Příběhy slavných – Václav Havel 1/5 (2016)

Přidal: Premek |

Říjen 1, 2016

Radek Brož. Časem se z Havla stala samolepka. Komu se líbí, lepí ji všude, komu ne, ten ji musí strhnout. Všem ale uniká obsah. (Snad) někdy pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí… Režie Bela Schenková.

Účinkují Lukáš Hlavica, Helena Dvořáková.

Natočeno 2016. Premiéra 3.-7. 10. 2016 v cyklu Příběhy slavných č. 69 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.) k nedožitým 80. narozeninám Václava Havla. Repríza 1.-5. 1. 2018 v cyklu Příběhy slavných (ČRo 2 Praha).

Díly: 1. Plachý, ale i poťouchlý student, 2. Na Hrádečku, 3. Chemik i ekonom, 4. Prezident, 5. Odcházení.

Lit.: Brož, Radek – Luptáková, Věra: U matky mu chyběla vřelost, kterou pak hledal u všech svých žen. In web ČRo 7. 10. 2016 (anotace). – Cit.: Imaginární rozhovor Havlova spolužáka-režiséra s občankou Janou, která chce z Havla „strhnout samolepku“.

Do školy chodil s Milošem Formanem, Ivanem Passerem nebo Josefem Mašínem. Byl plachý, ale ve všech diskusích s přehledem vedl. Vzbuzoval respekt. Uměl být poťouchlý, s humorem jako břitva. Chtěl být dobrodruhem a odjet na severní pól, nebo továrníkem, který bude vyrábět dobro.

Povahově mu byla matka (intelektuálka s uměleckými sklony) mnohem bližší než otec (podnikatel). V jejich vztahu ale chyběla vřelost, kterou pak hledal u všech svých žen. Vybíral si něžné vůdčí typy. Kolem sebe měl vždy množství kamarádů. Když ale pracoval, snesl u sebe jen Olgu.

Olga (roz. Šplíchalová) byla o tři roky starší. Žádná intelektuálka. Zato vždy používala rozum a cit. Václav se jí nelíbil a tři roky trvalo, než spolu vůbec začali chodit. Olga se zase nezdála rodičům, a tak se o svatbě dozvěděli až z dopisu. Manželství to bylo volné. Nic neskrývali. Ani další milenky nebo milence.

Tvořil velmi pomalu, uvážlivě. Vše detailně promýšlel a stále přepisoval. V srpnu 68 byl uznávaným režisérem a dramatikem. Zároveň se veřejně vyjadřoval k politice. Po Chartě 77 ho nešetřili. S každým dalším vězněním měl podlomenější zdraví, ale taky se z něj v očích lidí stával mučedník.

Jako první prezident svobodného Československa (29. 12. 1989) byl téměř nedotknutelnou ikonou. Nově nabytá svoboda ale lidem velmi brzy zevšedněla, euforii překryly problémy. Když se hledal viník, ukázali na něj.

„Víte, kolik lidí touží po jistotě zvenčí jen proto, aby ji nemuseli hledat sami v sobě? Svoboda je pro ně ve skutečnosti jen nepříjemné břemeno.“ /Václav Havel: Spiklenci/

14leté prezidentování ho fyzicky vyčerpalo. Často byl na hraně života a smrti. Na konec mandátu se těšil. Chtěl psát, studovat a cestovat s Dášou. Dopsal Odcházení a hru zfilmoval, s Dášou v hlavní roli. Diváci to nepřijali, on ale pracoval dál. Zemřel na (milovaném) Hrádečku.

Radiodokument