Naše století – Medaile proti tankům (1999)

Přidal: Premek |

Srpen 31, 2016

20. října 1968 dala gymnastka Věra Čáslavská najevo nesouhlas s okupací Československa vojsky varšavské smlouvy a na olympiádě odvrátila hlavu při sovětské hymně. Připravil Milan Rykl.

Hovoří Věra Čáslavská.

Natočeno 1999. Obnovená premiéra 31. 8. 2016 (ČRo 2 Praha) u příležitosti úmrtí Věry Čáslavské. Repríza 20. 10. 2020 (ČRo Plus, 11:10 h.); 5. 8. 2021 (ČRo Plus, 10:10 h.).

K poslechu zde.

Lit.: Černý, Tomáš: S ohledem na zprávu o úmrtí…. In Facebook, 31. 8. 2016 (status). – Cit.: S ohledem na zprávu o úmrtí nejvýznamnější české gymnastky a olympioničky Věry Čáslavské mění ČRO Dvojka svůj dnešní odpolední program. Uvede pořad Milana Rykla, který v roce 1999 připravil pro cyklus „Naše století“ střihovou archivní koláž s názvem „Medaile proti tankům“. Pásmo rekapituluje osudy Věry Čáslavské v době, kdy se schylovalo k olympiádě v Mexiku ´68, zachycuje Věřiny medailové úspěchy a také její návrat do okupovaného Československa. Připomeňte si Věru Čáslavskou dnes odpoledne krátce po šestnácté hodině.

Lit.: Rykl, Milan – Černý, Tomáš: Medaile proti tankům – Věra Čáslavská. In web ČRo Plus, 5. srpen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Mimořádká atmosféra olympijských her v Mexiku roku 1968 a obdivuhodný výkon československé gymnastky ve vzpomínkách Věry Čáslavské a sportovního redaktora Karla Maliny. Natočeno 5. prosince 1999.

Medaile proti tankům – tak nazval redaktor Milan Rykl archivní střihovou koláž mapující osudy Věry Čáslavské v roce 1968. Z dochovaných záběrů rozhlasového archivu poskládal obraz, který dnes známe jako legendární příběh z olympijského Mexika.

Věra Čáslavská (3. května 1942 – 30. srpna 2016) bojovala s rakovinou slinivky, po operaci musela zvládat i náročné chemoterapie. Plánovala cestu do brazilského Ria de Janeira, kam se už (kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu) ale nevydala.

Zlaté medaile, zlatá Věra Čáslavská a v neposlední řadě „zlatý“ reportér Karel Malina, jehož výkon by zasloužil medaili neméně. Mnoho hodin reportoval boj se soupeřkami, kterým rozhodčí přáli více.

Nakonec ale zněla československá hymna a nakonec přišla k mikrofonu i samotná gymnastka, která té říjnové noci roku 1968 vrátila naději a sebeúctu celému Československu. Rozhlas nevypnul svoje vysílače – na rozdíl od osudové noci 21. srpna – a jakkoli modulační linka šuměla a dávala zvuk jen jako po telefonu, byl u přijímačů až do brzkého rána 26. října 1968 i Alexander Dubček, jehož telegram zastihl vítězku ještě při vyhlašovacím ceremoniálu. (…)

Radiodokument