Zpod závoje černých řas (2016)

Přidal: Premek |

Prosinec 13, 2016

Andrea Sodomková. „Držel ji, ochromenou jakousi neviditelnou silou, a pak úmyslně zvolna zvedl její ruku ke svým rtům…“ Autorka představuje fenomén červené knihovny očima jejích čtenářek a ukazuje tak tuto literaturu, považovanou za brakovou četbu, v jiném světle. Dramaturgie Gabriela Albrechtová. Mistr zvuku Roman Špála.

Úryvky z červené knihovny přečetla Dana Černá. Hovoří literární historička Dagmar Mocná a čtenářky.

Natočeno 2016. Premiéra 14. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.) v cyklu Radiodokument. Repríza 19. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 7. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument. K poslechu zde.

Lit.: Sodomková, Andrea: „Prostá potřeba ideálního světa“: Fenomén červené knihovny očima čtenářek. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2016 (článek). – Cit.: Romány pro ženy neboli červená knihovna – jejich svět přiblíží pořad Zpod závoje černých řas, ve kterém ženy otevřeně mluví o ohmataných knihách, o svých vysněných hrdinech a citově vyprahlých hrdinkách.

Lokálně laděný příběh čtenářek romantických knih (většina dotazovaných bydlí v Proseči), vyprávění žen a dívek různého věku, v němž hlavní roli hraje místní knihovna jako místo setkávání a inspirace při výběru další četby. Autorka se poučila, jakou sílu má literatura, i když není takzvaně hodnotná, a proč ji vlastně číst opakovaně.

Tento druh literatury se její odpůrci snažili v různých dobách vymýtit pro její sentimentálnost, to se však ve skutečnosti nikdy nepovedlo, protože poptávka po tomto žánru byla a bude, to v dokumentu ostatně potvrzuje i literární historička Dagmar Mocná.

Ve své knize Ohromné maličkosti se brakové literatury zastává i anglický spisovatel G. K. Chesterton: „Prostá potřeba nějakého ideálního světa, kde smyšlené osoby hrají svobodně svou úlohu, je nekonečně hlubší než všechna estetická pravidla a mnohem důležitější.“ A na obranu přílišné citovosti nebo přecitlivělosti dodává: „Normální člověk bude vždycky sentimentální, neboť sentimentální je prostě ten, kdo má cit, ale nenamáhá se najít pro své cítění nový výraz.“

Radiodokument