Studna (2016)

Přidal: Premek |

Prosinec 12, 2016

41. díl cyklu Historie českého zločinu. Případ z roku 1968, kdy byl ve studně u vyhořelého domu nalezen mrtvý muž, je známý. Byl dokonce zfilmován. Ale odehrálo se všechno skutečně tak, jak to v 60. letech vyšetřili kriminalisté a o několik let později natočili filmaři? Není náhodou skutečný vrah stále na svobodě? Nové poznatky vnáší do případu soudní znalec v oboru forenzní biomechaniky Jiří Strauss, který příběh komentuje. Scénář napsala Tereza Vojtová. Scénář Bronislava Janečková a Jiří Straus. Režie Vít Vencl. Zvuk Petr Šplíchal.

Účinkují Radim Madeja, Robert Jašków, Lada Jelínková, Tomáš Karger, Marika Procházková, Aleš Procházka, Stanislav Šárský, Kryštof Nohýnek, Zdeněk Dolanský, Milan Stehlík.

Natočeno 2016. Premiéra 14. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 17. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

Lit.: Janečková, Bronislava – Taud, Rostislav – Straus, Jiří: Studna. Měl ikonický případ majora Zemana zakrýt skutečného vraha? In web ČRo 2 Praha, 14. 12. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Známý případ byl v roce 1968 velmi rychle (až nezvykle rychle) uzavřen. V roce 1980 podle něj vznikl jeden z dílů seriálu 30 případů majora Zemana. Znalecké zkoumání v roce 2014 ale ukázalo dost nepřesností ve vyšetřování. A verze, které nebyly vyvráceny.

Dům v plamenech. Když přijeli hasiči, objevili na poklopu studny stopy krve a uvnitř pak mrtvé tělo. Další ohořelá mrtvola se našla po uhašení požáru uvnitř domu. Bylo 13. února 1968. Místo činu: obec ve středních Čechách. Identifikovat těla nebyl problém.

Utopený ve studni byl 57letý Stanislav, na levém zápěstí měl hlubokou řeznou ránu. Tělo v domě patřilo jeho o čtyři roky mladší manželce Marii. Neuhořela. Zemřela na zranění hlavy tupým předmětem. Pachatel zapálil dům a poškodil včelíny a všech 28 stromků v zahradě.

Důležitý svědek přežil

Syna našli zraněného v nedaleké obci u strýce. Převezli ho do nemocnice a pak do psychiatrické léčebny, kde se pokusil o sebevraždu. Pro vyšetřovatele byl záhadou. Jeho výpovědi byly rozporuplné. Za pachatele nejdřív nepřímo označoval sousedy, se kterými měla rodina dlouholeté spory. Místní je totiž brali jako „náplavy“.

Syn tvrdil, že utekl po tom, co ho pachatel hodil do studny. Jenže v dětství prodělal mozkovou obrnu a měl doživotně částečně ochrnutou ruku a nohu. Jak by mohl vylézt ze 7 m hluboké studny? Kriminalisté provedli experiment výlezu. A během něj se syn přiznal.

Vrahem je otec

Přiznal, že otec měl deprese. Asi čtvrt roku před požárem totiž krádeže slepic a potyčky se sousedy vyvrcholily tím, že otec jednoho souseda bodl. Čekal ho soud. Rodinu prý podezříval, že ho nepodrží. Jeho stav se prý neustále zhoršoval, návštěvu lékaře odmítal. Až přišel ten den…

Otec matku ubil a pak začal odřezávat kůru ze stromů. Chtěl prý, aby po něm nic nezůstalo. Syna přiměl, aby se sám pořezal a skočil do studny. Toho ale studená voda probrala a začal šplhat nahoru. Otec skočil za ním, prali se a syn ho přemohl. Vyškrábal se nahoru a utekl. Jeho výpověď potvrdilo vyšetřování i otcův psychologický posudek. A protože byl otec po smrti, byl případ rychle uzavřen.

Major Zeman potvrzuje

V lednu 1980 mělo premiéru filmové zpracování jako 26. případ majora Zemana (přečtěte si odchylky od reálného případu). Obecně bývá ze tří tzv. krizových dílů (Klauni, Štvanice, Studna) považován za nejméně politický. Je tomu tak ale doopravdy?

Seriál často využíval skutečných případů a zakrytím faktů sloužil propagandě (podobně viz případ Oběti strýčka Huberta). Podobně tady jedna z verzí vyšetřování tvrdila, že pachatelem (vrahem matky a možná i otce) mohl být syn. Tuhle verzi ale nikdo nevyvrátil. A nejspíš ji ani neprověřovali.

Proč by syna kryli?

„Syn mohl být vydírán StB. Jako jaderný fyzik mohl dělat pro vojenský výzkum. Mohl dělat na vývoji supertajné zbraně,“ myslí si soudní znalec Jiří Straus. „Podle posudků byl amorální až psychopatický. S přehnanou touhou po sebeuplatnění, hysterickými rysy, kverulantními postoji a silnou citovou vazbou na otce.“

Byl to uznávaný vědec, ale žil na ubytovně. „Překládal z angličtiny i ruštiny a psal odborné knihy, které mu vydávali v SSSR. Měl nabídku pracovat v USA, ale po srpnu 1968 už cesta nebyla možná.“ Po 46 letech (v roce 2014) proto Straus k tomuto případu provedl nové zkoumání i znalecký experiment.

Experimenty s potápěči i PC simulace

Ukázalo se, že je nepravděpodobné, aby byl syn shozen do studny jako první, a až když lezl nahoru, skočil do studny otec. Podle počítačové simulace by došlo ke sražení syna dolů pod vodu a otec by ho velmi snadno utopil.

Vzhledem k rozměrům studny je i vysoce nepravděpodobné, aby se obě těla při pádu ve studni minula. Padající (otec) by jednoduše „zašpuntoval“ spodního (syna) a nedovolil mu vyplout. Syn by se nutně utopil. Popis zápasu ve studni, tak jak ho uvedl syn, je tedy téměř nemožný.

Tajný armádní projekt

Po uzavření případu pracoval syn tři roky ve výzkumném ústavu v Moskvě. Po návratu ho jako jaderného fyzika a chemika přidělili na utajovanou armádní základnu v Orlických horách. Jeho dopisy i fotografie napovídají, že se jedná o Těchonín.

Tam se v té době údajně pracovalo na látkách a vakcínách zachraňujících život při nasazení chemických a bakteriologických zbraní. Celých 10 let strávil i s rodinou (v roce 1972 se mu narodil syn) fakticky v izolaci a utajení.

Pravda po půl století

I když je dnes už mrtvý (zemřel v roce 2002 v 73 letech na záchvat mozkové mrtvice) a i když je po 46 letech trestný čin tzv. promlčen, je na místě položit si otázku: Není pachatelem dvojnásobné vraždy právě on?

Radiodokument