Historie Plus – Člověk nemá dělat víc, než může (2016)

Přidal: Premek |

Září 18, 2016

V roce 1936 se v rozmezí pár týdnů narodily dvě osobnosti českého divadelnictví i politiky. Pavel Landovský a Václav Havel. Připomeneme si jejich nedožité osmdesátiny. Připravila Ivana Denčevová. Režie Yvona Žertová.

Hovoří historik Vojtěch Kyncl a teatrolog Petr Christov.

Natočeno 2016. Premiéra 17. 9. 2016 (ČRo Plus, 20:33 h.). K poslechu zde.

Lit.: Denčevová, Ivana: Člověk nemá dělat víc, než může. In web ČRo Plus, září 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dvě výjimečné osobnosti nejen našeho divadelnictví, ale také občanských i posléze politických postojů, jejichž životy se prolínaly po několik desetiletí. Co měli společného herec a dramatik Pavel Landovský a dramatik a kritik, posléze politik, Václav Havel a co bylo v jejich životech naopak rozdílného? V těchto dnech by oba oslavili své osmdesátiny.

„Člověk nemá dělat víc, než může, ale nesmí dělat míň, než může,“ řekl jednou Pavel Landovský a bezpochyby právě tento postoj ho provázel po celý život. Zamyslíme-li se nad obsahem, může to být inspirace pro každého z nás, byť se neocitáme ve vyhrocených situacích.

Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, hosty jsou doc. Petr Christov a dr. Vojtěch Kyncl, režii měla Yvona Žertová.

11. září roku 1936 se v Havlíčkově Brodě narodil Pavel Landovský. O pár týdnů později, 5. října 1936, v Praze Václav Havel. Zcela jiná původní prostředí, ze kterých pocházeli, ale jejich láska k divadlu je svedla dohromady v 60. letech. Patřili k mladé nastupující generaci, která ještě v útlém věku zažila válku, poté komunistický převrat a temnotu 50. let.

Velkým štěstím této generace byly změny v 60. letech, takže oba nalézáme jako výrazné osobnosti v historii našeho divadelnictví. Pražský Činoherní klub byl založen v roce 1965 a právě tam odehraje řadu svých rolí Pavel Landovský, kterého posléze objevil filmový svět a jehož role patří dodnes k nezapomenutelným.

Poslední film Odcházení

Mladý dramatik Václav Havel představuje již v roce 1963 svou Zahradní slavnost a tím se jednoznačně dostává mezi dramatiky. Jeho „domovskou scénou“ bylo Divadlo Na zábradlí. V 60. letech vzniklo celoživotní přátelství Landovského s Havlem, kteří byli tak odlišnými. Proslulé jsou jejich flámy a večírky, které jejich partnerkám a manželkám vskutku žádné radosti nedělaly.

Rok 1968, okupace vojsky Varšavské smlouvy, zásadní přelom v životě celé společnosti a posléze nastupující tzv. normalizace. S důsledky nejen pro oba umělce, kteří se dostanou na seznamy „nežádoucích“, přicházejí o možnost umělecké práce se vším, co k tomu patří. Odtud vede klikatá cesta až k Prohlášení Charty 77, kdy jsou oba jednoznačnými hybateli a spojovateli nejrůznějších – do té doby roztříštěných – opozičních skupin.

Václava Havla za to čeká postupně několik kriminálů, jejichž zdravotní důsledky ho pak provázejí po celý život. Pavel Landovský získal možnost legálního výjezdu do Rakouska, kde měl angažmá ve vídeňském Burgtheatru. Vrátit se nemohl, komunistický stát ho zbavil občanství a Landovský sám hovořil o „vyhnanství“, do kterého se dostal.

Jejich cesty se opět protnuly po listopadu 1989, Václav Havel se stává vůdčí postavou změn na cestě k demokratickému státu, Pavla Landovského vítají davy příznivců a vnesou ho na ramenou do Divadla Na zábradlí, kde celá léta chtěl hrát. Symbolem je, že se oba naposledy potkávají umělecky v rámci filmu Odcházení, který měl premiéru v roce 2011. Autor divadelní hry, posléze i filmového scénáře byl Václav Havel, který už nebyl prezidentem. V roli kočího se představil Pavel Landovský, který se definitivně – poté, co z Burgtheatru odešel do penze – vrátil do Čech.

Václav Havel umírá v témže roce v prosinci roku 2011 ve svých 75 letech, Pavel Landovský o tři roky později.

Radiodokument