Konec světa už dávno byl (2001)

Přidal: Premek |

Říjen 3, 2016

Dora Kaprálová. Pařížská procházka s básníkem Petrem Králem.

Natočeno 2001. Premiéra 2. 6. 2001 (33 min.). Repríza 18. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Radiodokument k úmrtí P. Krále.

Lit.: Kaprálová, Dora: Konec světa už dávno byl. Chodec a básník Petr Král. In web ČRo 3 Vltava, 18. červen 2020 (článek). – Cit.: Ve středu 17. června večer nás zastihla smutná zpráva o úmrtí českého básníka, ale také prozaika, esejisty a překladatele Petra Krále. Dožil se 78 let, nakonec však prohrál boj s dlouhou nemocí. Jako vzpomínku uvádíme pořad, který s ním před lety natočila jeho kolegyně, spisovatelka Dora Kaprálová. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Podstatnou část života prožil Petr Král ve francouzském exilu. Před rokem dostal vyznamenání Francouzské akademie, které připojil ke své Státní ceně za literaturu. Hlavním vyznamenáním však zůstává fakt, že jeho texty stále vycházejí (i v sebraných spisech péčí nakladatelství Větrné mlýny) a mají dlouhé zástupy čtenářů.

Na cestu s mikrofonem po skrytých stopách osudů se před lety vypravila Dora Kaprálová, aby s Petrem Králem, zajímavou osobností mimo hlavní proud, natočila dokumentární portrét. Dnes o tom říká:

Jsou setkání, která vám otevřou nové světy, ukryté za těmi, ve kterých se motáme jak veverky v kruhu, které nám nestačí anebo nás už nudí. Jsou světy vítězů a jsou světy básníků, světy pracantů a světy bloudů. Když mi Petr Král před dvaceti lety řekl, že exil pro něj znamenal zjitření, jež ho učinilo pozornějším, zpozorněla jsem.

Petr pokračoval ve velebném vykání, bylo mi něco přes dvacet, zapomněla jsem cestou do Paříže jeho adresu, ztratila jsem v pařížském metru peněženku a vlastně i celý batoh. Přesto jsem přišla k jeho tehdejšímu bytu na Montmarteru zcela vědomě, aniž bych věděla, kde vlastně bydlí. Je mi to dodnes záhadou. Všechny následující dny byly takové – mlžné a přesné; protože takový Petr Král a jeho texty jsou.

Vítězové se nudí a pracanti nic neudělají, stála jsem v Paříži s mikrofonem a bylo mi to jasné. Procházeli jsme se v dešti, a když jsme měli hlad, mlčeli jsme. Když jsme se najedli, hráli jsme piškvorky.

Petr Král je někdy považován za surrealistu, ale ruku na srdce, je jedním z mála, kdo žil ukotven ve skutečnosti – krásnější, protože básnické. (…)

Radiodokument