Mozaika – Sekorovy Deníky z pracovního tábora (2016)

Přidal: Premek |

Červen 14, 2016

Připravila Marie Veselá. O knize hovoří Hana Kraflová z Moravského zemského muzea, grafik Tomáš Cikán a dědička Ondřeje Sekory Jana Kollár.

Natočeno 2016. Premiéra 14. 6. 2016 v rámci pořadu Mozaika (ČRo 3 Vltava, 16:00 h).

Lit.: Veselá, Marie: Glosy i satirické kresby Ondřeje Sekory z pracovního tábora. Deníky vydané po více než 70 letech. In web ČRo 3 Vltava, 14. 6. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spisovatel a ilustrátor knih pro děti i dospělé, jeden ze zakladatelů českého komiksu, Ondřej Sekora, byl nucen na základě nacistických zákonů nastoupit v roce 1944 do pracovního tábora v Německu. Později se k této neblahé epizodě svého života nerad vracel, ale během pobytu Klein Steinu a Osterode si psal a ilustroval deník. V grafické úpravě Tomáše Cikána ho nyní s názvem Deníky Ondřeje Sekory 1944–1945 vydalo nakladatelství Plus.

„Velmi těžkou práci za nedostatečné výživy,“ objasňuje Hana Kraflová z Moravského zemského muzea, co spisovatel a ilustrátor ve svém deníkovém záznamu především zachycoval, co kolem sebe Ondřej Sekora těsně před odchodem do pracovního tábora a během pobytu v něm viděl a prožíval: „Ale ani v tak tristní situaci neztrácel optimismus, který ovšem nebyl planý ani naivní, protože on to byl člověk velmi houževnatý.“

Malý černý deník se skicářem jako svědectví prožitého

Při představení knihy v brněnské Moravské zemské knihovně nechyběla dědička po Ondřeji Sekorovi Jana Kollár. O jeho záznamech říká: „To období bylo pro něj důležité a poznamenalo ho to i pro ty poválečný léta. On žil na určité úrovni, byl úspěšný, psal, maloval. Měl zajištěný život a najednou, jen proto, že jeho manželka byla Židovka, tak ho okolní společnost ho zavrhla.“

Na obálce knihy je načrtnutý usměvavý obličej za zamřížovaným oknem

Grafický design knihy navrhl Tomáš Cikán, který použil reprodukci původní obálky skicáře Ondřeje Sekory: „Zachovali jsme kompletně formát původní obálky,“ popisuje grafik vzhled publikace spojující obě části – deník i skicář – do jedné knihy. Sekorovy ručně malované obrázky grafik skryl do papírových kapes: „To je osobní zpověď a nemělo by to být jen tak na očích. Člověk, když se o to zajímá, musí nahlédnout do té kapsy, musí si ji rozříznout, a pak se pokochat tím, co tam objeví.“ Tomáše Cikána upoutal styl Ondřeje Sekory: „Na těch ilustracích je fascinující to, že jsou malované stejnou estetikou, jako vznikal Ferda Mravenec, přitom obsah je totálně jiný. Je to neuvěřitelný kontrast, tím ty ilustrace jsou strašně zajímavé a dojemné.“

Konotace k nejznámější kreslířově postavičce, Ferdovi Mravenci, vidí i Hana Kraflová: „Když sledujeme Sekoru, jak reaguje na tuto situaci, tak nemůžeme nevzpomenout na jeho nejznámější postavičku. Možná je to velká nadsázka, ale ten Mraveneček Ferda je jakési jeho druhé já. Má Sekorovy vlastnosti, tu velkou houževnatost, vytrvalost, víru v to, že když bude člověk velmi houževnatý a vytrvalý, tak věci dobře dopadnou.“

Radiodokument