Osobnost Plus – Václav Bělohradský (2016)

Přidal: Premek |

Listopad 6, 2016

Václav Bělohradský, český filozof a sociolog. Od roku 1970 působí v Itálii a od roku 1989 též v Česku. Chce vyzdvihnout věci, na které bychom jako Češi a Evropané měli být hrdí. Má rád kontroverzi a jako správný intelektuál kritizuje. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2016. Premiéra 5. 11. 2016 (ČRo Plus, 11:10 h.). K poslechu zde.

Lit.: Chvátalová, Karolína – Tachecí, Barbora: Učit Čínu lidská práva mně připadá od České republiky směšné, říká Václav Bělohradský. In web ČRo Plus, listopad 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Za největší hrozbu pro naši společnost považuji dlouhodobou blbou náladu, která znehodnocuje i to, na co bychom mohli být jako Češi a Evropané hrdí,“ říká filozof a sociolog Václav Bělohradský. „Věřil jsem, že tato vláda, která má velký úspěch – nejnižší nezaměstnanost, malý státní dluh, ekonomický růst a dokonce přebytkový rozpočet, sjednotí společnost. Ale jak vidíte, ani ten úspěch nezpůsobil v lidech hrdost a změnu,“ odpovídá moderátorce Barboře Tachecí na to, co si myslí o současné společenské situaci.

„Můj základní pocit z naší země je rozkol mezi občanskou společností a politickým systémem. Patrně má své kořeny už někde v Rakousku, kdy desidentifikace se státem byla jádrem obrození,“ uvádí.

Zahraniční politika je definice státu

Filozof a sociolog Václav Bělohradský se narodil 17. ledna 1944 v Praze. Po studiu českého jazyka a filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze emigroval roku 1970 do Itálie. Působil jako pedagog na univerzitě v Janově, posléze v Trestu. Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy, nakladatelstvími a domácím disentem. V roce 1984 vydal Václav Havel v samizdatové edici Petlice mimo jiné soubor jeho prací pod názvem Přirozený svět jako politický problém. V roce 1986 se stal univerzitním profesorem. Ve své publikační činnosti se snaží rozvíjet sociálně a ekologicky orientovaný liberalismus. 28. října 2013 byl vyznamenán medailí Za zásluhy prezidentem republiky. Na podzim roku 2016 kandidoval ve volbách do Senátu PČR jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených. Postoupil do druhého kola z druhého místa. V něm prohrál s protikandidátem a senátorem se tak nestal.

V souvislosti s aktuálním politickým děním Bělohradský zmiňuje jednání nejvyšších ústavních činitelů v čele s prezidentem Zemanem. „U nás se Dalajláma stal předmětem politického sporu, což je neuvěřitelné. To ukazuje, jak je česká společnost neschopna dát si politickou reprezentaci, která ji skutečně reprezentuje,“ říká. „Stát, jako je Česko, nikdy neměl zavádět přímou volbu prezidenta. Ta zemi rozděluje,“ konstatuje.

Pročínské prohlášení čtyř vrcholných státníků považuje ale za opodstatněné: „Zahraniční politika je to nejdůležitější. Definuje dlouhodobě státnost. Jestliže by jeden z mých ministrů byl v zásadním rozporu se zahraniční politikou, tak bych tu vládu rozpustil,“ odpovídá na otázku, zda by ve funkci prezidenta takové prohlášení podepsal.

„Miloš Zeman je typický produkt přímé volby prezidenta a zastupuje významnou část lidí v této zemi. Viděl jsem, jaký úspěch má na Ostravsku, na Vysočině, jak ho lidé podporují. Dostal jsem spoustu emailů: On zastupuje nás a ne ty pražské vykuky. A tak to tedy je. Představuje jednu část rozdělené společnosti a představuje ji se vším všudy a radikálně. Kdybych byl prezidentem, takto radikálně bych své voliče nereprezentoval.“
Václav Bělohradský

„Celý český vztah k Číně považuji za typický příklad českého provinciálního pokřiku – on je velikej, tak my ho budeme učit lidská práva. Mně to připadá velmi směšné. Myslím, že Česká republika nemá koho co učit a zejména ne lidská práva,“ dodává.

Kdybych žil znovu, byl bych pozornější k lidem

Václav Bělohradský málokdy hovoří o svém soukromém životě. „Je nudný,“ vysvětluje moderátorce. „Můj soukromý život byl vyprázdněný, protože jsem ho věnoval univerzitě a intelektuálnímu úsilí. Byl to jednostranný život,“ říká Bělohradský, který je bezdětný. „Jistým způsobem jsem později zalitoval. Kdybych ten život mohl žít znovu, víc bych se věnoval lidem. Víc bych je poslouchal. Měl jsem pocit, že mě nudí, protože nerozumí tomu, co dělám. A uvědomuji si, jak jsem se ochudil tím, že jsem se tak choval,“ dodává.

Radiodokument