Příběhy slavných – Jiří Šlitr 1/5 (2016)

Přidal: Premek |

Listopad 14, 2016

Zuzana Ptáčková. Měl dvě utajované děti a stovky múz, které ho prý inspirovaly. Když v prosinci 1969 nečekaně zemřel, spekulovalo se o sebevraždě, vraždě, spiknutí. Pravda byla ale jinde. Režie Bela Schenková.

Účinkují Alexej Pyško a Petra Špalková.

Natočeno 2016. Premiéra 14.-18. 11. 2016 v cyklu Příběhy slavných č. 75 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Díly: 1. Blonďák u piana, 2. Semafor, 3. Ďábel z Vinohrad, 4. Mistr galantních poklesků, 5. Konec milovníka života.

Pozn.: Jiří Šlitr si přísně střežil soukromí. Choval se nenápadně, neflámoval, působil jako rezervovaný aristokrat. Taky mu v divadle říkali Rybín (že moc nemluví). Byl přímo vzorný syn. Působil plaše, ale potrpěl si na luxusní věci, auta, pořídil si vilu na dobré adrese. Takový tichý bonviván, který moc nepil a jen sem tam si zapálil dýmku. Hezký vztah měl se sestrou. Se ženami to totiž uměl. A i to uměl tajit.

Svůj život spojil s herečkou a konferenciérkou Sylvou Daníčkovou. Nikdy se nevzali. Jejich láska byla bouřlivá. Zvlášť když těžko odolával dalším múzám. Patřila k nim i mladičká Jitka Maxová, která s ním o Vánocích (26. prosince) 1969 zemřela v posteli na otravu svítiplynem. Mluvilo se o sebevraždě, o vraždě a spiknutí. Vyšetřovatelé nakonec potvrdili, že šlo o náhodu.

O jeho dceři Dominice z „vedlejšího“ poměru do jeho smrti nevěděl nikdo. Teprve tříletá holčička se stala jedinou právoplatnou dědičkou. Měl ale i dalšího potomka, ještě o dva roky staršího syna Petra. V matrice otcovo jméno nenajdete. To, že je synem Jiřího Šlitra, je prý ale vidět na první pohled.

Jiří Šlitr byl rodákem z Lhoty Zálesní. Po maturitě v Rychnově nad Kněžnou pracoval ve strýcově sklárně, aby se vyhnul totálnímu nasazení. Vystudoval práva, ale bavila ho hudba. Ještě v Rychnově založil Rychnovský dixieland. V roce 1957 zhudebnil první Suchého text a ten rok ještě spolu s Ferdinandem Havlíkem založili Semafor.

Jako herci vystoupili oba Jirkové na jeviště až v inscenaci Jonáš a tingl tangl. Šlitrovo herectví bylo prkenné. Mluvil podivně vysoko postaveným hlasem, působil naivně až hloupě. Ale publikum z něj bylo nadšené. A podobné to bylo se Šlitrovým zpěvem. Jako „zpěvák-komik“ obsadil v roce 1963 i 20. místo v anketě Zlatý slavík.

Úspěch ale Šlitr slavil i jako plodný malíř a grafik. Ilustroval kolem 20 knih, vystavoval, na vojně byl výtvarníkem Ústředního domu armády. Přitom ve všem, v čem vynikal, byl samouk. „Jsem takový geniální univerzální diletant,“ říkal o sobě. (anotace ČRo)

Radiodokument