Příběhy 20. století – Hanobitelé státu (2016)

Přidal: Premek |

Listopad 22, 2016

Před pár dny vzbudil značnou pozornost návrh skupiny 64 českých zákonodárců, aby se do trestního zákoníku vrátil trestný čin hanobení prezidenta republiky. Poslechněte si příběhy těch, kteří za to byli odsouzeni před listopadem 1989. Připravil Adam Drda.

Natočeno 2016. Premiéra 20. 11. 2016 (ČRO Plus, 20:05 h). K poslechu zde.

Lit.: -adr- (= Drda, Adam): Příběhy těch, kteří „hanobili“ KSČ a její představitele. In web ČRo Plus, 20. 11. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před pár dny vzbudil značnou pozornost návrh skupiny 64 českých zákonodárců (zejména členů ČSSD, hnutí ANO, KSČM a Úsvitu), aby se do trestního zákoníku vrátil trestný čin hanobení prezidenta republiky. Za jeho spáchání by mělo hrozit až roční vězení.

Mnozí politici, včetně premiéra Bohuslava Sobotky, označili takovou snahu za pokus o návrat k předlistopadové praxi. Pravda je, že trestný čin hanobení hlavy státu není „komunistický vynález“, avšak pravda také je, že Češi mají s podobnými paragrafy velmi neblahou zkušenost. Před rokem 1989 je komunistický aparát intenzivně využíval k pronásledování oponentů a k potlačování svobody projevu.

Kdo vyjadřoval kritické názory na režim, mohl být policejně a soudně pronásledován například prostřednictvím paragrafů o „hanobení republiky a jejího představitele“, „snižování vážnosti prezidenta republiky a hanobení jiného čelního představitele“, případně „hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele“. V dnešních Příbězích 20. století bychom rádi připomněli osudy několika lidí, kteří represi podobného druhu zažili.

Vlasta V. dělala vtipy

Represe kvůli hanobení se netýkala ani zdaleka jen chartistů a opozičních aktivistů, ale všech občanů. Často stačilo udání. V jedné z mnoha zpráv disidentského Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných čteme, že například jistá Vlasta V. z Pardubic (rozvedená matka dvou dětí) byla v roce 1978 „stíhána podle § 102 tr. z. (hanobení republiky a jejího představitele), když na ni její bývalý manžel podal tr. oznámení, že ,V přesně nezjištěné době, ale počátkem r. 1976 v přítomnosti manželů H., bytem Pardubice, Polabiny (…), v jejich bytě, kde byla na návštěvě, urážela prezidenta republiky a předsedu vlády (…) tím, že vyprávěla vtipy, snížila vážnost prezidenta republiky a jiného čelného představitele ČSSR. Svědci výpověď potvrzují a citují i doslovné výroky.‘“

Za hanobení byl v pozdních 80. letech pronásledován i Stanislav Volný, který se narodil v roce 1929 v Jinočanech na Kladensku. Po válce se jeho rodina přestěhovala do Tašova nedaleko Ústí nad Labem, kde získala hospodářství. Stanislavův otec byl v 50. letech vězněn v Jáchymově a syn neměl sebemenší důvod být s komunisty „zadobře“. V roce 1950 začal sám sedlačit, kromě toho pracoval v chemičce, ale místní představitelé KSČ a JZD jej začali šikanovat. V roce 1956 byl krátce vězněn a nakonec připraven o hospodářství. V roce 1986 byl obviněn z hanobení socialistického zřízení.

Hanobil – a podvracel tak republiku

Stanislav Volný totiž kritizoval místní poměry a podle rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem „od měsíce června r. 1983 do 8. 7. 1986 (tj. dne svého zadržení) na různých místech Severočeského kraje, především na pracovištích Severočeských státních lesů Teplice, soustavně napadal Komunistickou stranu Československa, její politiku a její členy, hanobil její představitele včetně osoby generálního tajemníka ÚV a prezidenta republiky, (…) napadal (…) zejména čs. volební systém, kde se přímým i nepřímým působením snažil své spoluzaměstnance odradit od účasti na volbách do zastupitelských sborů konaných v r. 1986. (…) Převážná část výroků byla zaměřena proti KSČ a jejím členům, a to zpravidla obecně, tj. proti straně (…), většinou s použitím krajně vulgárních a oplzlých formulací, (…) např. Komunisti jsou kurvy a svině prolhaný, (…) které stupňoval výslovným ztotožňováním fašismu a komunismu.“„Hanobitel“ Stanislav Volný byl nakonec odsouzen ke třiceti měsícům vězení, odseděl si sedmnáct.

Hlavatý, Thoma, a mnozí další

Za hanobení hlavy státu byl persekvován i výtvarník Pavel Hlavatý (*1943), který se po sovětské okupaci v srpnu 1968 podílel na organizaci petice za odvolání poslance a spoluautora tzv. zvacího dopisu Drahomíra Koldera. Za to byl nepodmíněně odsouzen podle § 103 za hanobení ústavního činitele. Trest dostal také za autorství „antisovětské“ výstavy Protestkresby 68, tentokrát podle § 104 za hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele.

Podobný osud měl plzeňský disident Jan Thoma (1935-2013), který hanobil stát tím, že kritizoval normalizační poměry: „Do vězení jsem se dostal tak, že jsem psal různé články. Dokonce v jednom článku, který se jmenoval ,Různé názory na cenzuru tisku‘, jsem uvedl z Mein Kampfu Adolfa Hitlera, jak je třeba omezit tiskovou svobodu, a Gustáva Husáka, který [napsal] to samé, dokonce i ten slovosled je stejný. Vedle toho byli i Rosa Luxemburgová a ještě další a všichni ostatní byli proti cenzuře, akorát ti dva, Hitler a Husák. (…) Tak mi to dali, jako že jsem hanobil ústavního činitele.”

Pokud chcete slyšet i příběhy dalších „hanobitelů“, poslechněte si Příběhy 20. století. Vysíláme v obvyklém čase, v neděli od 20:05 na Českém rozhlase Plus.

Radiodokument