředitele Pavláta. Zřejmě to ani netušila.

Téma pořadu definovala moderátorka poněkud odlišně. Vysvětlila, že vychází z údajně „neoddiskutovatelného faktu“, že v západní Evropě posiluje antisemitismus a že se chce soustředit především na fenomén „levicového antisemitismu“. Moderátorka se evidentně nechala inspirovat nedávno zveřejněným rozhovorem s panem Pavlátem, který v něm varuje: „Pozor na levicový antisemitismus evropských elit!“

Přesvědčení paní Vopálenské, že „evropská levice je přinejmenším antiizraelská s možným antisemitským pozadím“, podepřela moderátorka především odkazem na 22 antiizraelských rezolucí, které loni schválilo Valné shromáždění OSN. První slovo dostal ředitel Pavlát, který s ní ochotně souhlasil a rozpovídal se o tzv. 3 D. Jde o „delegitimization, demonization a double standard“, tedy o údajnou snahu upírat Izraeli právo na existenci, o démonizaci Izraele ve světových médiích a o uplatňování dvojího metru.

Reagoval jsem konstatováním, že dnes se už nikdo nesnaží upřít Židům právo na stát. Mohl jsem dodat, že jde spíše o snahy ukončit izraelskou vojenskou okupaci palestinského území, spojenou s kolonizací a formami apartheidu a o snahy přesvědčit Izrael, aby přestal upírat Palestincům právo na vlastní stát, ale spolkl jsem to a pokusil se vysvětlit, že nejde o démonizaci Izraele, který naopak má obrovský vliv v západních masmédiích, jak nedávno důkladně zanalyzovala britská Glasgow Media Group, ale to už jsem byl poprvé přerušen moderátorkou Vopálenskou. Celkem mne moderátorka během pořadu přerušila čtrnáctkrát, nebo se o to aspoň pokusila. Pana Pavláta ani jednou.

Leo Pavlát si pak pomohl odkazem na bývalého vrchního britského rabína, který tvrdí, že antiizraelismus je antisemitismus současnosti. Asi si uvědomil, že nejde o hodně přesvědčivý argument, a tak přidal poznámku o možném podezření z antisemitismu i u současného lídra britské Labour Party Jeremy Corbyna, což lze prý vyčíst z jeho podpory propalestinských skupin i z údajného faktu, že dva členové jeho strany byli nedávno vyloučeni pro své antisemitské postoje. Nereagoval jsem, neboť jednak jsem měl dojem, že poznámka nesouvisí přímo s tématem, a jednak Jeremy Corbyna znám od roku 1984, kdy byl v Londýně zvolen poslancem, jako důsledného odpůrce rasismu a vím, že jeho kritika izraelské vlády nemá nic společného s antisemitismem. V daném případě ve skutečnosti Corbyn nechal vyloučit ze strany Gerry Downinga za antisemitské poznámky na jeho blogu a nechal pozastavit členství bývalé kandidátce do Dolní sněmovny Vicki Kirbyové za její neuctivé poznámky na Twitteru.

Moderátorka Vopálenská na sebe nevědomky prozradila, že problematiku nemá dostatečně prostudovanou, když mi skočila do řeči ve chvíli, kdy jsem zmiňoval rezoluci RB OSN týkající se ilegality izraelských osad na Západním břehu Jordánu, a sdělila, že jde o rezoluci RB OSN č. 242. Ta je sice nejznámější, neboť se týká stažení izraelských vojsk z území okupovaného po šestidenní válce v létě 1967, ale netýká se osad, kterými se zabývá rezoluce č. 446 ze 22. března 1979. Mimochodem, pro tuto rezoluci, která ostře odsuzuje budování izraelských osad na „palestinském území okupovaném Izraelem od roku 1967 včetně (východního) Jeruzaléma“, hlasovalo 12 států včetně tehdejšího Československa, nikdo nebyl proti a tři státy (USA, Velká Británie a Norsko) se zdržely. Mimochodem, osady jsou i flagrantním porušením čtvrté Ženevské konvence (čl. 49 (6)), která byla ratifikována Izraelem v roce 1951, kde se jasně stanoví, že: „Okupační mocnost nepřemístí část svého obyvatelstva na území, které okupuje.“ Mezinárodní trestní soud (ICC) dokonce považuje takovýto transfer obyvatelstva za válečný zločin. Neustálým budováním nových osad vytváří Izrael na okupovaném území izolované neživotaschopné oblasti, které nutně připomínají jihoafrické bantustány. Za takovéto reality není pochopitelně možné uskutečnit dvoustátní řešení konfliktu, což jsem se pokusil sdělit i během pořadu.

