Příběhy slavných – Toyen 1/5 (2016)

Přidal: Premek |

Říjen 10, 2016

Josef Vomáčka. Obrazy a ilustrace malířky Marie Čermínové jsou dnes považované za vrchol evropského surrealismu. Prodávají se za miliony. Režie Bela Schenková.

Účinkují Kristýna Frejová, Jan Meduna a Jan Vondráček.

Natočeno 2016. Premiéra 10. – 14. 10. 2016 v cyklu Příběhy slavných č. 70 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.). Repríza 15. – 19. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Vomáčka, Josef – Luptáková, Věra: V „hanbárnách“ prý překonala i Adinu Mandlovou. Příběhy slavných: Toyen. In web ČRo 14. 10. 2016 (anotace). – Cit.: Předválečná Praha ji znala jako elegantní dámu, jedinou ženu v Devětsilu. Přitahovala oči mužů, jí se líbily i ženy. Pseudonym jí pomohl zamést stopy po minulosti. Jako by neexistovala její rodina nebo rok práce v továrně na mýdlo.

Jako 20letá studentka UMPRUM se na Korčule poznala s Jindřichem Štýrským. Do Prahy se vrátili spolu. Ona už jako Toyen, žena v mužském obleku, ale taky „dívka úpějící pod tíhou bestie Štýrského“. Školu vystřídal bohémský život. Nasadili ďábelské tempo, nové vnímání, alkohol.

Po úspěšné výstavě na Bazaru moderního umění v Rudolfinu se stala první dámou českého umění. Všechny tak trochu vzrušovala erotika jejích kreseb. V „hanbárnách“ prý překonala třeba i Adinu Mandlovou. Později se od erotických symbolů přesunula ke kostrám, rozpadajícím se tělům, mrtvým zvířatům…

Už jako členka Skupiny surrealistů odjela v roce 1925 do Paříže, kde začala nejkrásnější léta. Se Štýrským vystavovali všude, kde je chtěli. V jejich ateliéru se zrodil i úplně nový umělecký směr: artificielismus (ztotožnění malíře a básníka). Po roce 1935 se ale jejich cesty pomalu rozcházely.

Štýrský pil, bral drogy, ona poznala básníka Jindřicha Heislera. Její kresby jeden čas „živily“ všechny tři. Za války pil Štýrský ještě víc. Heisler zase odmítal nosit židovskou hvězdu. Toyen ho ukrývala ve své pražské garsonce, kde navíc bydlela i se sestrou. Žil (a přežil) ve vaně. O ní si ale lidi šuškali, že s „těmi nácky“ musí něco mít.

V březnu 1942 Štýrský zemřel. Ona se po válce stala symbolem tvůrčí svobody. Zatímco její přátelé se z kaváren přesunuli na schůze, ona s Heislerem v březnu 1947 odjela do Paříže a už se radši nevrátila. Po Heislerově smrti se najednou zdála unavená. Posledních 15 let už jen sestavovala jakási alba, koláže lepené vedle sebe. Zemřela v Paříži 9. listopadu 1980.

Radiodokument