Osudy – Jiří Sopko 1/5 (2016)

Přidal: Premek |

Prosinec 6, 2016

Rozhlasové vzpomínání malíře a pedagoga. Připravila Marina Feltlová.

Natočeno 2016. Premiéra 5. – 9. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: Feltlová, Marina: Jiří Sopko: Výtvarný talent už nehraje roli. Chybí mi osobnost. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2016 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Jiří Sopko vzpomíná na dětství strávené na Zakarpatské Ukrajině a na úrodném Žitném Ostrově. Později se rodina stěhuje do Kladna, kde ho výrazně ovlivnil výtvarník Karel Souček, takže při výběru školy, přirozeně padla volba na Střední výtvarnou školu Václava Hollara, stejně jako následný krok, studium na pražské AVU. Jeho učiteli tam byli pedagogové příslušející ještě k prvorepublikové generaci. Ale výtvarné směřování Jiřího Sopka, a zejména jeho vnímání barevnosti, silně ovlivnil pobyt na Kypru. Vzpomíná také na svého celoživotního přátele Karla Nepraše, s nímž dlouhá léta spolupracoval na architektonických zakázkách. Společně navrhovali dekorace z keramiky a kameniny.

Důležitá je pro něho touha vracet se k určitému dílu, potřeba vidět ho znovu a znovu. Protože „na dobré věci se člověk může dívat pořád.“

Mezi temná období patří v životě Jiřího Sopka 70. léta minulého století, kdy nemohl vystavovat. Satisfakcí byla doba po roce 1989, kdy se opět může umělecky realizovat, ale také měl příležitost předávat své zkušenosti mladé malířské generaci, neboť dvakrát po sobě se stal rektorem AVU.

Z inspirativních pobytů, zmiňuje Jiří Sopko při svém vyprávění Benátky a další místa, kam se rád vrací, vypráví o pobytu v Japonsku, o své vášni pro monografie a také o oblíbených malířích, kteří ho celý život provázejí, jako je Jasper Johns, David Hockney či Howard Hodgkin.

Radiodokument