Dvacet korun za vraždu (2016)

Přidal: Premek |

Červen 14, 2016

Čtyřiadvacátý díl cyklu Historie českého zločinu. Případ, v němž jde o čest, lásku a tři zmařené životy. Oběť, kterou skoro nikdo nelituje a pachatelku, které všichni drží palce. To je skutečný kriminální příběh z roku 1925. Pro cyklus Historie českého zločinu napsala Tereza Vojtová. Odborná spolupráce Miloš Vaněček. Scénář Bronislava Janečková a Miloš Vaněček. Režie Dimitrij Dudík. Zvuk Petr Šplíchal.

Účinkují Marek Holý, Zdeněk Maryška, Jiří Štěpnička, Jitka Jirsová, Miriam Kantorková.

Natočeno 2016. Premiéra 15. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 2. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 15:30 h); 6. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Lit.: Janečková, Bronislava – Taud, Rostislav – Vaněček, Miloš: Dvacet korun za vraždu. In web ČRo, 6. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pomsta oklamané milenky! Ranou z revolveru zakončena známost z tanečních hodin!

Podobných tragédií byly za první republiky plné noviny… Marie Brožová 9. listopadu 1925 večer na rušné Nádražní třídě v Českém Brodě zastřelila svého milence a okamžitě po činu se šla udat četníkům. Obětí byl Rudolf Křepinský ze zámožné českobrodské rodiny.

Láska: životní zklamání

Milenci se seznámili v roce 1919 v tanečních. Brožové bylo tehdy 17 let. Dcera hostinského byla prý pilná dívka, měšťanku vychodila s vyznamenáním, zkoušela studovat na průmyslovce. Křepinský byl pravý opak: o 7 let starší, líný, se čtyřkou z mravů a spoustou milenek.

Brožová během šestiletého vztahu podstoupila dva potraty. Ten druhý nedobrovolně, uspali ji. Křepinský si ji stále nechtěl vzít, zastání nenašla ani u jeho matky. Brožová si prý chtěla vzít život, nakonec ale v rozrušení revolverem Walther 7,65 mm střelila Křepinského do týla.

Souzena pro 3 zločiny

Marie Brožová byla souzena pro zločin úkladné vraždy, pro zločin nedovoleného potratu (za „vyhnání plodu ze života“ hrozil těžký žalář 1–5 let) a za „nošení zbraně“. Vstupenky na soud byly rozebrány týden předem. Na soudní přelíčení se za první republiky chodívalo jako do kina…

„Žena, kteráž úmyslně cokoliv předsevezme, co příčinou jest vyhnání jejího plodu, anebo co způsobí ji porod takový, že dítě mrtvé na svět přijde, dopustí se zločinu.“
Trestní zákon z roku 1930

Jediný, kdo tehdy stál proti Marii Brožové, byl zřejmě státní zástupce. Pochyboval o pravdivosti jejího tvrzení, že nechtěla vraždit. Poukazoval na její výhrůžky v dochovaných dopisech. Na straně Brožové stálo, že i Křepinský mohl být žalován za neuskutečněný slib manželství.

„Když někdo osobu nějakou, připověděv ji manželství, ale nesplniv slibu, svede a zmrhá, potrestán býti má za tento přestupek tuhým vězením od jednoho do tří měsíců. Krom toho zůstavuje se zmrhané osobě právo k náhradě.“
§ 506 zmrhání pod přípovědí manželství

Posmrtné milostné dopisy

Jako důkazní materiál posloužily během přelíčení taky dva milostné dopisy, které Křepinskému došly až dva týdny po jeho smrti. Jeden od milenky z Úval a druhý od milenky z Kostelce. Soud navíc od začátku poukazoval na výsledky psychologického posudku: Brožová čin spáchala v pomatení smyslů.

Dvanáctičlenná porota proto jednohlasně zprostila Brožovou obvinění z vraždy a sedmi hlasy zamítla i trestný čin „vyhnání plodu“. Odsoudila ji jen za nedovolené nošení zbraně, a to k pokutě 20 korun. Jak by se takový případ soudil dnes?

V zajetí davu

Když po osvobozujícím rozsudku čekala ve Vodičkově ulici na tramvaj, obsypali ji účastníci líčení. Všichni jí chtěli vyjádřit sympatie a doprovázeli ji až na Masarykovo nádraží, kde s maminkou nastoupila na vlak do Českého Brodu.

Radiodokument