Příběhy slavných – Vlasta Burian superstar 1/5 (2016)

Přidal: Premek |

Květen 23, 2016

Napsala Jana Soprová. Režie Bela Schenková.

Účinkují Magdalena Sidonová a Martin Dejdar.

Natočeno 2016. Premiéra 23. – 27. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Obsah: 1. Ženy nemají smysl pro humor? – 2. Kluk ušatá – 3. Prkna kabaretu – 4. Šibal a superstar – 5. Smutný konec hvězdy.

Lit.: Soprová, Jana – Luptáková, Věra: Daltonismus, maniodeprese a nemanželská dcera… Příběhy slavných: Vlasta Burian. In web ČRo 2 Praha, květen 2016 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Vlasta Burian trpěl maniodepresivní psychózou. Měl strach z lidí, který dokázal překonat jen na divadle. Byl někým jiným. Bavil lidi i několik hodin, zatímco ostatní trapně čekali v zákulisí.

„Je to talent, který tady nenajdete. Produkce sice obhroublá, čpí předměstím a pouličním vtipem, ale provedení kromobyčejné,“ prohlásil Karel Hašler. Burianův humor nebyl intelektuální. Taky byl spíš „pro chlapy“. I do divadla se dostal přes sport a hospodu. První vystoupení míval po zápasech u piva. Prostě jen stavěl gagy. Komik od Boha. Právě proto si ho Hašler asi vzal k sobě do nového kabaretu Rokoko. Vyplatilo se…

Vždy byl hubený, stavěný tak nějak ledabyle (i s nosem jakoby vypůjčeným od vrány nebo havrana). Viděl jen černobíle. Měl daltonismus. Tím se dají vysvětlit i jeho pozdější deprese nebo proč tak miloval bílý sport, tenis. Na scéně byl živel, v soukromí stydlín, kterému před ženami rudnou uši.

Rodina v Liberci reprezentovala vlasteneckou menšinu. Otec byl šprýmař, harmonikář, divadelník a taky krejčovský mistr. Vlasta tak byl na jevišti od mala. Jako herec nebo nápověda. Pozornost získal hlavně ve 20 letech v Praze. Měl skvělý instinkt pro to, co lidé chtějí. I když to byly jednoduché fórky.

Úspěšná válečná léta

Zápas se židlí, kokrhání, napodobování nástrojů… S tím vystačil celý život. I ve filmu. V době první světové hrál v divadle, natáčel filmy a reklamy, hromadil majetek. Penězi se rád chlubil, což se mu pak stalo osudným. Po válce si vzal Františku Červenkovou. Děti neměli. Nemanželskou dceru Emilku vychovávali jeho rodiče.

Kolaborant?

V roce 1925 založil vlastní divadlo (dnes divadlo Komedie), točil doslova jeden film za druhým. Dabing neexistoval, a tak se točila ve stejných kulisách česká a německá verze. Němci ho milovali. A Burian se jich nestranil. Po válce ho za kolaborantství odsoudili ke třem měsícům vězení a milionové pokutě.

Smutný konec hvězdy

To ale představovalo celý majetek Burianů. Navíc ho pak všichni odmítli zaměstnat, a tak dělal dělníka. To ho zlomilo. Zemřel v 69 letech (1962). Manželka ho přežila jen o rok. Pak se na něj zapomnělo, rehabilitován byl až v roce 1994.

Radiodokument