O 40 vteřin později (8:44) mne Lucie Vopálenská přerušila dotazem na údajně diskriminační přístup vůči Izraeli, který zaujala Evropská unie doporučením, aby se produkty vyrobené v ilegálních osadách neoznačovaly jako „Made in Israel“, ale přesněji, jako vyrobené na „Západním břehu Jordánu (v izraelské osadě)“. Podle moderátorky jde o příklad dvojího metru, což jsem nepochopil. Zdá se mi správné, že se kupující mohou rozhodnout, zda chtějí nákupem tohoto zboží podpořit okupaci, která je – podle OSN – porušením mezinárodního práva. (Jde samozřejmě jen o symbolický krok, jelikož výrobky z nelegálních osad reprezentují na evropském trhu méně než 1 % z celkového izraelského exportu do EU.) Tento postoj EU však i ředitel Pavlát považuje za ukázku dvojího metru.

Vzápětí mne moderátorka znovu přerušuje a ptá se, proč by snaha EU označovat zboží na etiketě původu jako vyrobené v osadách neměla být vnímána jako samozřejmě diskriminační. Po několika vteřinách mého vysvětlování mne znovu přerušuje s tím, že vlastně „osady nejsou nejaktuálnější otázkou“(10:48), a předala slovo řediteli Pavlátovi. Toho značně rozladilo mé důsledné používání termínu „okupace“, což rázně odmítl s odůvodněním, že i když „většina členských států OSN přijala tuto rétoriku“, tak ji nelze používat, neboť vznikla po šestidenní válce, která nebyla „agresí“, ale „sporem o území“.

Záznam diskutovaného pořadu Pro a proti ZDE.

Pan Pavlát rozhořčeně odmítá popis Izraele jako „okupační mocnosti“ a ignoruje fakt, že členské země OSN takto označují Izrael od roku 1967, kdy po šestidenní válce nechal Izrael svá okupační vojska na palestinském území. I moderátorka Vopálenská mne přerušuje (15:22), jakmile použiji tuto oficiální terminologii OSN.

Panu Pavlátovi vadí, že mladým a neinformovaným posluchačům může termín „okupace“ navodit asociaci s nacistickou okupací. Pokouším se vysvětlit, že dopad izraelské okupace na Palestince, kteří na tom území žijí, je nesrovnatelný třeba s okupací Československa po roce 1968. Po několika větách mne moderátorka přerušuje poznámkou, že nezmiňuji „vybuchující autobusy“. Chtěl jsem hovořit o tisících zbuldozerovaných palestinských domů, o tisících rodin bez střechy nad hlavou, o tisících palestinských politických vězňů, o tisících vytržených či zapálených olivových stromů, které Palestinci potřebují ke svému přežití, o pokračující výstavbě kolonizujících izraelských osad, o silnicích, které smějí používat jen okupanti (podobné to bylo v Jihoafrické republice), o milionech uprchlíků, kteří nemohou domů, i když stále mají od svých domovů klíče, o palčivém nedostatku vody pro Palestince, zatímco osadníci si zavlažují své zahrady a napouštějí své bazény (599 901 nelegálních osadníků spotřebuje 6x více vody než 2,86 milionu Palestinců na Západním břehu), o stovkách armádních checkpointů, o mučení v izraelských věznicích. Mohl jsem zmínit i zprávu americké lidsko-právní organizace Human Rights Watch ze srpna 2015, kde se uvádí, že od propuknutí 2. intifády Izraelci zabili více než 2 000 palestinských dětí. Izraelská armáda má právo střílet na děti, které házejí kameny, což izraelské právo považuje za zločin, za nějž může být člověk odsouzen až na 20 let vězení. Od roku 2000 Izraelci zatkli a u vojenských soudů žalovali nejméně 8 000 palestinských dětí, uvádí DCIP (Defense of Children International Palestine). Podle DCIP Izrael sice podepsal Mezinárodní úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1991, ale přesto je jedinou zemí na světě, která automaticky soudí děti před vojenskými soudy. Mohl jsem i popsat otřesný případ, kdy izraelský velitel vyprázdnil svůj zásobník do na zemi ležící a zraněné třináctileté dívky a izraelský soud se mu o něco později omluví za dobu strávenou ve vyšetřovací vazbě a nařídí armádě, aby ho finančně odškodnila. A ta ho ještě povýší. Dotyčný velitel pak svůj čin obhajoval i poznámkou, že by ji zastřelil, i kdyby byla jen tříletá.

Pokud bych dostal příležitost, tak bych poukázal i na statistiku OSN, podle níž docházelo na okupovaných územích v letech 2012–2015 v průměru k 50 demolicím každý měsíc, ale tento průměr se nyní zvýšil na 165 domů, a jen v únoru poslal Izrael buldozery na 235 palestinských domovů. Izraelský Výbor proti demolicím (Israeli Committee Against House Demolitions – ICAHD) zdokumentoval 48 488 zbořených palestinských staveb. Izraelci (a pan Pavlát) argumentují, že domy byly zbořeny, protože jejich majitelé neměli stavební povolení, což asi skutečně neměli, neboť izraelská skupina Peace Now (Shalom Akshav neboli Mír teď) zdokumentovala, že od roku 2000 do září 2007 bylo Palestincům zamítnuto 94 % žádostí o stavební povolení.

Tahle fakta však moderátorku nezajímala. Ovšem jakmile ředitel Pavlát zmínil, že Komise pro práva žen v březnu tvrdila, že Izrael je jedinou zemí, kde jsou porušována práva žen, paní Vopálenská z toho vzápětí udělala otázku na mě s její poznámkou, že došlo k selhání OSN. Pokud k takovému tvrzení skutečně došlo, má pan Pavlát pravdu v tom, že je absurdní. Namátkou mne napadá obrovská diskriminace žen, k níž dochází například v Saúdské Arábii.

Pan Pavlát si poněkud protiřečil, když na jedné straně tvrdil, že „palestinská autonomie zodpovídá za teroristický Hamás, který ostřeluje Izrael“, a současně uznal, že Hamás v Gaze a Fatáh v Ramalláhu jsou dvě zcela „samostatné entity, které spolu vůbec nekomunikují“.

To moderátorka přešla a vrátila se – podle jejích slov – „k tomu, o co mi jde“. A to byla otázka, „zda je OSN ještě spravedlivou organizací, nebo organizací, kterou Izrael ještě může brát vážně“, když se tam uplatňuje dvojí metr, což je „jedno z kritérií antisemitismu“.

Další překvapivou neznalost projevila moderátorka, když jsem zmínil rezoluci OSN, která vedla ke vzniku Izraele. „Která?“ přerušila mne Lucie Vopálenská, načež došlo ke sporu o interpretaci historie.

Valné shromáždění OSN přijalo 29. 11. 1947 Plán OSN na rozdělení Palestiny jako svou rezoluci č. 181, podle níž se území britského mandátu mělo rozdělit na arabský a židovský stát a Jeruzalém měl zůstat pod mezinárodní správou OSN jako corpus separatum. Tenkrát 33 států hlasovalo pro, 13 proti a 10 se zdrželo hlasování.

Pan Pavlát s odkazem na skutečnost, že den po vyhlášení nezávislosti Izraele dne 14. května 1948 zahájila vojska některých arabských států první izraelsko-arabskou válku, argumentuje, že k vytvoření arabského (palestinského) státu nedošlo, protože „místo ustavení státu se Arabové rozhodli zničit židovský stát“. Je známo, že v této válce zvítězil Izrael a rozšířil své hranice nad rámec plánu OSN na rozdělení Palestiny. Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi nevyřešený konflikt. Tato fakta jsem v žádném případě nezpochybnil. Jen jsem upozornil, že problém není černobílý, neboť k vojenským akcím docházelo ještě před květnem 1948. Izraelské archivy potvrdily existenci tzv. Plánu Dalet etnického čištění, který byl schválen již na začátku března. Podle něj židovské jednotky Hagana začaly vyhánět Palestince i z území, která jim přisoudila OSN, a ovládly tak řadu oblastí osídlených Araby ještě před koncem britského mandátu a vznikem Izraele.

Zase jsem byl přerušen a rozhovor se stočil k poměrně neplodnému sporu o interpretaci rezoluce RB OSN č. 242 ze 22. 11. 1967, která se týká stažení izraelských vojsk z okupovaného území. Spor se týká absence slovíčka „the“ ve spojení s okupovaným územím, což umožňuje izraelské vládě a panu Pavlátovi tvrdit, že anglický text nemá na mysli veškerá okupovaná území. Ve francouzském textu slovíčko „des“ je přítomno, což pan Pavlát odmítl překvapivým (a nepravdivým) tvrzením, že v OSN je oficiálním jazykem jen angličtina, a ne francouzština.

V tomto sporu se mi nechtělo pokračovat, neboť jsme ho stejně nemohli vyřešit. Za daleko zajímavější považuji spor o to, kdo porušuje dvoustranné dohody mezi Izraelem a Palestinci, například dohodu z Osla. Tato dohoda zakazuje Izraeli pokračovat ve výstavbě osad na okupovaném území, což rovněž zakazuje čtvrtá Ženevská konvence. Pan Pavlát i moderátorka tento fakt zamlžili. Lucie Vopálenská dala najevo svůj názor i způsobem, jakým formulovala otázku: „Je tedy pravda, že se dvoustranné dohody nedodržují, jenom ze strany Palestinců …asi.“ Nahrávku ředitel Pavlát uvítal a zdůraznil, že „jediný, kdo odmítá jednat, je palestinská strana“.

To jsem sice odmítl, ale na vysvětlení nebyl čas, neboť jak upozornila moderátorka, „pořad se chýlí ke konci“, a tak ještě položila poslední otázku, jak může k mírovému řešení přispět Česká republika. Otázku považuji za velmi důležitou, ale po reakci ředitele Pavláta oznámila moderátorka, že „náš čas vypršel“. Pan Pavlát tedy měl jak první, tak i poslední slovo. Zaprotestoval jsem a ještě jsem položil vlastní otázku, která vycházela z faktu, že OSN legitimizovala právo občanů na odpor proti okupaci. Pokud je boj proti okupačním silám vnímaný jako terorismus a nenásilný bojkot třeba izraelského zboží jako antisemitismus, tak jak se mohou legitimně Palestinci bránit proti okupaci svého území? Již dříve jsem zdůraznil, že odsuzuji sebevražedné atentátníky nebo „vybuchující autobusy“, tedy násilí proti civilistům. Rovněž jsem s odkazem na osud mé židovské rodiny (babička například zahynula v Osvětimi) odmítl nálepku „antisemity“. Odpověď na otázku prý poskytne až nějaký příští pořad ČRO Plus, sdělila moderátorka.

Přestože „čas vypršel“, tak se editorce paní Daně Votýpkové podařilo ušetřit v natočeném pořadu 90 vteřin a mou poslední repliku do vysílání zařadit, i když s tím moderátorka Vopálenská nepočítala.

V jednu chvíli v pořadu pan ředitel Pavlát nazval mé argumenty „propagandou“ a usoudil, že „takovýto rozhovor k ničemu nevede“. I mně jeho slova evokovala prohlášení mluvčího izraelské vlády a také si myslím, že takovéto rozhovory k ničemu nevedou. Na druhé straně jsem přesvědčen, že kdyby rozhovor vedla objektivní a informovaná moderátorka, tak by toto závažné a kontroverzní téma bylo jistě možné prezentovat posluchačům zajímavým a smysluplným způsobem.

Před několika dny jsem se vrátil z New Yorku, kde jsem také navštívil kancelář kampaně židovského senátora Bernie Sanderse. Četl jsem tam přepis jeho konfrontace s Hillary Clintonovou, kdy opakoval svou kritiku nepřiměřené síly, kterou Izrael použil při útoku na Gazu v roce 2014, kdy zahynulo téměř 1 500 palestinských civilistů. „Pokud chceme přinést mír do tohoto regionu, který zažil tolik nenávisti a války, musíme zacházet s Palestinci s respektem a důstojností. Věřím, že USA a zbytek světa musejí společně pomoci palestinskému lidu. To ze mne nedělá antiizraelitu.“ Ani antisemitu, dodávám já. Senátor Sanders rovněž zdůraznil, že „mír bude znamenat ukončení okupace palestinského území, zajištění hranic odsouhlasených oběma stranami a stažení osad ze Západního břehu, tak jako se Izrael stáhl z Gazy… Je absurdní, aby někteří členové Netanjahuovy vlády argumentovali, že budování nových osad na Západním břehu je adekvátní odpovědí na nedávné násilí. Podkopává to mírový proces, a koneckonců i bezpečnost Izraele.“ Vážím si, že něco takového prohlásil Bernie Sanders během prezidentské kampaně a dokonce v New Yorku, kde žije největší počet Židů v USA. Asi ho nepřekvapily výsledky nedávného výzkumu, o nichž informoval Dr. Frank Luntz, podle něhož pouze 42 % židovských studentů v USA věří, že Izraeli jde o mír, jen 39 % vnímá Izrael jako „civilizovanou západní zemi“ a jen 31% považuje Izrael za demokracii.

Lit.: Hovorková, Jana: Politický tlak na Český rozhlas? Kavanovi se nelíbila debata, moderátorka končí. In web Svobodné fórum, 22. 4. 2016 (článek). – Cit.: Bývalý ministr zahraničí Jan Kavan se 11. dubna zúčastnil debaty s ředitelem Židovského muzea v Praze Leo Pavlátem o antisemitismu a státu Izrael v pořadu Pro a proti na Českém rozhlase Plus, který moderovala Lucie Vopálenská. Kavan si poté ostře stěžoval, že byl pořad neobjektivní a že jej redaktorka čtrnáctkrát přerušila. Vopálenská už pořad nadále nemoderuje, ač se dle oficiálních vyjádření jedná o plánované personální změny.

„V jednu chvíli v pořadu pan ředitel Pavlát nazval mé argumenty „propagandou“ a usoudil, že „takovýto rozhovor k ničemu nevede“. I mně jeho slova evokovala prohlášení mluvčího izraelské vlády a také si myslím, že takovéto rozhovory k ničemu nevedou. Na druhé straně jsem přesvědčen, že kdyby rozhovor vedla objektivní a informovaná moderátorka, tak by toto závažné a kontroverzní téma bylo jistě možné prezentovat posluchačům zajímavým a smysluplným způsobem,“ napsal mj. o pořadu Kavan.

Exministr na svém facebookovém profilu avizoval, že na pořad podá stížnost u Rady ČRo. Podle deníku Echo24.cz ale stížnost dorazila od publicisty Víta Strobacha, který kritizuje nevyváženost a nesprávná fakta. „Radě přišla stížnost na pořad Pro a proti z 11. dubna, kde byl hostem Jan Kavan a Leo Pavlát, konkrétně na neprofesionální přístup moderátorky Lucie Vopálenské,“ uvedl pro ECHO24.cz předseda Rady Ivan Tesař.

Sama moderátorka své stažení z Pro a proti komentovat nechce. Měla by zůstat u pořadů Den v 60 minutách a Zaostřeno, přičemž se dle tvrzení Českého rozhlasu jedná a plánované změny a o zásah kvůli Kavanovi se jednat nemá.

Lit.: Hušková, Jana: Rozhlas pod tlakem. Čtrnáctkrát mě přerušila, stěžuje si Kavan na moderátorku. Ta v pořadu končí. In web Echo24.cz, 22. 4. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Český rozhlas se ocitl pod politickým tlakem. Tentokrát si na činnost veřejnoprávní stanice ostře stěžoval exministr zahraničí a někdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Tomu se nelíbilo, že jej moderátorka pořadu Pro a proti často přerušovala a nadržovala prý jeho oponentovi. Moderátorka Lucie Vopálenská dokonce v tomto pořadu skončila, i když vedení Českého rozhlasu Plus hovoří o předem plánované personální změně.

Kavan v rozhlasovém pořadu diskutoval s ředitelem Židovského muzea v Praze Leo Pavlátem na téma, zda v Evropě posilují antisemitské tendence, nebo se jedná jen o kritiku politiky státu Izrael.

Kavan si posléze v Parlamentních listech ostře stěžoval na vedení rozhovoru s tím, že ho moderátorka nenechala domluvit, dávala více prostoru k vyjádření jeho oponentovi nebo mu pokládala zavádějící dotazy. Z pořadu Pro a proti se podle něj stalo klání Dva proti jednomu, protože ho moderátorka přerušila celkem čtrnáctkrát, Pavláta ani jednou.

„Pořad se mi hrubě nelíbil, neb moderátorka Lucie Vopálenská byla jednoznačně na straně mého oponenta. Už mám na to několik reakcí včetně doporučení poslat stížnost na Radu. To ještě zvážím,“ uvedl Kavan.

Oficiální stížnost do Rozhlasu na moderátorku skutečně přišla, ne však od Kavana, ale od publicisty Víta Strobacha. „Radě přišla stížnost na pořad Pro a proti z 11. dubna, kde byl hostem Jan Kavan a Leo Pavlát, konkrétně na neprofesionální přístup moderátorky Lucie Vopálenské,“ uvedl pro server ECHO24.cz předseda Rady Ivan Tesař. Strobach si podle něj v dokumentu stěžuje na nevyváženost pořadu a uvádění nepravdivých údajů,“ doplnil Tesař. Vzhledem k tomu, že Rada nyní čeká na stanovisko Českého rozhlasu a stížnost bude teprve projednávat, nemohl k celé záležitosti uvést víc podrobností.

Vopálenská nechtěla svůj konec v pořadu nijak komentovat. „Promiňte, ale nyní se k tomu nebudu nijak vyjadřovat,“ uvedla pro ECHO24.cz.

Naopak šéfredaktor Českého rozhlasu Plus Ondřej Nováček jednoznačně popřel, že by kritika Kavana na hlavu Vopálenské jakkoli souvisela s jejím odvoláním z pořadu. „Od května dochází k několika plánovaným změnám moderátorů hlavních publicistických pořadů Českého rozhlasu Radiožurnál a Českého rozhlasu Plus,“ uvedl pro server ECHO24.cz. V té souvislosti bude Lucie Vopálenská nadále moderovat Den v 60 minutách a připravovat pořad Zaostřeno. Na obou pořadech se podílí už nyní,“ vysvětlil.

Jediná změna tak podle Nováčka spočívá v tom, že místo tří pořadů (Den v 60 minutách, Zaostřeno, Pro a proti) bude nynějška připravovat, respektive moderovat pořady dva. „Tyto plánované změny nijak nesouvisí s kritikou Jana Kavana, proběhly by stejně,“ uvedl.

Nováček doplnil, že Český rozhlas momentálně zaslanou stížnost řeší. „Provádíme jeho detailní kvantitativní i kvalitativní analýzu, na základě níž připravíme odpověď pro Radu Českého rozhlasu. Dokud nebude oficiální stanovisko hotovo, nebudu se k tomuto pořadu vyjadřovat,“ doplnil.

Lit.: Hovorková, Johana: Kavanova stížnost na pořad Českého rozhlasu. Chce omluvu a „odvolání moderátorky“. In web Svobodné fórum, 11. 5. 2016 (článek + nahrávka + text stížnosti). – Cit.: Bývalý ministr zahraničí Jan Kavan se stále nesmířil s tím, že se mu nepovedlo vystoupení v pořadu Pro a proti na Českém rozhlase Plus, kde se střetl z ředitelem Židovského muzea Leo Pavlátem. Podal proto oficiální stížnost Radě Českého rozhlasu, v níž shrnul domnělou nespravedlnost. Navíc žádá omluvu a konec moderátorky Lucie Vopálenské, která podle něj byla nepřipravená a zaujatá, což usuzuje zejména z toho, že jej čtrnáctkrát přerušila.

Záznam naleznete na webu ČRo.

Tématem pořadu byl Antisemitismus jako ideologie evropské levice. Kavan ve své stížnosti uvádí poměrně vágní argumenty, tvrzení moderátorky pokládá za její vlastní názory a cítí se dotčen tím, že byl přerušován. Mezi body se navíc objevuje i fakt, že Pavlát dostal první i poslední otázku, která v pořadu zazněla (ač se později dotáčela a byla vysílána Kavanova následná reakce).

Vyjadřování obou účastníků diskuze z 11. dubna může každý posoudit sám – stejně jako to, zda není logické, že moderátorka pokládá dotazy z jedné i z druhé strany a vytváří je i na základě vystupování hostů ve studiu. Není možné určovat, kolikrát může ten, kdo pořad vede, někoho přerušit, a jak má reagovat.

Vopálenská již nadále pořad neuvádí, podle vedení ČRo se ale jedná o plánované personální změny.

Svobodné fórum má celou stížnost k dispozici, dokument si můžete přečíst zde.

Lit.: Hušková, Jana: Čtrnáctkrát mě přerušila, stěžuje si Kavan na moderátorku. Ta v pořadu končí. In web Echo24, 22. 4. 2016 (článek). – Cit.: Český rozhlas se ocitl pod politickým tlakem. Tentokrát si na činnost veřejnoprávní stanice ostře stěžoval exministr zahraničí a někdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Tomu se nelíbilo, že jej moderátorka pořadu Pro a proti často přerušovala a nadržovala prý jeho oponentovi. Moderátorka Lucie Vopálenská dokonce v tomto pořadu skončila, i když vedení Českého rozhlasu Plus hovoří o předem plánované personální změně.

Vopálenská nechtěla svůj konec v pořadu nijak komentovat. „Promiňte, ale nyní se k tomu nebudu nijak vyjadřovat,“ uvedla pro ECHO24.cz.

Pořad si můžete poslechnout ZDE.

Radiodokument